Místo podpisu: Španělský sál

Nová smlouva mezi Spojenými státy a Ruskem zpřísňující omezení jaderných arzenálů byla podepsána ve Španělském sále Pražského hradu. Historii sálu přiblíží kunsthistorička Eliška Fučíková.

Španělský sál během příprav na summit, foto: ČTK

"Španělský sál byl postaven jako nový sál, byla to nová část Pražského hradu dostavěná zhruba okolo roku 1605, tehdy už se zdobil štukovou výzdobou, kterou dělali dvorní sochaři s štukatéři Rudolfa II. Jeho původní určení bylo úplně jiné, než k jakému je používán dneska, byl používán jako glyptotéka, tedy sál, ve kterém měly být umístěny sochy ze sbírek Rudolfa II. Za života Rudolfova k tomu nastěhování sbírky nikdy nedošlo, ten sál zůstal sice vyzdoben sochařskou výzdobou, ale nikoliv tou sbírkou a po smrti Rudolfa II. byl využíván k těm účelům, co dnes, tedy byly to reprezentační a společenské místnosti."

Proč se ten sál jmenuje "Španělský"?

"On se původně jmenoval Nový, Španělský se jmenoval ten vedlejší sál, kterému se dnes říká Rudolfova galerie. Ten termín Španělský sál se používal v rámci císařství pro sály, ve kterých byly umístěny sbírky, protože ty sbírkové prostory se ke středoevropským Habsburkům dostaly ze Španělska, a proto také tomu novému sálu se už záhy potom, co byl dokončen, se říkalo "Nový španělský sál."

Španělský sál před příchodem prezidentů, foto: Milena Štráfeldová

Prošel sál za dobu své existence nějakými úpravami?

"Ten sál byl samozřejmě upravován několikrát. Na konci 17. století ho upravoval Mathey, pak Kilián Ignác Dientzenhofer a poslední úprava, kterou známe z dneška, je z šedesátých let 19. století, když se připravovala korunovace císaře Františka Josefa, ke které nedošlo, ale z plánovaného aktu zůstala výzdoba. Je třeba říct, že ten sál má dodneška dochovanou dvojí výzdobu. Ta původní ze začátku 17. století je na podlouhlých zdech sálu a strop a čelní stěny jsou dílem právě té úpravy 19. století.