Mezi humanitární pracovníky na Kavkaze zavítal biskup Václav Malý a generální sekretář sdružení Česká katolická charita Jaroslav Kopřiva
Jsou to už dva roky, co Česká katolická charita zahájila humanitární programy v Čečensku a otevřela tam svoji první mateřskou školku. Postupem času vypravila do Grozného konvoje potravin a v nedaleké Ingušské Nazrani otevřela svoji vlastní kancelář. Mezi humanitární pracovníky na Kavkaze zavítal na týdenní návštěvu pražský světící biskup Václav Malý a generální sekretář sdružení Česká katolická charita Jaroslav Kopřiva. Podrobnosti z návštěvy přináší Zdeňka Kuchyňová.
"Musím říci, že jsem byl otřesen. V roce 1994 jsem navštívil libanonský Bejrút, ale to, co jsem viděl v Grozném, to se ještě s Bejrútem nedá srovnat. Je to vlastně apokalyptická krajina, protože to město, které kdysi mělo 400 tisíc obyvatel, tak je naprosto destruované."
Jak dodal Václav Malý, místní lidé chtějí žít hlavně v míru. Stále si však nejsou jisti životem, ať už kvůli akcím čečenských bojůvek nebo působením ruských vojsk. V zemi se tak nadále udržuje teror. Česká katolická charita se, jak uvedl Jaroslav Kopřiva, rozhodla soustředit hlavně na děti a mateřské školky.
"Takže v tuhle chvíli máme 150 dětí ve třech takových "sadicích" přímo v Grozném, o další stočlenný také v Grozném se staráme, tam doručujeme potraviny. A máme dvě mateřské školky po sto dětech v Ingušsku. My jako česká charita máme malý program asi za milión a půl, chceme tam společně s Družstvem invalidů v Grozném postavit takovou pekárničku, která by zaměstnala 15 invalidů, abychom ten chléb mohli mít se slevou pro naše mateřské školky. Chci požádat o podporu českou vládu, věřím, že v tom nebude problém."
Zpočátku ve školkách byly až dvanáctileté děti, které se učily číst, psát a počítat. Teď, když už jsou v Čečensku otevřeny školy, jsou to klasické mateřské školky pro tří až šestileté děti. Ty navštěvuje lékař i psycholog. Roční provoz školek stojí asi 400 tisíc dolarů. Proto se rozběhly i adopce na dálku. Lidé v ČR už přispívají ročně na zhruba 50 čečenských dětí.
Česká delegace navštívila také Severní Osetii. Jako první charita se dostala do dvou naprostro zdestruovaných venic, protože v Severní Osetii shodou okolností se v době jejich pobytu likvidovaly následky povodní. Biskup Václav Malý velmi ocenil práci dobrovolníků, kritiky se však dočkali pracovníci OSN.
"V podstatě se nedostanou ti úředníci, kteří tam jsou posláni vůbec do styku s normálními lidmi. Každý den jezdí za policejního doprovodu kolona do Nazraně, kde je tedy takové východisko těch humanitárních organizací a víceméně se do toho Grozného ani nedostanou a pokud vůbec někdy, tak vlastně to všechno vidí jenom z aut. Tady musím pochválit nejen Českou katolickou charitu, ale i nevládní organizace, že ti lidé skutečně jezdí do toho Grozného, pokud je tam pustí a na místě vidí, jak ta pomoc funguje a na místě s těmi lidmi mluví, co potřebujete, jak to využíváte, kdežto ti lidé z těch Spojených národů se vůbec nedotknou území, kterému mají pomoci. To musím říci, že mě velmi pobouřilo."
