Malíř František Makeš zachraňoval ve Švédsku královské sbírky
Akademický malíř a doktor přírodních věd František Makeš objevil unikátní metody využití enzymů při restaurování uměleckých děl, a k jejich analýzám. Mimo jiné vytvářel kopii obrazu Svatý Jeroným Mistra Theodorika pro Národní galeri a restauroval malby Obrazárny Pražského hradu. Od roku 1968 žije ve Švédsku, kde byl 25 let hlavním konzervátorem a restaurátorem švédských královských sbírek. Objevil ojedinělé vědecké metody k odstranění plísní bez porušení obrazu.
Švédská vláda potřebovala zachránit plesnivějící obrazy. Františka Makeše doporučil jeho profesor, a tak se dostal do Švédska. Přijel tam v roce 1968, a měl tam být dva roky. Po roce však dostal od prezidenta Husáka zprávu, že si to vláda rozmyslela a musí se vrátit zpět.
„Na akademii mi řekli, to tě znemožní v celém světě. Vždyť ty tady máš rozdělanou práci. Až ji doděláš, můžeš jet. Královský institut napsal do Prahy na ministerstvo kultury žádost, že se dohoda musí dodržet. Odpověď jsem ale dostal já, že jsem emigrant. A bylo to".
František Makeš kreslení miloval už od dětství. Portrét, který namaloval už v šesti letech, dokonce visel ve sborovně. Ale historka jeho vzniku moc veselá není.
„Nevím, po kom jsem talent zdědil. Bylo mi šest let, a zamiloval jsem se do jedné holky, která dostala pětku z nějakého předmětu. Mě to bylo tak líto, že jsem pod lavicí namaloval paní učitelku jako čarodějnici na koštěti. Ona to zpozorovala, a dala mi pořádnou facku. Ale tu kresbu zarámovali do sborovny".
Theodorik mu změnil umělecký život
Vystudoval Školu umění ve Zlíně, založenou Tomášem Baťou, kam se dostal už v šestnácti, ačkoliv brali až od osmnácti let. Než zamířil na Akademii výtvarných umění do Prahy, musel nejdřív kvůli špatnému kádrovému profilu na stavbu.
V 60. letech se podílel na restaurování maleb Obrazárny Pražského hradu. Práce, která ovlivnila jeho umělecký život, bylo vytvoření kopie obrazu Svatý Jeroným Mistra Theodorika pro Národní galerii.
„Já jsem hrozně miloval Theodorika. Po škole jsem dělal pro Národní galerii kopii obrazu Svatý Jeroným. Ten je jeden z nejkrásnějších. Kopie je na Karlštejně a originál je v Národní galerii. Tenkrát byl požadavek, aby to vypadalo stejně jako ten Theodorik. Když přijdete na Karštejn, tam jsou ve zdi veliké polodrahokamy, malachit, jaspis, azurit, a Theodorik tyhle polodrahokamy drtil, a z těch namaloval obrazy. Má to ohromnou sílu a náboj, viselo tam zlato, visely tam šperky. Ty zase ukradl Václav II., když potřeboval peníze pro své bojovníky, tak to vydloubal. To nikde na světě není, aby byl portrét ověšený perlami. Mrzí mě, že se o tom nepíše. Oni mě tam na Karlštejn taky zavírali, abych pochopil tu sílu Theodorika. Já jsem byl vděčný bohu, že mě dal tu možnost, abych to pochopil, a namaloval. Jak jsem přišel hrdý, že to dokážu levou zadní, tak jsem odcházel zpražený, a děkoval jsem, že jsem to dokázal. Ono nešlo jen o to, to okopírovat, za tím je zakletá nějaká duchovní síla těch kamenů a Theodorika".
Tajemstvím záchrany obrazů jsou enzymy a doba jejich působení
Když přijel zachraňovat sbírky do Švédska, studoval tam i biochemii, aby se mu podařilo plísně zastavit. Dokonce si tu udělal z biochemie doktorát. Jeho metoda spočívala v tom, zjistit, jaké enzymy plísně produkují, a stačilo enzymy pak zničit. Obrazy zachraňoval na zámku Skokloster.
„Skokloster byl zámek, který sloužil jako depozitář z válečné kořisti Švédska. Tam bydlel hrabě pouze v letním období. Tam se skladovali sbírky, a bylo štěstí, že s nimi nikdo nic nedělal. Já jsem tam objevil řadu obrazů z Čech. Teplota se tam v zimě pohybovala od minus 20 do plus 20 v létě, a relativní vlhkost vzduchu byla ke stovce. Po těch obrazech tekla voda. Restaurátoři obrazy v 19. století přilepili ušlehaným bílkem, což se tehdy dělalo. Ale bílek se stářím nerozpustí, má velké pnutí, začal trhat tu barevnou vrstvu, a začalo to opadávat na zem. Tak jsem si říkal, ten bílek se musí rozpustit. Ale čím? Jedině enzymem. Šlo o to, kterým. Dělal jsem půl roku výzkum, abych přišel na to, jak to rozpustit. Tak si toho vážili, že o tom v Královském muzeu udělali film pro výuku od středních škol po univerzitu".
