Lužičtí Srbové čekají na pomoc

Demonstrace proti zrušení lužickosrbské školy v Chrósčicích v Sasku, foto: autor

V Praze se v pátek demonstrovalo proti zrušení lužickosrbské školy v Chrósčicích v Sasku. Podle demonstrujících by si Německo mělo uvědomit odpovědnost, kterou má vůči Lužickým Srbům a také Češi by neměli zapomínat, že příslušníci nejmenšího slovanského národa od nich očekávají podporu. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.

Demonstrace proti zrušení lužickosrbské školy v Chrósčicích v Sasku,  foto: autor
Obec Chrósčice s okolím je považována za centrum Hornolužické oblasti a počet slovanských obyvatel je tam prý téměř absolutní. Přesto stejně jako v jiných částech Německa dochází i u Lužických Srbů ke snížení počtu dětí. Saské ministerstvo kultury proto zdůvodňuje uzavření chrosčické školy tím, že všichni musí mít stejné podmínky. Jestliže se uzavírají německé školy, platí to i pro lužickosrbské etnikum. Jak ale řekl Radiu Praha Heiko Kosel, Lužický Srb a poslanec saského parlamentu, tento argument je falešný.

"To je začátek likvidace našeho školního systému na venkově. Máme jenom šest takových škol. Je to pro nás existenciální otázka. A budeme za tu školu bojovat."

Leoš Šatava,  předseda Společnosti přátel Lužice,  foto: autor
Stejný názor má i Leoš Šatava, předseda Společnosti přátel Lužice a docent etnologie na Filosofické fakultě University Karlovy.

"Tady je nutné si uvědomit, že mechanické aplikování celoněmeckých předpisů na lužickosrbské školy je velice nevhodné. V německých oblastech není zrušením jedné školy ohrožena národní existence. V Lužici tomu tak je. My musíme stále opakovat, aby si německé orgány uvědomily, že tzv. pozitivní diskriminace v tomto případě je důležitá. Dnešní Evropa se čím dál tím více obrací k fenoménům jedinečného, k fenoménu zvláštního. Nutnost zachování jednotlivých jazyků a kultur našeho kontinentu je chápána jako jistá cennost."

Demonstrace proti zrušení lužickosrbské školy v Chrósčicích v Sasku,  foto: autor
Společnost přátel Lužice považuje uzavření školy za podkopání snahy evropských, ale i německých institucí o podporu menšin. V neposlední řadě jde podle ní také o porušení mezinárodních závazků spolkové republiky. Podle Heika Kosela se nicméně Lužičtí Srbové těší v Německu podpoře široké veřejnosti.

"Máme podporu demokratické veřejnosti v Německu. Máme například podporu německých advokátů, máme podporu německých spisovatelů. Bez té podpory by ten náš protest tak nefungoval. A máme samozřejmě také sympatie a podporu německých novinářů."

Lužičtí Srbové přirozeně hledají podporu také v sousedních zemích, v Česku a Polsku. K Čechům, jak říká docent Šatava mají zvláště vřelý vztah, a nejen proto, že Lužice až do poloviny 17. století patřila k Českému království.

Sociálnědemokratický poslanec Robert Kopecký,  foto: autor
"Tady byly ty kontakty daleko hlubší už od 19. století, kdy naše obrození jim bylo vzorem, kdy katoličtí kněží z Lužice studovali v Praze. A ještě po 2. světové válce bylo v severních Čechách organizováno školství pro Lužické Srby, takže tady ty vazby jsou mnohem těsnější než s Polskem."

Sociálnědemokratický poslanec Robert Kopecký zase připomíná vlnu solidarity, kterou loni při povodních v Česku projevili Lužičtí Srbové.

"Jsme Lužickým Srbům za mnoho dlužni, protože pomoc, kterou nám poskytli při povodních, je neuvěřitelná. Patnáct transportů s humanitární pomocí, ve které bylo tisíce spacích pytlů a prošívaných dek, oděvy, ale také elektrocentrály, vysoušeče, topná tělesa apod. Pekárny na Lužici napekly také čerstvý chléb. Přes 800 tisíc korun bylo u nich vybráno pro okres Litoměřice. Vrcholem této pomoci bylo, že naši zemi navštívily také babičky z obce Chrósčice a předaly svůj důchod lidem, kteří přišli o své bydlení v městě Štětí. Na druhé straně je také pravda, že se německá vláda někdy lépe stará o německé menšiny u nás, než my pomáháme Lužickým Srbům a oni v podstatě mají hlavně nás."

Podpořit lužickosrbskou školu přišli na pražskou demonstraci například také sestra Jana z Institutu blahoslavené Panny Marie nebo Andreán Felix původem z Madagaskaru.

"Německá vláda chce všude svou civilizaci, svůj jazyk, své školy a u sebe nedělá pořádek. Já vím, co je dvojjazyčnost, jaké je to bohatství."