Spojí vás s příbuznými, o nichž jste ani netušili. Genetika otevírá dveře tam, kde matriky nestačí

'Už dlouho vytvářím rodinný rodokmen, dostal jsem se ale na místo, ze kterého se nemohu hnout. Asi jsem našel většinu toho, co jsem v matričních knihách mohl najít,' přiznal jeden genealog po několikaletém bádání. V těchto případech je klasická genealogie ztracená a nemá se čeho chytit. Další souvislosti ale může odhalit poměrně nová metoda - genetická genealogie. Ta umožňuje najít příbuznost i tam, kde matriční zápisy nestačí. Díky analýzám DNA také badatelé mohou nahlédnout mnohem dál do minulosti a zjistit třeba i to, že Češi jsou geneticky velmi různorodí, že slovanské kořeny má jen třetina populace.

Foto: geralt, Pixabay, CC0 1.0 DEED

Genetická genealogie je metoda, která nám otevírá dveře ve chvíli, kdy klasická historická genealogie končí, říká ředitel archivu brněnského VUT, historik a popularizátor genetické genealogie Martin Kotačka.

Martin Kotačka, foto: Pavel Hrdlička, Wikipedia / CC BY-SA 3.0

"Díky tomu, že genetika je exaktní věda a má opravdu přesné výsledky, můžeme si ověřit, zda údaje z těch klasických pramenů, které rodopisec využívá - z matrik, gruntovních knih či soupisů obyvatelstva, opravdu sedí."

Genetická genealogie pak tedy může i zcela vyvrátit výsledky pátrání z klasických písemných pramenů?

"Přesně tak, genetická genealogie vyvrací velmi ráda. Díky aplikaci genetiky se můžeme dívat často mnohem dál i několik tisíc let zpátky. Do doby, kdy se nám žádné písemné prameny nezachovaly, nebo tam, kde jsou ty prameny torzovité či neúplné. Pak můžeme rodové vazby rekonstruovat, můžeme najít třeba nemanželského otce toho člověka, zjistit odkud jeho rod pochází, nebo jestli dva jedinci stejného příjmení mají jednoho společného předka a tak dále. To spektrum je opravdu široké."

Slované, ale i Keltové a Germáni

Nedávný výzkum ukázal, že Česko je geneticky velice pestré. Zajímavá informace je, že ryze slovanské geny mají u nás přibližně tři lidé z deseti. Kde všude tedy lze dohledat naše kořeny?

Schéma dědičnosti mitochondriální DNA , foto: Jordi picart / CC BY-SA 4.0

"Česká republika leží ve střední Evropě na křižovatce mnoha kultur a populací, takže je pravdou, že jsme velmi různorodí. Jsou mezi námi potomci východoevropské i západoevropské skupiny. Jsou tady skupiny severské, skandinávské a také balkánské. S těmi Slovany je to trochu těžší. Dá se říct, že jsou u nás zhruba jednu třetinu nebo necelou polovinu zastoupeny nějaké znaky, které jsou dnes typické pro země se slovanským osídlením. Rozhodně ale platí, že nejsme geneticky homogenní jako některé části Evropy. Prostě je tady mix starých kultur a populací."

A dá se říct, která je v Česku největší genetická skupina?

"Kromě východoevropské skupiny označené R1a, která je u nás největší - tvoří zhruba 35 procent, je druhá největší západoevropská R1b, někdy označovaná jako keltsko-germánská. Odhaduje se, že potomků této skupiny v tuzemsku žije tak kolem 28 procent. Tato skupina je také nejvíc zastoupena v západní Evropě, právě v zemích s původním keltským nebo germánským obyvatelstvem. Pak tady jsou nějaké další haploskupiny mnoha třeba starších populací ještě z dob, než evropský kontinent osídlili předkové Slovanů nebo Germánů."

Zjistilo se pomocí genetického bádání třeba to, jestli mají Češi, Moravané a Slezané stejný genetický vztah?

"Záleží na podrobnosti optiky pohledu. V celkovém pohledu tvoříme v českých zemích středoevropskou populaci, když se ale podáváme samotné regiony podrobněji, tak nějaké rozdíly existují. V Čechách jsou lidé geneticky bližší Německu, Bavorsku, Sasku, na Moravě, na Slovácku, Valašsku jsou lidé velmi blízcí Slovensku nebo Polsku."

Genetika a příjmení

Vy nyní sbíráte data do celostátního projektu Genetika a příjmení. Hledáte tedy zájemce, kteří by se do průzkumu zapojili a chtějí zjistit více o svých předcích. O jaký výzkum se jedná?

