Mnoho párů chce netradiční svatbu - v Brně bude první česká svatba pod vodou

pod_vodou2.jpg

Letošní zajímavá data lákala svatebčany. Například datum 8.8. 2008 bylo zadané už dlouho dopředu. Hrady, zámky nebo klasické obřadní síně, to jsou tradiční místa pro uzavírání sňatků. Ale jak se zdá, lidé v poslední době touží po mnohem zajímavějších místech. Jak jste už možná zaznamenali, z naší kolegyně Martiny Nyklové se stala Martina Bílá a svatbu volila tradiční, na zámku v Kuníně. To Jan Hloch si minulý týden vybral louku. A v Brně se chystá první česká oficiální svatba pod vodou.

Šnorchl, ploutve a může spustit svatební pochod. Svatba trochu jinak čeká o víkendu na Kateřinu Šrajerovou a Jiřího Štancla. Chtějí být prvním českým párem, který si řekne ano pod vodou, a to ve dvoumetrové hloubce. Nevěsta se zatím nikdy nepotápěla, premiéra pod vodou čeká i matrikářku. Jak ale budou snoubenci mluvit? Pokývají hlavou a ukáží cedulku s nápisem ANO. Pro jistotu je připraven i nápis NE, co kdyby si to jeden z nich na poslední chvíli rozmyslel. Pod hladinou nebude chybět ani státní znak a sejde se tu 20 lidí. Rodiny svatebčanů ale zůstanou na břehu a budou vše sledovat na velkoplošné obrazovce.

A co třeba taková svatba v metru? Tu zažila stanice Lužiny. Oddávajícím byl tehdejší starosta Prahy 13 Petr Bratský. A jak uvedl pro Český rozhlas, svatba se odehrála za plného provozu.

„Moje sestra Pavla kdysi emigrovala, pak přijela z Floridy a chtěla si vzít jednoho místního pána, ale někde, kde by to připomínalo Floridu. Protože to tam Fredovi připadalo hezké, tak jsme to tam zkusili. Ale bylo to opravdu zvláštní, když ve chvíli, kdy měli říkat ano, přijelo metro a cestující vystupovali, a hlavně zazněla ta známá větička 'dveře se zavírají'. Tak jsme museli chvíli počkat, a pak se obřad dodělal, až když metro odjelo. Už jsem oddával v letadle, na lodi, v lesích u různých kapliček, jednou mezi dvěma duby na louce u lesa, v různých místech, mezi skálamy."

První svatby na méně tradičních místech lidé začali chtít přibližně v polovině 90. let. Opravdový boom ale přišel až po roce 2000. Často jsou netradiční svatby spíše oslavou pro přátele. Když se chce vzít někdo třeba v letadle, musí přijít se svědky na radnici a tam se odbude právní uzavření sňatku. Oddávající totiž mohou být jen na svém příslušném území. V letadle se například vdávala sólistka Státní opery Alena Miro a to cestou do Košic.

„Můj nynější manžel když jsme se seznámili, mi řekl: jestli si vás někdy moje drahá vezmu, tak to bude v den mých padesátých narozenin. Ale zjistili jsme malý problém, že druhý den po jeho narozeninách máme být na východním Slovensku. A jak to teď udělat? Tak manžela napadlo, proč bychom to nemohli udělat v letadle. Bohužel jsme letěli turbovrtulovým letadlem, takže vůbec nic nebylo slyšet."

O netradičních svatbách se diskutuje i na internetu a budoucí manželé pátrají po oddávajících, kteří dokáží vytvořit při obřadu pěknou atmosféru. Fantazii se meze nekladou. Svatební obřad mohou vášniví lyžaři zažít třeba na vrcholu sjezdovky, sportovní fanoušci na fotbalovém hřišti, milovníci zvířat v zoo. Podle Petra Bratského by oddávající měli manželům vyjít vstříc i v těch nejoriginálnějších nápadech.

„To je věc, že i ten oddávající si z toho může udělat pro sebe hezký zážitek. Vcítit se do těch lidí a říct, co hezkého pro to udělal. Já jsem si vždycky připravoval zvláštní řeči. Když jsem třeba dělal country svatbu pro koňáky a hrála tam country kapela, tak jsem přišel v mexickém sombreru, měl jsem kožený kabát s třásněmi a byl jsem za takového mexického kovboje."