Na německou ambasádu se sjeli pamětníci exodu obyvatel komunistické NDR

Hans-Dietrich Genscher se podepisuje jednomu z pamětníků, Foto: ČTK

Německá ambasáda v Praze i pamětníci si připomněli 25 let od útěku lidí z NDR. Staré trabanty, wartburgy a žigulíky znovu burácely pražskou Malou Stranou, aby připomněly exodus tisíců obyvatel komunistické NDR na Západ přes tehdejší západoněmecké velvyslanectví v Praze. Zatímco v roce 1989 metropoli Československa zaplavily stovky trabantů a staly se jedním ze symbolů tehdejších událostí, tentokrát na ambasádu dorazily jen čtyři. Mezi nimi i v nich však nechyběli pamětníci čtvrtstoletí starých obrázků.

Na balkóně německé ambasády, zleva: Lubomír Zaorálek,  Frank-Walter Steinmeier, Hans-Dietrich Genscher, Saska Stanislaw Tillich a Rudolf Seiters, foto: ČTK
Bývalý německý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher označil 30. září 1989 za nejkrásnější a nejšťastnější den svého politického života. Tehdy z balkonu někdejšího západoněmeckého velvyslanectví v Praze oznámil čtyřem tisícovkám uprchlíkům z komunistické NDR, že jejich cesta na Západ je volná. Přesně po 25 letech se na tento balkon vrátil v doprovodu současného šéfa německé diplomacie Franka-Waltera Steinmeiera a českého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka (ČSSD).

Po 25 letech si na ambasádu našla cestu více než stovka tehdejších uprchlíků i dobrovolníci, kteří jim na přeplněném velvyslanectví pomáhali. Mnozí Pražané tehdy lidem na velvyslanectví nosili oblečení, přikrývky nebo jídlo. Na velvyslanectví se lidé tísnili v otřesných podmínkách na zahradě i na chodbách. Bylo těžké dostat se dovnitř. Jeden mladý manželský pár se o to pokusil a málem přitom ztratil svou osmnáctiměsíční dceru. Se svým příběhem se svěřili zpravodaji Pavlu Polákovi. Frank a Doreen Mühlovi byli tehdy mladý manželský pár, bylo jim 25 let a vyprávějí svůj příběh:

Foto: YouTube
"Chtěli jsme lépe žít, chtěli jsme říkat otevřeně a svobodně svůj názor, chtěli jsme cestovat, to všechno jsme nemohli. Seděli jsme u večeře. Měli jsme řízek a chřest. V televizi jsme viděli, že v Praze jsou na ambasádě uprchlíci. Nechali jsme všechno ležet, nasedli jsme do trabantu a vyrazili. Naší dceři bylo rok a půl. Pustili nás k ambasádě, kde stála před branou spousta lidí. Tam nám řekli, že dovnitř mohou jen ženy a děti. V tu chvíli nám ostatní vzali kočárek, ve kterém byla naše dcera a podávali si ho nad hlavmi až k bráně. Viděla jsem ji zmizet v ambasádě. Půl hodiny jsem se snažila dostat dovnitř. Měla jsem velký strach. Nakonec mě dovnitř pustili, ale manžel zůstal venku."

Rodina Mühlova se nakonec na západ dostala. Měsíc po jejich emigraci se hranice mezi západním a východním Německem otevřeli. Nebyl útěk zbytečný?

Hans-Dietrich Genscher se zdraví s jednou z pamětnic, Foto: ČTK
"Kvůli majetku, který jsme na Východě nechali a který zabavili, nám to líto bylo, ale jinak ne. Když se otevřela hranice, první věc, která mě napadla, byla, že zase uvidím rodiče." Doren Mülová má v očích slzy, když to říká. 25 let starý příběh je stále silný.

Lidé z NDR nechali v ulicích Malé Strany stovky a možná tisíce aut různých značek tehdy dostupných ve východním bloku. Obyvatel Malé Strany, který bydlí na Jánském vršku už 30 let, vzpomíná, že před čtvrt stoletím bylo trabantů a dalších aut s označením DDR v ulicích zaparkovaných opravdu hodně:

"Českých aut tady bylo málo a Němci, co sem přijeli auty, tak to tady nechávali stát a bylo to všude po ulicích, až na Malostranské náměstí. Nejvíc trabanty. Šli a dávali na ulici klíče lidem od těch aut."

Hans-Dietrich Genscher, v pozadí fotografie kolony trabantů, wartburgů a žigulíků, foto: ČTK
Jedním z těch, kteří před 25 lety do Prahy přijeli ve svém "plechovém miláčkovi" byl Werner Tetmeyer. Ze svého bydliště u Baltského moře tehdy přijel ve wartburgu a za 200 západních marek ho prodal neznámému zájemci za plotem ambasády. Přespával na schodech uvnitř Lobkovického paláce, než se jedním z prvních vlaků dostal do západního Německa. Nakonec se usadil nedaleko bavorského Fürthu a tentokrát do Prahy přijel v modrém trabantu, který patří jeho synovi.

Po těch, kdo si auta německých uprchlíků nakonec odvezli, jakoby se zem slehla. Historici ale ze svědeckých výpovědí nakonec rekonstruovali osudy tehdejších osiřelých wartburgů a trabantů. V "bakelitovém očitém svědkovi" přijel i Čech Martin Švamberg z Lysé nad Labem. Když si auto koupil, neměl tušení, že je z roku 1989. Původního německého vlastníka zeleného vypulírovaného kombíku, který ho pravděpodobně zanechal v Praze, se mu k jeho lítosti dohledat nepodařilo. Zná ale prý i další české vyznavače trabantů, kteří jezdí auty osiřelými v Praze při útěku jejich majitelů na Západ. "Znám minimálně dva a ti dneska odmítli přijet s tím, že si myslí, že to není vhodné, aby jim náhodou to auto nezabrali," poznamenal s úsměvem.