Lužičtí Srbové hledají v Praze stopy předků
O Lužických Srbech, tomto nejmenším slovanském národě uprostřed Evropy, jsme v našem vysílání už několikrát hovořili. I o tom, že vztahy mezi Čechy a Lužickými Srby byly vždy mimořádně vřelé. O víkendu přijela do Prahy skupina studentů z Lužicko-srbského gymnázia v Budyšíně, aby navštívili místa spojená s historií jejich národa.
"Jsme skupina studentů z gymnázia v Budyšíně a vydali jsem se po stopách sochaře Matthiase Wencela Jackela. Lužického sochaře, který zde v Praze vytvořil řadu soch. V Budyšíně studuje na gymnáziu 500 studentů, sem přijelo 10 studentů z 11. třídy."
Říká Kristina Boguszowá z Lužického muzea v Budyšíně. Jednoho ze studentů, Matěje Weildera jsem se zeptal na program jejich návštěvy v Praze.
"Jsme poprvé v Praze. Natočíme zde film o starých lužických sochařích v Praze. Ten film bude určen hlavně pro naši školu."
Otázka: Vy studujete češtinu na gymnáziu....proč právě češtinu?
"Učím se česky čtvrtým rokem a vybral jsem si ji proto, že se mi zdála lehčí než ruština nebo jiné cizí jazyky."
"I já se učí česky čtvrtým rokem. Jazyk se mi moc líbí a tak se jej učím."
Hlavním cílem návštěvy studentů z Lužice byl samozřejmě Lužický seminář na pražské Malé Straně. Jeho tradice sahá až do počátku 18. století. V roce 1704 založili v Praze bratři Šimonové nadaci, která vypisovala každoročně stipendia pro lužickosrbské studenty a roku 1728 pro ně postavila seminář, vzdělávací a kulturní středisko s knihovnou a kolejí, dodnes známý jako Lužický seminář. Tímto seminářem prošla velká část lužickosrbské inteligence, působily zde osobnosti jako Josef Dobrovský, Václav Hanka, Karel Jaromír Erben a Slovák Martin Hattala. Po obnovení míšeňského biskupství v roce 1922 byl seminář zrušen a dům koupil Československý stát. Až do povodní v roce 2002 zde byla umístěna unikátní Hórnikova lužickosrbská knihovna. Po zásahu staletou vodou byla část poškozených knih zachráněna, některé však byly zcela zničeny. Nyní je knihovna dočasně umístěna na Katolické teologické fakultě UK, malá část v trezoru Národní knihovny. A kde se vlastně Lužičtí Srbové vzali? Na území dnešního Německa přišli v době stěhování národů. Za prvních Přemyslovců a Karla IV. Byla Lužice součástí českého království. Od roku 1635 jsou ale součástí Německa. Přesto, že Lužičané nikdy v historii neměli svůj vlastní stát dokázali uhájit identitu, vlastní kulturu i jazyk.
