Malé, ale důležité strany

Zhruba za tři měsíce budou mít voliči v Česku šanci rozdat politikům karty, s nimiž pak budou muset hrát o co nejlepší fungování země. Nezabrání sice možnosti, že se mezi vybrané aktéry dostanou i falešní hráči, kteří budou měnit barvy podle toho, kde jim pšenka lépe pokvete, ale bude to jejich volba, za níž budou moci spílat jen sobě. Dostanou se tentokrát mezi ostřílené matadory i nováčci z menších stran?

Agentury zkoumající veřejné mínění se už nějaký čas předhánějí ve vydávání žebříčků preferencí jednotlivých stran, které se hodlají účastnit měření sil v boji o vstup do Poslanecké sněmovny. V mnohých z nich se přes pětiprocentní limit dostávají i některé malé strany. Otázkou je, co by se stalo, kdyby se do sněmovny dostaly vedle těch zavedených, velkých stran, dvě či tři malé strany?

"Musela by se naprosto změnit logika vyjednávání v Poslanecké sněmovně. Velké dvě strany by musely mnohem více aktivně vyjednávat, ty kompromisy. Já nedokážu říct, jestli by se hledaly složitěji, protože česká politika i přesto, že tady je vlastně několik stabilních stranických táborů, tak přesto vyniká velmi často roztříštěností frakčními spory a neschopní nalézt kompromis. Takže kuriózně by možná ta pestrost nabídky vedla k tomu, že by se ten kompromis hledal snáze, protože by byl na něj větší tlak, a možná by reprezentativněji byly zachyceny i ty jakoby voličské, společenské a zájmové nálady. Takže rozhodně by se musela proměnit úvaha a chování poslanců v Poslanecké sněmovně a začalo by se to blížit trochu logice třeba jižních zemí Evropy nebo Nizozemí, kde se vyjednává po stranách, vyjednává se flexibilně, vyjednává se nad tématy."

řekl Českému rozhlasu politolog Jan Kubáček. Vít Hloušek, politolog z brněnské Masarykovy univerzity je přesvědčen, že pro vítěze voleb by nebylo nejlepším řešením jít do vládní koalice s malými stranami, které by se dostaly do sněmovny:

"Vzhledem k tomu, že nejsme v Nizozemí, bylo by to velmi riskantní, protože tady pořád existují určitý specifický rys české politické kultury, a tím je stále relativně malá disciplinovanost poslanců, zejména těch malých nových neokoukaných stran. Já prostě nevěřím, že by v případě, že se tady tyhle ty všechny malé strany dostanou do Poslanecké sněmovny, že by jednoduše řečeno po roce působení té sněmovny vypadaly všechny jejich kluby stejně jako na začátku a trochu se obávám toho, že by se tady reprodukovalo to, co vlastně známe už z Topolánkovy vládní koalice."

V průzkumech veřejného mínění se často přes pětiprocentní limit dostávají především čtyři strany - dosud parlamentní lidovci a zelení, z nováčků pak Věci veřejné v čele s bývalým novinářem Radkem Johnem a Strana práv občanů kolem expremiéra Miloše Zemana. V posledně jmenované se vesměs objevují staré známé tváře bývalých členu a sympatizantů ČSSD, Věci veřejné naopak voní v tomto ohledu novotou. Čas a zejména voliči poskytnou odpověď na otázku, co je v tomto případě lepší. Předseda Věci veřejných Radek John, který věří v zisk minimálně deseti procent hlasů voličů, se umí docela slušně rozohnit:

Radek John

"My stále rosteme a já doufám, že přerosteme 10. 10. Ale ono už 5,1 znamená 11 mandátů, 11 křesel, 11 poslanců, takže už 5,1 je obrovská síla, když vezmete, že parlament stojí na dvou přeběhlících. A kdyby tam bylo 11 hlasů pro zdravý rozum, tak se v tom parlamentu dá konečně něco udělat, zastavit zadlužování a kradení, že jo. My musíme teď zachránit potápějící se loď České republiky, která je tak roztočená ve spirále dluhů, že míří ke státnímu bankrotu."

Dosavadní šetření agentur zkoumajících názory veřejnosti dodávají křídla těm malým stranám, které se ve výsledcích průzkumů objevují kolem pětiprocentní úspěšnosti. Jsou totiž přesvědčeny, že jim to umožní přilákat větší množství voličů. Politolog Jan Kubáček jejich optimismus do jisté míry sdílí:

"Má rozhodně tu situaci snazší, pomáhá ji ta jistá míra podpory veřejnosti, to jisté uklidnění, některých, že jejich hlas nepropadne, ta psychologická rovina tam je nezanedbatelná, ale samozřejmě není to všelék. Je to také dáno tím, kdo ji reprezentuje, jaký má program, jak se jim daří v dalších měsících udávat témata a držet krok s dalšími konkurenty a také mimochodem, jak zvládají tu situaci velké politické strany, jestli chybují a tak trochu unavují veřejnost, anebo jsou schopny přitáhnout ty nerozhodnuté a vytvořit dva bloky."

Vít Hloušek

I podle politologa Víta Hlouška je poměrně důležité, když se malá strana v průzkumech volebních preferencí objeví nad pětiprocentní hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny:

"Když se pouze jednou objeví, tak to důležité není. Pokud by ovšem nějakou delší dobu nad tou pětiprocentní hranicí se pohybovala, pokud by se ten průzkum projevil nejenom u jedné agentury, ale i u více agentur, tak samozřejmě platí všechno to, o čem mluvil před chvilkou kolega Kubáček. A nejde taky jenom o jakési uklidnění voličů, že pokud by tuhle tu stranu, byť menší, chtěli volit, tak mají šanci, že ten jejich hlas se promítne do parlamentního zastoupení, ale jde samozřejmě taky o to, že pokud v průzkumech veřejného mínění nějaká strana získá tu pěti, čtyř, šestiprocentní bonifikaci, tak se oni začnou zajímat média, začne se diskutovat o tom, jestli strana má skutečně šanci dostat se do Poslanecké sněmovny, její kandidáti začnou být přece jenom trošičku bráni vážněji a dostane se prostě do širšího občanského a politického podvědomí a může tím pádem s tím nějak pracovat."

Jedním ze základních argumentů, kterými se malé strany snaží získat voliče, je vypořádání se s neutěšenou ekonomickou, ale především společensko-politickou situací v zemi. Možná i proto se stále častěji objevují názory, že není hlavní otázkou květnových voleb to, kdo je vyhraje, ale zda česká společnost v sobě najde dost rozhodnosti a schopnosti zatočit s podvody, korupcí, s manipulováním s právem či s politickou neodpovědností.