Mládí prožité ve vesničce Borová ovlivnilo celé dílo Karla Havlíčka Borovského
Básník, literát, kritik, satirik, národní buditel a otec české moderní žurnalistiky Karel Havlíček Borovský se narodil ve vesničce Borová na Vysočině. Jeho rodná obec se později stala oblíbeným poutním místem spisovatelových obdivovatelů. V jeho rodném domě se nachází i malé muzeum.
Ondřej Neubauer z Památníku Karla Havlíčka Borovského, který se nachází ve spisovatelově rodném domě, vypráví, jak to všechno začalo:
Ve svých pamětech učitel Línek vzpomíná, že byl Karel Havlíček sice „svéhlavý a paličatý“, ale také že byl velmi nadaný. Kupecký syn byl tedy už v devíti letech poslán učit se němčině do Jihlavy, odkud následně odešel na gymnázium do Německého, dnes Havlíčkova Brodu a posléze na studia do Prahy.
Havlíčkovo dílo je nadčasové
„Některé jeho články, ve kterých se zabývá tím, co je to obec, jak být dobrým občanem, jak by měla fungovat byrokracie či úplatkářstvím, jsou velmi nadčasové,“ vypráví Ondřej Neubauer.
Pro svou opakovanou kritiku byl Karel Havlíček roku 1851 z rozkazu císaře Františka Josefa I. deportován do nuceného exilu do městečka Brixen. Zde vznikla jeho slavná umělecká díla Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra.
Návrat mu byl umožněn až o čtyři roky později za podmínky, že nebude publikovat politicky orientované články a neopustí Německý Brod. Povolení navštívit Prahu získal, až když mu byla zjištěna nevyléčitelná tuberkulóza. Rok po svém návratu z vyhnanství, v červenci roku 1856, zde ve věku nedožitých 35 let zemřel.
V muzeu mají jedinou zachovanou fotografii Karla Havlíčka
Už po politickém uvolnění roku 1862 se v Borové na počest slavného spisovatele a žurnalisty konaly první Havlíčkovské slavnosti. Události se zúčastnilo téměř 20 000 lidí, mezi nimiž i řada slavných osobností. V roce 1901 byla na místním náměstí vztyčena socha Karla Havlíčka Borovského. Její originál dodnes stojí v Kutné Hoře, další kopie se nachází třeba v Chicagu. Muzeum v autorově rodném domě podle Ondřeje Neubauera vzniklo v roce 1931.
„Při té příležitosti významný meziválečný umělec a autor Husova pomníku na Staroměstském náměstí v Praze, sochař Ladislav Šaloun, věnoval muzeu bustu Karla Havlíčka vytvořenou ze vzácného bílého kararského mramoru na červeném žulovém podstavci. To odkazuje na jedno z Havlíčkových nejslavnějších hesel: ‚Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivost a síla.‛ Červená a bílá jsou totiž tradiční slovanské barvy.“
Karlu Havlíčkovi jsou v domě zasvěcené dvě velké místnosti.
„V přední části, která byla kupeckým krámem, jsou informace o rodině a dalším odkazu Karla Havlíčka Borovského. Jsou tu také úryvky z jeho děl či korespondence s Boženou Němcovou, se kterou byl po léta v kontaktu. Máme tu také jeho jedinou zachovanou fotografii, tzv. daguerrotype. V hlavní místnosti jsou pak chronologicky představeny život a dílo Karla Havlíčka,“ dodává Ondřej Neubauer.
V památníku jsou také expozice věnované dvěma dalším významným rodákům: jednomu z nejlepších československých letců za druhé světové války Josefu Stránskému a významnému sochaři, malíři a ilustrátorovi Viktoru Dobrovolnému.
