Lomnice nad Popelkou, město, které má ve znaku tatarského zvěda

lomnice_nad_popelkou.jpg

Víte, které město v Čechách má ve znaku tatarského zvěda? Je to Lomnice nad Popelkou, která leží na rozhraní Českého ráje a Krkonoš. O tom, jak město ke svému znaku přišlo, ale také o zdejších pověstných sucharech, se dozvíte od Zdeňky Kuchyňové.

Lomnice nad Popelkou má ve znaku tatarského zvěda. Může za to událost z roku 1232, o které vypráví už Dalimilova kronika ze 14. století. Tehdy zde byli pány Košíkové z Lomnice.

"Kteří chytili v roce 1232 tatarského zvěda. Ten působil nedaleko Lomnice na hrádku Kozlov. Vzhledem k tomu, že velmi sužoval obyvatelstvo z Lomnice a kupce na cestě, která procházela pod Kozlovem, tak na něho uspořádali výpravu. Tatarského zvěda chytili a dovedli před tehdejšího krále Václava I. Přemyslovce do Prahy. Na základě této historické události udělil král Košíkům do erbu tatarského zvěda, který pak o 100, 150 let později přešel do znaku města Lomnice nad Popelkou,"

uvedl ředitel muzea a galerie Jan Drahoňovský. Není bez zajímavosti, že zpráva o udělení znaku patří mezi nejstarší v rámci celých východních Čech. Znak se v průběhu staletí měnil k nepoznání. Zvěd dostal místo klobouku přilbu, hůl se změnila v halapartnu a podobně. Nejasnosti panují i v určení jeho národnosti. Sice se soudí, že šlo o zvěda tatarského, historik Milan Mysliveček však na internetových stránkách města zastává názor, že nešlo o Tatara, ale o cikána, kteří k nám v té době přicházeli. Pokud by tato teorie byla pravdivá, jednalo by se o první zprávu o přítomnosti cikánů ve střední Evropě.

Lomnice nad Popelkou, foto: Petr1888, CC BY-SA 3.0 Unported
Zhruba šestitisícová Lomnice leží mezi říčkou Popelkou a potokem Nepokojem. Zajímavá jména, co říkáte? O názvu města existuje několik teorií. Profesor Sedláček zastával názor, že Lomnice získala svůj název od říčky stejného jména, která byla později přejmenována na Popelku. Tahle říčka se totiž ve městě lomí a mění směr. Slovo lom znamená i praskot či vývrat, což prý má naznačovat, že říčka vytékala z vyvrácených polámaných lesů. A ještě jedno vysvětlení se nabízí - mohlo se jednat o vodu pramenící z lomu.

Historické jádro Lomnice má dnes tři náměstí. Jedno z nich bylo pojmenováno po Mistru Janu Husovi. Měří 84 arů, což je plocha, která ho pasuje mezi největší náměstí široko daleko. Najdete tu secesní pomník Mistra Jana Husa, kašny a barokní morový sloup, z jehož vrcholu hledí patronka města Panna Marie Lomnická. Kolem náměstí stojí nejvýznamnější domy - novogotická radnice, barokní kostel, a zámek, který nechali přebudovat hrabata z Morzinu. A také dům, který na první pohled vypadá jako druhý zámek.

Šlechtův hrubý dům, foto: Lysippos, CC BY-SA 3.0 Unported
"Jedná se o tzv. Šlechtův hrubý dům, který vlastnila průmyslnická rodina Šlechtů ze Všehrd a z Hrochova Týnce, kteří vlastnili textilní rozptýlenou manufakturu. Budova byla postavena na začátku 19. století v klasicistním stylu. Zde ve vstupní hale Šlechtové vykupovali plátna od tkalců z celého Podkrkonoší a v rámci této budovy se plátna doupravovala, barvila, sušila a expedovala do celého rakouského mocnářství, později do západní Evropy a ještě později do zámoří, konkrétně do Mexika."

Svůj název - hrubý dům - získala Šlechtova budova díky své velikosti. Okolní domky na náměstí byly totiž původně o hodně menší a dřevěné. Šlechtové však vybudovali třípodlažní kamenný dům. Dnes v něm sídlí městské muzeum a galerie. V něm můžete vidět například bohatou sbírku minerálů z nedalekého Kozákova. Opravdovou raritou je nejstarší dochovaný český betlém z polodrahokamů z roku 1902, který vytvořil košovský učitel pan Hlaváč. V muzeu je i malovaný podkrkonošský nábytek, zdejší tzv. skříňkové betlémy a několik téměř zámeckých místností bývalého bytu Šlechtů.

Karlovské náměstí, foto: ŠJů, CC BY-SA 3.0 Unported
Ale pojďme na další z historických náměstí Lomnice nad Popelkou. To se nazývá Karlovské a od roku 1995 je městskou památkovou rezervací lidové architektury.

"Můžeme říct, že představuje ukázku vrcholného podkrkonošského dřevěného barokního urbanismu. Karlov je zastavěn jednotně řešenými přízemními roubenými domky s podsíněmi a bohatě vyřezávanými štíty. Uprostřed náměstí stojí socha Panny Marie Karlovské z roku 1874, patronky těhotných a neplodných žen."

Když procházíte Karlovským náměstím, můžete si připadat jako v lidové pohádce a přitom jste kousek od centra města. Před půl stoletím lákal návštěvníky Lomnice turistický slogan - město textilu, sladkostí a krásných vyhlídek.

"Našemu městu se přezdívala průmyslová velmoc Podkrkonoší a z těch nejznámnějších firem, které Lomnici proslavily, dá se říct i v evropském měřítku, tak to byla především firma Antonína Jíny, která své výrobky vyráběla od roku 1810 a jednalo se především o lomnické suchary."

Jak dodal ředitel muzea a galerie Jan Drahoňovský, k dalším pozoruhodnostem města patří tzv. Lomnický graduál, krásná památka renesančního písemnictví. Dvousvazkové dílo má 1739 stran a vzniklo v 16. století na objednávku literátského bratrstva při místním kůru kostela sv. Mikuláše z Bari. A bylo pěkně drahé. Jedna stránka měla cenu lánu pole nebo koňského spřežení. Autorem graduálu je pražský měšťan Jan Kantor Starší a na jeho výzdobě se podíleli dvorní malíři císaře. Díky graduálu známe například nejstarší dochované vyobrazení městského znaku i portrét tehdejší majitelky panství s rodinou.

Osudy lomnického graduálu byly docela dramatické. Přes odpor měšťanů byl koncem 17. století vyvezen do Vrchlabí - správního centra rodu Morzinů. Později byl považován za ztracený. V roce 1945 se však graduál náhodou objevil v archívu vrchlabského zámku. Dnes tak paradoxně můžeme Morzinům vděčit za to, že vůbec ještě existuje. Pokud by knihy zůstaly v Lomnici nad Popelkou, s největší pravděpodobností by lehly popelem při některém z četných požárů města.

10
50.531073300000
15.372901600000
default
50.531073300000
15.372901600000