Restauroval také tzv. Rudolfinskou sbírku, která byla během Třicetileté války odvezena z Čech. Nejvýznamnější prací je Arcimboldův portrét císaře Rudolfa II. Zahradník. Jak uvedl František Makeš, metoda, aby obrazy a knihy neplesnivěly, byla známá už v 17. století. Vymyslel ji Théodore de Mayerne, lékař u anglického krále.
„Vařil ořechový olej s česnekem, udělal emulzi, dal do toho vodu. Natřel to na plátno, a bylo hotovo. Obrazy nikdy neplesnivěly. V 19. století je restaurátoři nažehlili na klih. Já jsem pak odstraňoval to, co tam restaurátoři dali. Zplesnivěla nám knihovna - 600 knih. Zjistil jsem, že knížky byly vybarvené barvou z vlašského ořechu. Potřeboval jsem sehnat vlašský ořech, abych si potvrdil, že to tak opravdu je. Ale vlašské ořechy ve Švédsku nerostou. Šéfka zavolala do botanické zahrady, jestli by mě dali list z vlašského ořechu, a oni to odmítli, že by se mohl poškodit. Přijeli jsme proto do botanické zahrady, a já řekl své ženě, že musí zabavit průvodce, já přelezu plot, a ukradnu list. Průvodce zářil nad jejím zájmem, a já ukradl list. Navíc jsem zjistil, že tohle barvivo nepropouští ultrafialové paprsky. My jsme napudrovali ty plesnivějící knihy, vysavačem jsme to odstranili, dodnes se nic neděje. Myslím, že Češi vůbec mají zvláštní talent vidět souvislosti".
Picasso byl ochotný podepsat dobré falzifikáty
Jak je vidět, někdy může být snaha zachránit sbírky i pěkně dobrodružná. Ostatně František Makeš ve Švédsku spolupracoval s policií při odhalování falzifikátů.
„V 60. letech se roztrhl pytel s falzifikáty, já jsem v největší aukční síni ve Stockholmu objevil asi 20 falešných obrazů od Picassa. Pracoval jsem pro policii v té době. Přišli si pro protokoly, a bylo to vyřešené. Ale pan profesor z akademie okamžitě napsal Picassovi, že jsme ve Stockholmu objevili spoustu jeho falešných obrazů. On odepsal, že je na to hrdý, že chce přijet. Napsal větu: jestli jsou ta falza pěkná, tak je všechny podepíšu. Nepřijel, protože zemřel. Ale v tom, co napsal, je ten základ. Jestli je to umění, tak to tam může viset, jestli je to šmejd, ven s tím. V tom je vidět velikost toho člověka, že akceptoval, jestli je to umělecké dílo, tak se před tím sklonil".
Slavný Salvador Dalí po něm kdysi chtěl, aby namaloval obraz podle jeho kreseb, které mu poslal. A tak se i stalo.
Princezna přijela do Prahy inkognito
Znal se i s královskou rodinou. Tak dlouho mluvil o Československu, až se sem rozhodla inkognito vypravit princezna Christina. Všechno to začalo, když restauroval kočár.
„Švédové koupili v 16. století kočár od Francouzů. Švédští králové pak na něm přemalovávali svoje znaky. Když přišel švédský král, tak říkal: já bych chtěl, abys to sundal na první švédský znak, ne na ten francouzský. Ptal jsem se, jak vypadá, ale oni nevěděli. Chodil tam, a ptal se, jestli už je to on. Hodně jsme spolu diskutovali. Král byl archeolog, měl k tomu veliký vztah. Tak jsem se dostal až do jejich rodiny, pořád jsem vychvaloval českou kulturu. Jednoho dne přišla princezna Christina, tak jedeme do Prahy, a ukážeš mi to. Dala si podmínku, že to nesmí nikdo vědět. Chtěla ochutnat pivo a slivovici. Přišli jsme na Hrad, a tam byly švédské děti a začaly křičet: princezna, a bylo to venku. Byla šokovaná českou gotikou. Je vzděláním kunsthistorik".
Dodejme, že František Makeš je nositelem nejvyššího vyznamenání švédského krále za záchranu evropského kulturního dědictví a laureátem ceny Gratias Agit za rok 2005. Nezapomínal ani na svoji malbu. Používá při ní barvy a pojidla starých mistrů. Drtí kameny, využívá rostliny. Jeho obrazy jsou v soukromých sbírkách ve Spojených státech, ve Švédsku, ve Švýcarsku i jinde.