M. Rechcígl: České nebo slovenské kořeny mělo 22 nositelů Nobelovy ceny
Minulý týden jsme vás ve vysílání Radia Praha pravidelně informovali o průběhu jubilejního 25. Světového kongresu Československé společnosti pro vědy a umění v Táboře. V rubrice Češi v zahraničí si teď poslechněte rozhovor s bývalým prezidentem této česko - americké společnosti Miloslavem Rechcíglem, který se řadu let věnuje genealogii a hledání českých nebo slovenských kořenů u významných osobností světové politiky, vědy i kultury. Tentokrát se ve své přednášce na SVU zaměřil na nositele Nobelovy ceny, kteří mají vazbu na české země nebo bývalé Československo:
"U vás, když se člověk ptá na nobelisty, tak se řekne, že byli dva. Byl to Seifert a Heyrovský. Když jsem to ale studoval já, našel jsem jich dvaadvacet. Sedm z nich se narodilo na půdě bývalého Československa a zbytek se narodil v cizině. Devatenáct bylo původem z českých zemí a tři ze Slovenska."
"Já bych řekl, když se na to dívám všeobecně, že jich kupodivu bylo nejvíc ve fyzice a pak ve fyziologii nebo medicíně, to je dohromady. A pak v chemii. V literatuře byli dva a v ekonomické vědě taky dva."
Můžete jmenovat tedy alespoň některé z těch fyziků a chemiků?
"Ten první chemik byl Leopold Růžička, který se narodil v Chorvatsku. Jeho dědeček se vystěhoval z Čech v 19. století, byl to obuvník. Odstěhoval se do Chorvatska, potom ovšem působil ve Švýcarsku. Růžička dostal Nobelovu cenu za chemii za to, že našel syntézu tzv. pohlavních hormonů testosteron a aldosteron. To byl velký vynález. Mezi dalšími chemiky bych mohl jmenovat Čecha, ten má takové pěkné jméno - Thomas Czech, který se narodil v Chicagu, ale jeho dědeček tam emigroval na začátku 20. století. Ten našel katalytické vlastnosti DNA a RNA. Jiný chemik byl kupříkladu Perutz. U něj je zajímavé to, že měl studenty, dva Angličany, kteří taky dostali Nobelovu cenu. Ti vynalezli dvojitou šroubovici u DNA, což byl obrovský vynález. V Praze se narodili manželé Cori. Přesto, že to je italsky znějící jméno, ta rodina v Praze žila de facto přes dvě stě let.
Ta je samozřejmě velmi známá, ale netušili jsme, že je českého původu. Přes své jméno, protože takových jmen je plná Vídeň...
"To je jasné, tam je spousta Jelinků."
Pokud se ještě vrátíme k exaktním vědám, byli tam ještě nějací další nositelé, třeba za fyziku?
"Jo, jo. Jeden se jmenoval Pauli. Ten si změnil jméno, jeho rodiče byli pražští Židi a jmenovali se Pascheles. To byla známá židovská rodina. A přejmenovali se na Pauli. To byl taky významný chemik. Další byl fyzik a jmenoval se Felix Bloch. Narodil se sice ve Švýcarsku, oba jeho rodiče ale přišli z Čech. Ten vynalezl metodu, která se používá při diagnostice, magnetickou rezonanci. To byl obrovský vynález!"
"Byli tam lékaři, byla jich tam celá řada. Ten první kupříkladu byl Karl Landsteiner, jehož matka byla významná pianistka, která se narodila v Praze. Landsteiner objevil krevní skupiny. V Čechách ovšem působil Jan Jánský, o kterém někteří lidé tvrdí, že tyto skupiny objevil dřív. Tak či onak, oba dva byli vlastně českého původu."
Mluvil jste zatím o dvou ženách. Byly mezi nobelisty ještě nějaké další ženy?
"První nositelkou Nobelovy ceny byly Pražačka, která se jmenovala Suttner. Ta pocházela z rodiny Kinských. Byla to první pacifistka."
"Ano, to byla Lise Meitner. Ta je z těch žen nejslavnější, a Nobelovu cenu nedostala. Vynalezla nukleární fúzi. Na tom je založena atomová energie a atomová bomba. To byl ohromný vynález. Nobelovu cenu ale nedostala, protože to bylo za války, a dostal ji Otto Hahn. Jí cenu nedali ze dvou důvodů, zaprvé proto, že byla žena, a zadruhé proto, že byla Židovka. Tehdy ji nedostala, teď to ale uznali. Když přijdete do Ameriky, tak je tam muzeum atomové energie a tam o ní všechno píšou. To byla ohromná žena."
Vy jste zmínil i řadu lidí, kteří Nobelovu cenu nedostali, přestože na ni byli nominováni..."
Jak vás ovšem poslouchám, tak si uvědomuji, že vy vlastně české kořeny míníte spíš teritoriálně než národnostně...
"Ano. Podívejte se, já na to mám možná trochu jiný názor než druzí. Já se na to nedívám z tak úzkého hlediska, jak se na to Češi dívají, čili jazykově. A mám pro to řadu důvodů. Jeden důvod je ten, že ve středověku i v pozdější době jazyk nehrál roli. Jazyková obroda začala až ve 2. polovině 19. století. Předtím tu existovala národnost, která byla česká, ale která neměla co dělat s jazykem. Takže tam byli Židi, Češi, Italové, všichni se ale považovali za české vlastence. To byli čeští patrioti. Tak to je jeden důvod, proč se na to dívám teritoriálně. Na druhé straně je to taky pro Čechy mnohem moudřejší, protože je spousta významných osobností, o které jinak přijdou. Když to budou otesávat jazykově, ztratí spoustu osobností. A taky za Rakouska - Uherska i před tím tu byla oficiální řeč němčina. Přeci v Brně se česky vůbec nemluvilo! Tak odsoudíme všechny, co nemluvili česky?"
Já si myslím, že my k tomu dnes pomalu zase spějeme. To, jak jsme se byli zvyklí dívat na české kořeny, je důsledek národního obrození. A dnes k nám migrují po desítkách tisíc lidi z celého světa, usazují se tu, narodí se jim tu děti, tady žijí - tak co vlastně jsou?
"Ano. Určitě. Podívejte se na takového Sigmunda Freuda. Já myslím, že dodnes ho ještě nepovažují za Čecha. A já nevím, proč? V některých případech ale pomalu nastává změna. Teď se už Češi hlásí k Mendlovi, přestože to byl Němec. V Brně ale byli všichni Němci, tam se mluvilo německy! A teď se každý Mendlem chlubí jako s jednou z největších osobností vůbec."