Odběr DNA, foto: Kevin T. Murray, Jr. / free domain

Jedná se o výzkum chromozomu Y, což je pohlavní chromozom, který se dědí v mužské linii, tedy z otce na syna, podobně jako třeba příjmení. DNA proto získáváme jen od jedinců mužského pohlaví. Každý, kdo se přihlásí, si může nechat analyzovat svůj chromozom. Prvotním zájmem projektu bylo zjistit, zda dva lidé stejného nebo podobného příjmení jsou příbuzní, tedy jestli to příjmení vzniklo z jednoho společného prapředka, nebo naopak třeba na více různých místech nezávisle. S těmito informacemi se pak dobrovolník dozví něco o haploskupině, ze které pochází. Je to taková prehistorie rodu. Dozví se, ze které staré populační skupiny jeho rod vzešel, kudy se pohyboval, s jakou archeologickou kulturou je spojen a tak dále. A nakonec je ten jeho výsledek dán do databáze, v níž si může prohledávat jiné rody v České republice, které jsou s ním geneticky nějak příbuzné,"

Zájemce o zapojení do projektu musí odevzdat vzorek slin na test DNA a musí znát vlastní mužské předky aspoň do roku 1900. Kolik lidí se vám do výzkumu dosud přihlásilo?

Momentálně máme v databázi zpracovaných asi 3 tisíce vzorků, dalších asi 500 je v laboratoři nebo čeká na zaslání odběrové soupravy.

Hlásí se vám i lidé ze zahraničí?

"Občas se někdo objeví, dost často se nám hlásí lidé ze Slovenska, momentálně se nám přihlásilo i několik potomků českých emigrantů ze Spojených států. A potom třeba nějaké rodiny, které najdou člověka v cizině s velmi podobným příjmením jako je to jejich, a chtějí zjistit, jestli jsou nějakým způsobem příbuzní."

Narazil jste při vašem bádání na něco, co vás překvapilo?

"Určitě ano. Dost často si říkáme, když vidíme nějaké exotické nebo neobvyklé příjmení, že tam musí být zajímavý původ a často se ukáže, že vůbec ne. A naopak rodiny s příjmením, která jsou dneska fádní, obyčejná, mají třeba opravdu velmi zajímavý původ. Je to dáno tím, že příjmení je u nás staré asi 500 let, kdežto genetické kořeny jsou mnohem starší, takže ještě před vznikem toho příjmení může mít ta rodina opravdu velmi zajímavý původ. Pak to byla různá zjištění, že lidé, kteří nejsou matričně příbuzní, nebo nenapovídají tomu žádné písemné prameny, tak ta genetika nám tu příbuznost ukáže. Někde třeba i ve středověku.

Setkal jste se s nějakým takovým případem?

Mapa předpokládaného historického šíření mužské linie lidstva, založená na znalostech o haploskupinách chromozomu Y, foto: CCommons A-SA 3.0 Unported / free domain

Jedná se o můj vlastní rod. Zjistil jsem, že existují dvě skupiny Kotačků v České republice. Jedna je na Slovácku, z té pocházím já, a ta druhá je na Vysočině. Já jsem vždycky snil o tom, že všichni budeme příbuzní. Nicméně když jsem se klasickým genealogickým bádáním dostal do 17. století, kam se dá běžně nějak dostat, nic nenasvědčovalo tomu, že by byly obě skupiny příbuzné. Myslel jsem si, že se jedná o shodu jmen, ale genetickým výzkumem se ukázalo, že skutečně tam příbuznost je. Nejprve to vypadalo, že to bude před třicetiletou válkou, nyní se ukazuje na mnohem vzdálenější příbuznost, což jsem potom našel i v písemných pramenech na Vysočině, odkud je ta jedna enkláva Kotačků. Našel jsem zápis o jistém Prokopu Kotačkovi z roku 1445, což byl společný předek všech Kotačků."

Po 150 letech

Řada Čechů či Moravanů odešla před sto a více lety v různých obdobích do světa, dá se někde najít po nich stopa? Znáte nějaký příběh?

Právě genetická genealogie k nám přichází zejména ze Spojených států, kde už mají velmi dobře zavedené laboratoře na komerční testování DNA pro tyto účely a právě potomci českých a vůbec evropských emigrantů tyto testy velmi využívají. Jednak proto, že chtějí zjistit o svých evropských kořenech, o kterých často vůbec nic neví, mají třeba jen informaci, že jejich předek přišel z českých zemí a nevědí, kde u nás hledat, nemají tu spojnici v matrikách. A potom se hledají i v USA mezi sebou. My se dneska díky databázím, kam svoje výsledky nahráváme, dostáváme i přes oceán k našim vzdáleným příbuzným a oni se zase dostávají k nám."

"Já bych třeba vzpomenul jednu svou kolegyni, která nedávno nechala otestovat svého dědečka. Ten se jmenuje Červenka. A když jeho výsledek vložili do světové databáze, vyšla shoda s nějakým rodem Cervenků žijícím někde v Americe. Když se spojili, ukázalo se, že opravdu mají nějaké společné předky. Takže ta rodina se po nějakých 150 letech zatím aspoň přes mail a virtuálně znovu potkala."