Muzeum historických kočárků

V Kutné Hoře najdete od prosince Muzeum historických kočárků, které je svým rozsahem v Česku ojedinělé. Sídlí v centru města v Sankturinovském domě. A za svůj vznik vděčí svatbě.

Muzeum vystavuje přes stovku vozítek pro děti i panenky. Když přijdou kočárky do muzea, bývají mnohdy v žalostném stavu. Musejí se proto pořádně umýt a vyleštit a spravit. Původ starých vozítek pro děti zůstane většinou zahalen tajemstvím, protože je místo původních majitelů k prodeji nabízejí většinou už jen překupníci. Když ale kočárek přinesou přímo jeho majitelé, pak v muzeu vědí, jak je starý i kdo se v něm vozil. A jak prozradil Jiří Balýa, za vznik muzea vlastně může svatba jeho syna.

"Loni v létě jsme ženili syna a žena přišla s tím, že by bylo hezké, kdyby na novomanžele čekaly před hostinou dva zrenovované kočárky. Takové v jakých jsme se vozili my, to znamená kočárky staré padesát let. A tak jsme koupili dva kočárky a nechali je zrenovovat. Máme čtyři kluky, tak abychom ostatní nediskriminovali, koupili jsme další kočárky a měli jsme jich osm. Začal to být koníček, pátrali jsme na internetu, chodili na různé aukce, po bazarech, burzách. Pak jsme se potkali s manžely Latislavovými z Kutné Hory, kteří jsou podobně postiženi jako my. Bavili jsme se spolu a říkali, že kočárky už nemáme kam dávat a že je zkusíme ukázat lidem, aby se z toho těšili. Tak vzniklo muzeum."

Kolik dnes máte kočárků?

"Celkově jich bude 320 až 350. Ale některé jsou v původním nálezovém stavu. To znamená, že nejsou způsobilé k tomu, abychom je někde vystavovali. Těch, které jsou na vystavení, je kolem 150."

Který kočárek máte nejstarší?

"Nejstarší máme asi tak kolem roku 1860."

Nejmladší kočárky v muzeu byly vyrobeny v 60. letech 20. století. Na mnohých z nich lze vysledovat i návrat módních trendů. Latislavovi i Bályovi pátrali i po historii kočárků. Ví se, kdy bylo miminko položené do kočárku poprvé?

"Hovoří se o letech 1730 až 1750, kdy začaly první kočárky, většinou v aristokratických rodinách, a byly replikami kočárů. Pak se z nich postupně stávaly kočárky, nejdřív trojkolky, pak čtyřkolky. Ještě před tím byly třeba trakářky nebo dětské žebřiňáčky a v tom se děti vozily."

Do Sankturinovského domu, který je majetkem města, by se všechny kočárky nevešly. V budoucnu proto majitelé uvažují o možnosti přestěhovat muzeum do vlastního objektu, řekl Jiří Balýa.

"Kočárky nás začaly víceméně vytěsňovat z baráku. Jsou po půdách, ve stodole, v garáži, v bývalém chlévě, prostě všude. Kolega, se kterým jsme se dali dohromady, ten je má zase ve skladu své firmy. Kočárky jsou všude."