Mělník - město s vinařskou tradicí

Zámek Mělník, foto: Miloš Turek
0:00
/
0:00

Dnes navštívíme starobylé věnné město českých královen Mělník, které se proslavilo především pěstováním vinné révy a vinobraním. Navštívíme tajemnou kostnici i mělnický zámek, který dnes patří opět rodu Lobkoviců.

Název města je odvozen od slova mělný, což připomíná křídovou barvu zdejší opuky. Město zažilo svůj první rozmach už v dobách prvních Přemyslovců. Jak uvedl Stanislav Marchal, žila tu vdova po Boleslavu II. Emma.

Zámek Mělník, foto: Miloš Turek
"Ta nechala razit mince, kde bylo poprvé napsáno Melnic civitas. To znamená, že se poprvé objevuje název Mělník na minci. Zajímavostí také bylo, že kněžna Emma se někdy psala také regina - královna, zřejmě tedy pocházela z nějakého královského rodu. Později byl Mělník prohlášen jako věnné město českých královen, podobně jako třeba Jaroměř, Dvůr Králové nad Labem a další. Zdejší hrad byl také určen jako vdovské sídlo českých královen. Poslední královna vdova, která tady žila a také zemřela, byla Johanka z Rožmitálu, což byla vdova po českém králi Jiřím z Poděbrad."

Zhruba v 10. století se na Mělnicku začala pěstovat i vinná réva. Zdejší vinařství zvelebil hlavně král Karel IV., který sem dal přivézt vinnou révu z Burgundska a ze Champagne. Ve své době byl Mělník nejsevernější místo v celé Evropě, kde se v té době pěstovala vinná réva. Karel IV. má v Mělníku také pomník od sochaře Josefa Maxe. Stojí na vyhlídce nad soutokem Labe s Vltavou. Město i vinnou révu chválí i známá písnička.

Období od husitských válek do třicetileté války se stalo pro mělnické vinaře zlatým věkem. Rozšiřovaly se vinice, bohatí měšťané financovali stavbu kostelů. Dominantou města je například chrám sv. Petra a Pavla. Svého času zde měl místo kapitulní archiv a z bohatého knižního fondu se zachoval mělnický evangeliář z roku 1120. Kostel možná skrývá překvapení. Pod dlažbou severní lodi je ukryto několik neprobádaných hrobek. Pravděpodobně je zde pochována i poslední královna vdova žijící na Mělníce - už zmiňovaná Johanka z Rožmitálu. Tato domněnka je podložena faktem, že Johanka bohatě pamatovala ve svých odkazech na mělnický chrám tisíci kopami českých grošů.

Pod kostelem je rozsáhlá kostnice, postavená patrně na počátku 16. století. Původně byla zřejmě zamýšlená jako hrobka nejvýznačnějších osobností, možná i královen. Po dostavění chrámu se však stala v době morových epidemií skládkou starých kostí z poměrně malého hřbitova v okolí chrámu. Tomuto účelu sloužila až do roku 1787, kdy měly být z hygienických důvodů všechny kostnice v Čechách zrušeny. Později při opravách na počátku 20. století byl do ní přístup opět uvolněn.

Foto: CzechTourism
"Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy."

Sugestivní hudba i tato známá věta a kosti 10ti až 15ti tisíc lidí přivítají každého z návštěvníků. Kosti a lebky zde zkoumal proslulý antropolog a univerzitní profesor Jindřich Matějka. Za první světové války s pomocí studentů a kostelníka bohatý obsah kostnice odborně srovnal, prostudoval a zpřístupnil veřejnosti. Obnažením některých pilířů se podařilo odkrýt i záznamy návštěvníků kostnice. Nejstarší datovaný nápis je na pilíři proti vchodu a zní: Na tomto místě byl sloup ze Žlutic léta páně 1535. Těžce zasáhla Mělník třicetiletá válka. Časté pobyty vojsk, švédská okupace, drancování, požáry, mor.... Odchodem mnoha řemeslníků a vinařů do emigrace se město téměř vylidnilo. Dnes tu vinařská tradice zase vzkvétá a pravidelně se pořádají slavnosti vinobraní. Mělnická vinařská oblast má rozlohu 160 hektarů a je největší v Čechách. Tradici vinobraní připomíná sousoší od známého sochaře Vincence Makovského z tragického roku 1938. Jak uvedl Stanislav Marchal, tehdy měl Mělník, ačkoliv leží jen 30 kilometrů od Prahy, statut hraničního města.

Zámek Mělník, foto: Kacir, CC BY 3.0 Unported
"Hitler prý trval na tom, aby zábor šel takhle hluboko, protože tehdy nejznámější Krupovo dělo, tzv. tlustá Berta měla dostřel 30 kilometrů. Takže on chtěl, aby bylo možné zlikvidovat Prahu z hranic, a to prý bylo důvodem, že zábor šel takto hluboko."

K českému státu se hlásili i tehdejší vlastníci mělnického zámku Lobkowiczové. Ti ho získali sňatkem a jeho pozdější vlastníci působili v řadě českých vlasteneckých spolcích a stoupali i v úřednické kariéře.

"Před válkou i za války se Lobkowiczové hlásili k české tradici. Maximilián Lobkowicz z roudnické větve byl čs. velvyslancem v Londýně. Po roce 1948 část rodiny včetně mělnické větve emigrovala a po roce 1989 se navrátila zpět do své vlasti. V současné době je majitelem Jiří Lobkowicz se svojí manželkou Bettinou."

Také oni mají na zámku svůj moderním malířem pojatý portrét v životní velikosti a oba drží v rukou malé jezevčíky. Na zámku je řada vzácných obrazů - stěžejním dílem je kompozice Davida s hlavou Goliášovou asi z roku 1720. Obraz se řadí k vrcholným dílům Petra Brandla. Zámek potěší nejen milovníky umění, ale i dobrého vína. Zámecké sklepy pocházejí ze 14. století a zabírají tři poschodí. Je zde nejen zařízení na výrobu vína, ale i nadpřirozené bytosti z mytologických příběhů starého Egypta, Řecka a středověké Evropy, které se staly součástí erbů šlechtických rodů.

Vinařství je věnována i jedna z expozic místního muzea, které sídlí v domě, kde býval kapucínský klášter. Více už jeho ředitelka Zuzana Kořenářová.

"Kapucíni v prostorách dnešní kavárny, tenkrát nechali postavit hospic - místo pro nemocné, ale i pro poutníky. Takže každý, kdo tady Mělníkem v 18. století procházel coby turista, měl možnost zde přespat. Kapucíni nám tady zanechali i nádhernou malbu - nesení kříže Krista z křížové cesty. Je to malba původní asi 100 let stará."

V muzeu je také unikátní expozice kočárků, která je v provozu teprve rok a půl. Je to vlastně profil těchto dětských vozítek od konce 19. století do 60. let století dvacátého. V Mělníku totiž fungovala zhruba 70 továrna na kočárky Liberta a je zajímavostí, že její první i poslední ředitel se jmenoval Svoboda.

10
50.350833900000
14.473794000000
default
50.350833900000
14.473794000000