Manželé Muratovovi: český původ před námi rodiče tajili
Manželé Alexander a Dina Muratovovi jsou lékaři, historici, vědci a publicisté, kteří během svého historického bádání popsali mnoho zajímavých osudů, především Čechů na Ukrajině a v Rusku. Jejich vlastní osud by se také mohl stát námětem pro dobrodružný román. Do Česka se vydali zkoumat genealogii svého rodu.
"Svůj rodokmen znám docela dobře. Zdrojem informací se pro mě stala fotografie. Uprostřed je můj pradědeček Václav Kašpar a vedle něj je moje prababička Tereza Kašparová. Pochází z oblasti Hořovic, z vesnice Rejkovice, která je 50 kilometrů od Prahy směrem na Plzeň. Jsou to potomci místních sedláků. Můj pradědeček se vyučil na slévače, protože tu byla postavená továrna, tzv. vysoká pec. Víme o těch místech všechno, byli jsme tam, vše jsme prozkoumali. Do Ruska se pradědeček přestěhoval se svou ženou a staršími dětmi. Jedna z nejstarších dcer je moje babička Anna Tereza (na fotce druhá řada první zleva). A byla to právě ona, kdo mi řekl o našem původu. Naučila mě, že když jsem s ní, musím říkat „kohoutek" (česky), a když jsem s rodiči, tak „pětušok" (rusky)."
Otec Diny Muratovové je Ukrajinec, pracoval jako stavební inženýr na Dněpru, její maminka byla také Češka, jejíž rodina se přestěhovala z Čech v půlce 19. století.
"Dozvěděla jsem se o tom ale až během německé okupace. Maminka byla snědší a měla dlouhé, černé, kudrnaté vlasy. A Němci měli jasno, tvrdili, že je Židovkou. Jenže maminka jim předložila svůj rodný list, kde měla uvedeno, že je Češka. Předtím jsem o tom vůbec nevěděla, doma jsme mluvili rusky."
Muratovovi napsali knihu Osudy Čechů v Rusku 20. století
"Za vlády cara Alexandra II. se konal velký slovanský sjezd, kterého se zúčastnili Češi. V Čechách tehdy mezi kvalifikovanými dělníky panovala velká nezaměstnanost. Můj pradědeček sice pracoval jako slévač, tušil ale, že brzy může přijít o práci, jelikož u něj v továrně byly zavedeny modernější technologie. V Kyjevě tehdy byla otevřená strojírenská továrna Grether a Křivánek. A tak se pradědeček dostal do Kyjeva, jelikož Křivánek byl rodák z Hořovic a začal zaměstnávat kvalifikované dělníky."
"Moje maminka a její sourozenci chodili do české školy v Kyjevě, kterou založili Jindřišek a Vondrák. A tím její „český život" skončil. Později pracovala v obchodě a v cukrárenské továrně, kde namáčela cukrovinky do čokolády. Teď se to všechno dělá pomocí strojů," zavzpomínala Dina Muratovová na osud své matky.
V důchodu se odstěhovali do Česka a začali pátrat po předcích
"Vypravili jsme se na místa, kdy bydleli naši předci - okres Hořovice, vesnice Rejkovice. Teď je tam ale pouhých dvacet domů. Ptali jsme se prodavačky v místním konzumu i pošťačky a ty nám řekly, že už tu žádní Kašparovi nejsou. Tak jsme se vypravili do Plzně a tam jsme byli podstatně úspěšnější. V muzeu Škoda jsme pořídili knížku o historii továrny, kde jsme objevili fotografii mého pradědečka s popiskem „Václav Kašpar, předseda dělnické besedy", což byla městská vzdělávací organizace. A také tam potají řešili odborové záležitosti. Potají proto, že odbory byly v Rakousku zakázány, jednalo se o trestný čin. Ve stejných archivech jsme našli adresy, kde žili Kašparové. Ty domy už tam ale nejsou, jsou dávno zbourané, na jejich místě jsou postavené nové budovy."
Manželé Muratovovi se pokusili zjistit životní příběhy každého člena rodiny Kašparů, o některých z nich ale žádnou informaci nenašli.
Zkoumání vlastní genealogie postupně vyústilo do mnohem většího výzkumu, který se týkal historie České družiny, což byla za první světové války jednotka dobrovolníků složená z Čechů žijících v Rusku a později též z válečných zajatců (tato družina byla předchůdkyní ruských československých legií). Další jejich kniha se týkala osudů slavných Čechů na Ukrajině.
