Marečkův film Zdroj: Odkud teče benzín?

r_2100x1400_radio_praha.png

Kráva se pase mezi loužemi radioaktivní ropy, v pozadí se kývá věkovité kyvadlo čerpadla. Skupina vesničanů v potyčce s příslušníky policie hájí nárok na pole, která jim stát zabral na stavbu ropovodu a náhrady nevyplatil. Záběry z propagačního filmu západní společnosti, v němž ázerbajdžánský venkov kypí vděkem. Dělník se smíchem ukazuje pracovní oděv rozedřený jako průsvitné řešeto - na nový už několik let nemá a podnik mu za těžbu černého zlata nový nezaplatí... To jsou některé záběry, které se divákovi dokumentárního filmu Zdroj zadírají do mysli. S tvůrcem filmu Martinem Marečkem hovořil Vilém Faltýnek.

"Při pohledu na benzinovou pumpu jsem se zamyslel nad tím, kam to vede. To znamená odkud se vlastně benzín potažmo ropa bere. A zjistil jsem, že po Rusku nakupujeme nejvíce ropy z Ázerbajdžánu, což je jedno z nejstarších míst, kde se ropa těží průmyslově. Takže jsme se tam vypravili."

Jak to na místě probíhalo? Z filmu je zřejmé, že ne vždy úplně hladce.

"My jsme tam odjeli na vlastní pěst. Téma ropy, jak vidíme, je čím dál tím aktuálnější a mně připadalo důležité ten film natočit. Tehdy se tam stavěl největší exportní ropovod světa. Odjeli jsem tam ve třech lidech, bez velkých zajišťovacích kontaktů a natočili jsme to ve dvoučlenném štábu: Tato mobilnost a skromnost našeho štábu nám umožnila dostávat se do různých míst, protože jsme nebyli tak nebezpeční, na druhou stranu jsme se dostávali do řady nepříjemných situací, ale v Ázerbajdžánu v současnosti panuje strach zplodit nějaký mezinárodní skandál, takže jako novinářům ze západu se báli cokoliv provést, udělat. Takže jsme se strachovali spíš o materiál a o ty místní lidi, aby se jim něco nestalo. Protože Ázerbajdžán je země, kde vyjádřit vlastní názor třeba na problematickou stavbu ropovodu nebo vůbec kritizovat ten režim, se nevyplácí."

"Ten film byl dovezen do Ázerbajdžánu někdy na jaře a způsobuje tam docela velké pozdvižení, je to takový samizdat, šíří se to tam údajně na nějakých místních projekcích, a i když ta země není demokratická, ten určitý dialogický potenciál se nám tím podařilo navést."

Vy sám máte řidičský průkaz?

"Řidičský průkaz mám, dělal jsem si ho, když mi bylo 26 let. Dlouho jsem odolával, pak jsem si ho z praktických důvodů udělal. Ale mám dojem, že vlastnictví řidičského průkazu mě k tomu tématu dovedlo, tím že jsem nebyl takový ten "řidič odjakživa"".

Má to být výzva k tomu, abychom nejezdili autem?

"Já myslím, že to je složité. Na druhou stranu kdybychom přestali jezdit autem, tak se zhroutí naše hospodářství do několika dnů, protože náš hospodářský systém je neuvěřitelně intenzivně propojen s ropným průmyslem, myslím, že s tím souvisí 20 procent HDP. Samozřejmě, dobrovolná skromnost nebo jiné způsoby, to může každý z nás zkusit, vyvíjet si takové strategie, na druhou stranu si myslím, že jediné řešení je v nějakých systémových nástrojích, v politické vůli, ve správném zdanění externalit z automobilové kultury, narovnání cen."

Film Zdroj je součástí širšího projektu. Můžete ho přiblížit?

"Zdroj je součástí projektu Auto*mat. Je to takový otazník, jestli jsme si nedali tím automobilismem mat. Taky to znamená přístroj, automat, který člověk stvořil. Když do něj něco vložíme, musíme kontrolovat ty důsledky, dohledávat důsledky našich automatismů. Mě vždycky zajímala bitva o život. Bitva o osobní místo v naší civilizaci, uprostřed velkého luxusu, kdy si tady můžeme povídat, natáčet to na minidisk a vysílat to v rádiu, já o tom můžu natáčet filmy, a zároveň mě zajímá možnost osobní zodpovědnosti za ten luxus, který žijeme. Člověk prostě dělá na zeměkouli stopy velmi rychle a zdatně a málokdy je čas na ty stopy pohlédnout z nějakého odstupu. Vždycky mě zajímá to hledání ideální stopy."

Foto z filmu 'Zdroj'