Na místě Pražského hradu byl tajemný vrcholek Žiži
Pražský hrad je největším souvislým hradním komplexem na světě, rozkládá se na ploše téměř 70 tisíc metrů čtverečních. Návštěvník tu najde stavby z doby románské z 10. století přes gotiku století 14. až po současnost. Jaké však byly počátky hradu? Navštívíme tajemný vrcholek Žiži či baziliku svatého Jiří, ale také archeologické nálezy, které ukazují, jak vypadal život v 10. století.
Psal se konec 9. století a vládl kníže Bořivoj. Území Pražského hradu zřejmě ještě nebylo trvale osídleno. Nacházel se tu však tajemný vrcholek Žiži - pohanské obětiště. Jak uvedl můj průvodce po Hradě Petr Rachunek, pramenů, ze kterých se vychází, je poměrně málo, často je zastupují legendy či staré kroniky a samozřejmě archeologické nálezy. Který je ten nejstarší?
"Archeologové tvrdí, že nejstarším dochovaným důkazem osídlení je val, který byl kolem dnešního hradu. Ono to bylo o kousek menší a na ten val navazovala hradba z kůlů. Jinak vycházíme hlavně z kronik a legend. Třeba z Kosmy můžeme použít vyprávění o pahorku Žiži. Znamená to žářiště. Než přijali křesťanství, tak byli samozřejmě pohané a vzdávali oběti a to na pahorku Žiži. Bylo to nejvyvýšenější místo na Hradě, dnes je tam probošství, tak na tomto místě podpalovali své oběti a přinášeli je bohům. Mimochodem hned vedle zhruba v místech, kde je teď monolit, tak tam byl zase stolec knížecí a na něm byly nastolovány česká knížata."
"Patrně jich bylo víc, ale ten, o kterém víme, byl kníže Bořivoj a ten založil první kostel v Praze. Byl to kostel kamenný, zasvěcený Panně Marii. Bylo to v roce 885. Je známá legenda, jak přijel na Moravu a kníže Svatopluk ho nechtěl nechat posadit ke svému stolu. Řekl mu, že vzhledem k tomu, že je pohan, tak musí sedět na zemi. Přistoupil k němu Metoděj a zeptal se ho, jestli mu to stojí za to, aby seděl na zemi mezi ostatní sprostou cháskou, když sám je takovým vévodou. A řekl mu, že když přijme křesťanství, tak se stane 'pánem pánů svých a všichni nepřátelé jeho budou podrobeni moci jeho a potomci jeho každodenně narůstat budou, tak jako převeliká řeka'. Toto je z Kristiánovy legendy. Ta je z desátého století. Je to pravda sto let po tom, co se to stalo, ale je to blíž, než jsme my."
"Dokonce existují dohady, že kníže Bořivoj ani nebyl Čechem, ale Moravanem. Ale to jsou jenom dohady, přesně se to neví."
Svatopluk však vzpouru rozdrtil a dosadil Bořivoje zpět. Ten nechal zasypat symbolický příkop kolem posvátného pahorku a před ním postavil už vzpomínaný nejstarší pražský kostel, zasvěcený Panně Marii. Pražské hradiště pak začal stavět Bořivojův syn - Spytihněv I. Nejstarší opevnění hradu tak pochází z přelomu 9. a 10. století. Jak dokazují archeologické nálezy, původní hradiště vypadalo podobně jako dnešní půdorys hradu.
Když se turisté procházejí po hradě, možná mnozí minou nejstarší dochovanou stavbu, aniž by to tušili.
"Je to bazilika svatého Jiří. Je z toku 920 a je to stavba, kterou dal postavit druhý kníže, kníže Vratislav. Je v ní taky pohřbený a je v ní pohřbená mimochodem i svatá Ludmila."
Zůstává záhadou, proč si kníže vybral za patrona kostela právě sv. Jiří. Není zde totiž žádná z jeho relikvií, ani zázračný obraz či soška. Při kostele sv. Jiří byl později založen klášter benediktínek. Řeholi založila abatyše Mlada, vnučka Vratislava I. a neteř sv. Václava. V čele řádu vždy stála kněžna, která měla kromě jiného například právo korunovat české královny. Archeologické výzkumy v klášteře sv. Jiří vedly v 50. a 60. letech 20. století k odkrytí nejstaršího pohřebiště přemyslovských knížat.
"Je tam královská koruna Karla IV., korunovační klenoty nebo třeba přilba svatého Václava. Ta je zajímavá nejen tím, že ji zřejmě skutečně nosil svatý Václav, ale hlavně tím, že má vepředu vyobrazení, které má chránit toho, který ji má na hlavě. Je možné, že to není Kristus, ale Odin, Bůh Vikingů. Ono se to podobně zpodobňovalo, jenom ten Odin má při tom, jak byl připoután ke stromu, otevřenou pusu, vlastně křičí. A Ježíš takto zpodobňován není. Ale spíše se kloní k tomu, že je to Kristus, jenom je vyobrazený podobně jako Odin."
K nejvzácnějším nálezům na Hradě patří šperky z 10. století nalezené v hrobech pohřebiště na území Bažantnice a Lumbeho zahrad. Zemřelým, kteří byli aspoň zčásti příslušníky knížecí družiny, byly ponechány zlaté a stříbrné ozdoby, z nichž některé byly zřejmě dovezeny z Velké Moravy a jiné vyrobeny v Čechách podle velkomoravských předloh. Z nejbohatších hrobů pocházejí bubínkové náušnice zdobené drobnými zrnky, náušnice se zvířecími hlavičkami, gombíky (kulovité knoflíky) se skleněnými napodobeninami kamenů, esovité záušnice a další šperky.
Právě s restaurováním textilu mají bohaté zkušenosti restaurátorské a konzervárenské dílny Správy Pražského hradu. Během několika let zde vzniklo pracoviště světových parametrů.
