Mohou být hrdinové nesporní?
Když chtěl premiér vyvolat diskusi o třetím odboji tím, že předal svá ocenění žijícím příslušníkům skupiny bratří Mašínů, byla to sázka na jistotu: vášnivá diskuse se kdoví po kolikáté opravdu vede. Zjevně se stejným výsledkem, jako všechny předešlé. Zastánci ani odpůrci Mašínů ze svých stanovisek jen tak nesleví.
"Ta společnost je v zásadě rozdělena na tři skupiny lidí. Jedni, kteří hájí Mašíny, druzí, kteří je považují za vrahy a třetí, kterým je to jedno. A tohle se prostě nezmění žádným udělením žádné pamětní plakety. To je věc každého člověka, jak si ten případ zhodnotí. Spíš si myslím, že je docela dobré a symbolické, že je premiér ocenil v roce 60. výročí komunistického převratu a že to je docela dobrý symbol. Ale nějakou velkou debatu nebo nějakou změnu – to si nemyslím, že by to způsobilo."
Pomineme-li, že nejhlasitější odsudky Mašínů jako vrahů zaznívají z komunistických úst, další odpůrci jednání tehdy dvacetiletých hochů, odhodlaných bojovat proti režimu, sice dnes připouštějí, že jednání Mašínů bylo pochopitelné a alespoň z větší části ospravedlnitelné - ale na označení za hrdiny to nestačí, myslí si například politolog Jan Bureš.
"Já se domnívám, že na jednu stranu je možno ocenit jejich obecnou snahu o určitý boj proti komunistickému režimu, ale na druhou stranu těžko lze za hrdinství označit více-méně poměrně tedy sporných několik vražd, zejména pokud jde o onoho pokladníka. Každopádně platí jedna věc: Mašínové by určitě podle mě daleko lépe bývali udělali, kdyby se pokusili například tedy zaútočit na ten komunistický režim přímo, to znamená třeba se pokusit odstranit některého z těch komunistických představitelů. Ale oni vlastně nechtěli nic jiného, než se pouze dostat do zahraničí. To samo o sobě určitě za hrdinství není možné považovat."
Spoluautor rozhlasového dokumentárního cyklu Příběhy 20. století a čerstvý nositel ceny Ferdinanda Peroutky Adam Drda ale vůbec nechce přistoupit na dilema - hrdinové nebo vrazi.
"To je otázka, která je v zásadě úplně nesmyslná. Protože v Čechách existuje určitá představa o hrdinech a ta představa je taková, že ten hrdina musí být něco, jako byl komunistickými propagandisty vytvořen Julius Fučík. To znamená jakási postava, která nemá na sobě ani trochu nějaké vady nebo nějakého kazu. A ono to tak prostě není."
Drda nesouhlasí ani s tím, že Mašínům šlo jen o jejich útěk, natož aby připustil jejich označování za zločince.
"Mluvit o Mašínech jako o vrazích je naprosto absurdní. Ti lidé to prostě vzali tak, že komunistický režim jako teroristický režim vyhlásil válku vlastnímu obyvatelstvu. Ozbrojené složky ten režim reprezentovaly a Mašínové prostě vstoupili do nějakého konfliktu s ozbrojenými složkami. Brali to úplně stejně, jako se za války v odbojové činnosti brali třeba reprezentanti četnictva. Když za války na základě udání gestapo zabilo generála Lužu, tak potom český odboj podnikl odvetnou akci na četnickou stanici a zabil tam asi pět četníků, z nichž asi jenom dva s tím měli něco společného. To je takový klasický případ. Prostě ten odboj to bral tak, že ti lidé jsou v uniformách, reprezentují protektorátní režim a tudíž musí počítat s nějakým rizikem. No a v tom komunistickém režimu to není o tolik jiné."
Kontext tehdejší doby charakterizuje Adam Drda slovy: "Nebyla to normální policie normálního demokratického státu. SNB už v roce 1948, v době převratu, byl jedním z hlavních nástrojů komunistické strany. A první, o co se komunisté snažili, bylo zpracovat policii svými lidmi. Takže ti Mašínové prostě čelili něčemu, co bylo přímo prodlouženou rukou komunistické strany. A já bych si s tím teda vůbec nelámal hlavu a rozhodně bych to nenazýval vraždou.""Samozřejmě, že jako ospravedlnění to vnímáno být může. Ale to ještě neznamená, že to je hrdinství," trvá na svém politolog Jan Bureš.
Novinář Adam Drda ale zdůrazňuje, že ani u toho nejspornějšího momentu, zabití pokladníka, nešlo o úkladnou vraždu, ale o důsledek zápasu. Nejvíc je Drda ochoten připustit, že jednání skupiny bratří Mašínů, tehdy mladíků, bylo naivní. ¨
"Já připouštím jejich naivitu. Samozřejmě ano. Ale nepřipouštím ji jako něco špatného. Já si prostě myslím, že ti lidé projevili neuvěřitelnou odvahu, že projevili rozhodnutí, které spousta lidí projevit nedokázala a neviděl bych na té naivitě apriorně něco, co je špatně. Když se podíváte do Polska, tam je takových případů nesrovnatelně větší množství a není to takový problém, jako v Čechách. V Čechách je to výjimečná záležitost. Ale přestože je to výjimečná záležitost, tak ti Mašínové jsou tady jako jakýsi symbol, ale těch skupin, které se pustily do nějakého odboje, je tady mnohem víc."Jan Bureš to stále nepovažuje za důvod k oceňování medailí premiéra.
"Asi veřejnost očekává, že když jsou vyznamenány nějaké významné osoby, ať už prezidentem republiky nebo premiérem, že by to měly být osobnosti poměrně nesporné, kde ten jejich obecný přínos a určitá pozitivní role je prostě nesporná a uznává ji většina společnosti. Víme, že v případě bratrů Mašínů a pana Paumera to tak určitě není."
Podle Adama Drdy ale skuteční hrdinové vlastně dost dobře nemohou být nesporní.
"Kdyby skutečně byla válka, tak co by si člověk přál? Kdo by chtěl, aby ho hájil? Aby ho hájil nějaký filozofující, moralizující voják, který bude osmkrát přemýšlet nad tím, jestli vystřelí, než vystřelí, anebo ti Mašíni, kteří jdou do nějaké akce a vědí, proč to dělají? A já bych prostě chtěl, aby to byli takovíhle lidé."