Mládí prožité ve vesničce Borová ovlivnilo celé dílo Karla Havlíčka Borovského

Básník, literát, kritik, satirik, národní buditel a otec české moderní žurnalistiky Karel Havlíček Borovský se narodil ve vesničce Borová na Vysočině. Jeho rodná obec se později stala oblíbeným poutním místem spisovatelových obdivovatelů. V jeho rodném domě se nachází i malé muzeum.

Havlíčkova Borová s kostelem Sv. Víta, foto: Roy, public domain

"Ten Borovský kostelíček stojí na vršku, skrze lesy smutně na mne hleděl: ‚Jsi to ty, můj hošku?‛“ Tak ve své slavné básni Tyrolské elegie Karel Havlíček vzpomíná na svou rodnou Borovou. Na malebnou vísku, která v něm zanechala hluboké stopy, i když v ní prožil pouze devět let. Na její původně gotický kostel Sv. Víta, kolem kterého o třicet let později projížděl, když ho v roce 1851 odváželi do vyhnanství do jihotyrolského Brixenu.

Ondřej Neubauer z Památníku Karla Havlíčka Borovského, který se nachází ve spisovatelově rodném domě, vypráví, jak to všechno začalo:

Rodný dům Karla Havlíčka Borovského, foto: Ben Skála, CC BY-SA 3.0

„Jako malý chlapec často utíkal na borovskou faru a do kostela Sv. Víta, kde mu páter Brůžek odměnou za ministrování v kostele dával nahlížet do různých časopisů a novin. Také ho brával na inspekční cesty po okolních školách. Tím mu rozšiřoval obzory. V pěti letech zde v Borové nastoupil na starou farskou školu. Jeho učitel Antonín Línek byl na svou dobu pokrokový pedagog, který děti učil nejenom čtení, psaní a počítání, ale také hře na nástroje či dějinám, a to nejen biblickým a obecným, ale i těm národním. Borová tehdy byla česky mluvící obcí, takže u nich určitým způsobem probouzel vztah k národu a vlastenectví, což se odráží i v díle Karla Havlíčka Borovského.“

Ve svých pamětech učitel Línek vzpomíná, že byl Karel Havlíček sice „svéhlavý a paličatý“, ale také že byl velmi nadaný. Kupecký syn byl tedy už v devíti letech poslán učit se němčině do Jihlavy, odkud následně odešel na gymnázium do Německého, dnes Havlíčkova Brodu a posléze na studia do Prahy.

Havlíčkovo dílo je nadčasové

Karel Havlíček Borovský|Foto: public domain

Karel Havlíček se brzy stal velkým obhájcem národní myšlenky a uznávaným novinářem. Byl také zvolen poslancem do habsburského říšského sněmu. Po krátkém působení v Pražských novinách založil vlastní Národní noviny, ve kterých ostře vystupoval proti tehdejšímu režimu. Po jejich zákazu rakousko-uherskou mocí založil časopis Slovan, který vycházel v Kutné Hoře.

„Některé jeho články, ve kterých se zabývá tím, co je to obec, jak být dobrým občanem, jak by měla fungovat byrokracie či úplatkářstvím, jsou velmi nadčasové,“ vypráví Ondřej Neubauer.

Pro svou opakovanou kritiku byl Karel Havlíček roku 1851 z rozkazu císaře Františka Josefa I. deportován do nuceného exilu do městečka Brixen. Zde vznikla jeho slavná umělecká díla Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra.

Návrat mu byl umožněn až o čtyři roky později za podmínky, že nebude publikovat politicky orientované články a neopustí Německý Brod. Povolení navštívit Prahu získal, až když mu byla zjištěna nevyléčitelná tuberkulóza. Rok po svém návratu z vyhnanství, v červenci roku 1856, zde ve věku nedožitých 35 let zemřel.

V muzeu mají jedinou zachovanou fotografii Karla Havlíčka

Socha Karla Havlíčka Borovské, foto: Roy, public domain

Dům v Borové, od roku 1949 oficiálně pojmenované Havlíčkova Borová, Havlíčkova rodina opustila už v roce 1833. O pár let později stavení vyhořelo a bylo celé přestavěno. Z původního domu zbyla pouze kamenná futra a silné zdi. Přesto na svou rodnou ves Karel Havlíček až do konce svého života často vzpomínal.

Už po politickém uvolnění roku 1862 se v Borové na počest slavného spisovatele a žurnalisty konaly první Havlíčkovské slavnosti. Události se zúčastnilo téměř 20 000 lidí, mezi nimiž i řada slavných osobností. V roce 1901 byla na místním náměstí vztyčena socha Karla Havlíčka Borovského. Její originál dodnes stojí v Kutné Hoře, další kopie se nachází třeba v Chicagu. Muzeum v autorově rodném domě podle Ondřeje Neubauera vzniklo v roce 1931.

„Při té příležitosti významný meziválečný umělec a autor Husova pomníku na Staroměstském náměstí v Praze, sochař Ladislav Šaloun, věnoval muzeu bustu Karla Havlíčka vytvořenou ze vzácného bílého kararského mramoru na červeném žulovém podstavci. To odkazuje na jedno z Havlíčkových nejslavnějších hesel: ‚Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivost a síla.‛ Červená a bílá jsou totiž tradiční slovanské barvy.“

Karlu Havlíčkovi jsou v domě zasvěcené dvě velké místnosti.

„V přední části, která byla kupeckým krámem, jsou informace o rodině a dalším odkazu Karla Havlíčka Borovského. Jsou tu také úryvky z jeho děl či korespondence s Boženou Němcovou, se kterou byl po léta v kontaktu. Máme tu také jeho jedinou zachovanou fotografii, tzv. daguerrotype. V hlavní místnosti jsou pak chronologicky představeny život a dílo Karla Havlíčka,“ dodává Ondřej Neubauer.

V památníku jsou také expozice věnované dvěma dalším významným rodákům: jednomu z nejlepších československých letců za druhé světové války Josefu Stránskému a významnému sochaři, malíři a ilustrátorovi Viktoru Dobrovolnému.

Havlíčkova Borová, photo: Borovan, CC BY-SA 3.0