Pražský hrad je naším symbolem

Není významnějšího místa v našich dějinách. Pražský hrad s katedrálou svatého Víta, patrona Země české, je větší než anglický Windsor i francouzské Versailles. Největší hrad mezi hrady.

Foto: Barbora Navrátilová, Radio Prague International

Podle Guinessovy knihy rekordů je Pražský hrad se svou plochou téměř 70 000 m² největším souvislým hradním komplexem na světě. Katedrála svatého Víta je největší chrám v zemi a místo, kde jsou uloženy ostatky českých králů.

Poklady v nejstřeženějším místě v zemi

Foto: René Volfík, iROZHLAS.cz

V korunní komoře v chrámu svatého Víta jsou trvale umístěny české korunovační klenoty. Je to nejbezpečnější místo na Pražském hradě. Dveře a pancéřová skříň mají sedm zámků a k jejich otevření se musí sejít sedm držitelů klíčů: prezident, předseda vlády, arcibiskup pražský, předsedové sněmovny a senátu, děkan Metropolitní kapituly u svatého Víta a pražský primátor. Tradice sedmi klíčů vznikla poté, co v roce 1791 císař a král Leopold II. vyhověl českým žádostem o vrácení českých korunovačních klenotů z Vídně do Prahy. Svatováclavskou korunu dal ke své korunovaci v roce 1347 zhotovit Karel IV, Dalších třicet let, prakticky do konce svého života, nechával korunu upravovat a doplňoval ji nejvzácnějšími drahými kameny, které se mu podařilo získat. A tak se koruna rozvíjela do krásy, do své současné podoby. Na koruně je celkem 19 safírů, 44 spinelů, 1 rubín, 30 smaragdů a 20 perel.

Korunovační klenoty|Foto: Filip Jandourek, Český rozhlas

Na známkách, bankovkách i pohlednicích

Foto: Julius Silver, Pexels, CC0 1.0 DEED

Pražský hrad s chrámem svatého Víta nad Karlovým mostem. Kdo by neznal tohle ikonické zpodobnění. Po roce 1918 hledal československý stát svou novou důstojnou tvář. A díky skvělým českým umělcům ji brzy našel. Alfons Mucha uvedl své návrhy československých poštovních známek bez nároku na honorář. Jeho secesní stylizace panoramatu pražských Hradčan získala v rámci filatelistické tvorby věhlas. Poštovní známky z emise Hradčany svou vlasteneckou roli splnily, i když jsou dnes slavné i díky mnoha nepřesnostem. Nejznámější chybou je motiv vycházejícího slunce nad hradem. Tenhle symbol byl ve své době patrně důležitější než skutečnost, že slunce nad ním naopak zapadá. V Britském muzeu před časem sestavili žebříček nejlepších bankovek světa všech dob. Legendární české „Hradčany”, tedy stokorunu z roku 1961, zařadili na čtvrté místo. Stokorunovou bankovkou s portrétem slévače a družstevnice na jedné straně a vyobrazením Karlova mostu a Hradčan na druhé straně jsme platili až do roku 1993. Starou československou stovku britští experti označili za jedno z vizuálně nejlepších papírových platidel na světě.

Ničivý požár

Turisté před Pražským hradem|Foto: Duernsteiner, Pixabay, Pixabay License

Za vlády Karla IV. se knížecí palác změnil ve výstavnou královskou rezidenci, kde začala roku 1344 růst do nebe katedrála sv. Víta. Prvním stavitelem byl Matyáš z Arrasu, po jeho smrti v roce 1352 pokračoval v práci Petr Parléř. Mnoho z jejich díla zničil obrovský požár. Poničil kostel Všech svatých, Jiřský klášter, Nejvyšší purkrabství, Černou věž i Daliborku. Zničil vybavení i krov katedrály svatého Víta, Zlatou bránu a roztavil zvony. Z kostela Všech svatých zbyly jen obvodové zdi, středověká stavba Nejvyššího purkrabství zanikla úplně. Starý královský palác přišel o příznačné stanové střechy, které nad Vladislavským sálem zbudoval za krále Vladislava II. Jagellonského Benedikt Rejd. Náprava škod trvala dlouho a znamenala zásadní proměny Pražského hradu v renesančním a později barokním slohu. Do dnešní podoby jej přiblížila přestavba za Marie Terezie, která setřela slohovou rozháranost původních staveb. Císařští architekti sjednotili průčelí Nového paláce a tím vytvořili dnešní panorama palácové části hradu. Před Matyášovou bránou u hlavního vstupu z Hradčanského náměstí zbudovali čestný dvůr, který se využívá pro státní ceremoniály.

Hradní zákoutí

Zlatá ulička|Foto: Štěpánka Budková, Radio Prague International

Zlatá ulička vznikla, když se k hradbám přistavěly malé domečky určené původně pro střelce z posádky pražského hradu. Časem se z uličky stala rarita a stěhovali se sem zajímaví nájemníci. V domě s číslem 22 měl svou pracovnu Franz Kafka. Na západní straně stojí Bílá věž, která sloužila jako mučírna a vězení. Tady věznili alchymistu Edwarda Kelleyho. Na konci uličky stojí Daliborka, další vězení. Prvním vězněm ve věži byl legendární Dalibor z Kozojed. Podle pověsti se Dalibor naučil ve své cele hrát na housle a jeho hudba byla prý slyšet po celém Hradě i Malé straně. Měla všem připomínat, že je uvězněn neprávem. Dobové kroniky se ale zmiňují, že Dalibor byl za svou nepoctivost už dvakrát potrestán soudem. Rozhodně nepatřil mezi zastánce utlačovaných venkovanů, jak jeho příběh zhudebnil Bedřich Smetana. Naopak, využil vzpoury poddaných k tomu, že si přivlastnil půdu svého souseda. V Daliborce byli uvězněni účastníci stavovského povstání před popravou na Staroměstském náměstí. Dalším ze známých vězňů byl mecenáš umění hrabě František Antonín Špork, majitel slavného zámku Kuks, výrazná barokní osobnost. Po několika týdnech vězení pro nezaplacené dluhy ho nechal propustit sám císař Karel VI. Kousek odtud stojí budova Nejvyššího purkrabství. Kdysi se tam i popravovalo, a právě na tomto nádvoří sťali Dalibora. V šedesátých letech minulého století se z purkrabství stal Dům československých dětí. Od roku 1994 se v areálu purkrabství konají Letní shakespearovské slavnosti. Jak důstojné místo pro krále Leara.