Naplní nová česká vláda své programové prohlášení?

Od úterý má Česká republika novou vládu. Koaliční kabinet premiéra Stanislava Grosse získal důvěru všech 101 sociálně demokratických, lidoveckých a unionistických poslanců, kteří svými hlasy podpořili vládní programové prohlášení. Právě o tom bude dnešní rubrika Česko v komentáři. Komentátora deníku Právo Alexandra Mitrofanova pozval do studia Radia Praha Josef Kubeczka.

Naplní nová česká vláda své programové prohlášení?

Stanislav Gross, foto: ČTK

Nová koaliční vláda premiéra Stanislava Grosse prošla v úterý úspěšně hlasováním Poslanecké sněmovny o důvěře. Její programové prohlášení tak získalo podporu koaličních poslanců. Znamená to podle Vás, že se během dvou let, které zbývají do řádných parlamentních voleb, opravdu bude moci ve sněmovně opřít o 101 hlasů svých poslanců?

"Domnívám se, že velkou úlohu sehrají v této věci podzimní volby do Senátu a do krajských zastupitelstev. Pokud v těchto volbách sociální demokracie uspěje alespoň tak, že se nebude opakovat katastrofa z voleb evropských, pak se domnívám, že Stanislav Gross dokáže udržet své vedoucí postavení v čele strany, které nyní má, a pak bude kandidovat na řádného předsedu sociální demokracie na sjezdu v březnu příštího roku. Pak si myslím, že ta vláda se udrží, protože si nemyslím, že by strana lidová nebo Unie svobody-Demokratická unie by byly ochotny rozbourat celou vládní konstrukci. Pokud se ovšem sociální demokracii nepodaří přesvědčit voliče v těchto podzimních volbách alespoň v míře, která by byla přijatelná i pro rebelující členy sociální demokracie, pak bych věštil docela nepříjemný vývoj situace pro Stanislava Grosse, respektive pro podporu vlády všemi sociálně demokratickými poslanci. Ale ani to ještě nebude úplný konec Stanislava Grosse, protože ta část sociální demokracie, která skrytě nesouhlasí s ním, s jeho metodami a s partnery, které si vybral pro vládu, nemá vůbec žádného přirozeného lídra po odchodu Miloše Zemana."

V čem se programové prohlášení nové vlády liší od stejného dokumentu předchozí administrativy Vladimíra Špidly?

Vladimír Špidla

"Pokud bychom srovnávali dva texty, tak samozřejmě najdeme řadu detailů, v nichž se liší dvě programová prohlášení. Pokud jde o filozofii, domnívám se, že oba dokumenty vycházejí ze stejného zdroje. Je to hlavně v rovině ekonomické snaha a závazek České republiky do roku 2010 přijmout euro a stát se součástí evropského finančního systému. Domnívám se, že pokud jde o základ programového prohlášení, pokud jde o vztah k tomu, jak má stát utrácet své peníze, jak má snižovat deficit, a to je stejné jak u Špidlovy, tak u Grossovy vlády, tam se to vůbec neliší. Liší se to v určitých detailech, které ovšem mohou být velmi důležité v budoucích volebních kampaních, protože tato vláda, i vzhledem k tomu, že Stanislav Gross je nadán mnohem více komunikačním talentem než má Vladimír Špidla, bude trošku víc působit mediálně a trošku víc v přímé komunikaci s voliči. K tomuto účelu má několik tzv. trháků, což je například příslib novomanželských půjček nebo různé drobné věci, jako poslední měsíce v mateřské škole zdarma, a kromě toho jsou to věci, které měla i Špidlova vláda, například že se nepočítá se školným, že se nepočítá se zvýšením nájemného, atd."

Opozice vyčítá programovému prohlášení nové vlády, že je to jen souhrn slibů, na jejichž splnění budou chybět peníze. Je tomu tak opravdu, nebo jde pouze o obvyklé opoziční pošťuchováni?

"Zda je tomu tak opravdu, obávám se, poznáme až bude tato vláda v závěru svého vládnutí. Myslím si, že jsou i přímo v koalici určité regulační prvky v podobě strany lidové a Unie svobody. Lidé, jako Miroslav Kalousek, předseda KDU-ČSL, nebudou chtít dovolit, aby se příliš utrácelo. Myslím si, že Miroslav Kalousek, i jako předseda rozpočtového výboru sněmovny, bude dohlížet dosti přísně na to, aby vláda skutečně naplnila to, k čemu se zavázala, a sice, že rámec jejích výdajů nebude překročen tak, aby později nemohlo být naplněno to, o čem jsme již hovořili, a to, že do roku 2010 splní podmínky pro přijetí eura."

Předchozí vláda Vladimíra Špidly zahájila tolik potřebnou reformu veřejných financí. Myslíte si, že ta nová v ní bude úspěšněji pokračovat a skutečně alespoň zahájí například stále odkládanou penzijní reformu?

"Myslím si, že pokud jde o přístup k reformě veřejných financí, nic se zásadně nemění. Může se měnit veřejný přístup samotné vlády k tomu, co dělat bude. To vypadá jako slovíčkaření, ale podle mě není, neboť Vladimír Špidla byl tak silně zaujat myšlenkou nutnosti reformy veřejných financí, že v podstatě o ničem jiném skoro nemluvil a nedokázal to tzv. prodat lidem v přijatelnější podobě. Spíše zdůrazňoval nutnost tohoto procesu a zároveň to vždy tak trochu podkreslil slovy, že to nebude nijak příjemné pro lidi. Lidé, jak známo, mají 'velké oči' a ještě viděli to, co v té reformě nikdy nebylo. Byl z toho špatný konec Vladimíra Špidly. Tato vláda, domnívám se, bude v tichosti dělat totéž, ale nebude o tom neustále mluvit a spíše bude chtít ukazovat věci, které jsou příjemnější pro veřejné mínění. Ptáte-li se na penzijní reformu, tam si myslím, že to, co nakonec vláda poměrně nečekaně dala do programového prohlášení, a sice, že připraví základy penzijní reformy, je v této chvíli trošku propagandistický trik, neboť sama o sobě, s tak malou převahou v Poslanecké sněmovně, není schopna zajistit přijetí důchodové reformy, které by měla platit na desetiletí. Tam bude naprosto nezbytné spolupracovat s opozicí, a myslím si, že i vláda samotná ví, že opozice, v její současné náladě, která je naprosto negující vůči všemu, co vláda udělá, nebude chtít se dohodnout s touto vládou na reformě důchodového systému. Pak bude situace taková, že vláda to chtěla, vláda měla dobrou vůli, ale opozice to odmítla. Já myslím, že trošku se s tím počítá."

Součásti vládního prohlášení je také pasáž konstatující, že "vláda si je vědoma potřeby existence smlouvy s Vatikánem". Lze tato slova chápat jako závazek vlády, že příslušná smlouva bude konečně podepsána?

"Já si myslím, že tím se otevírají dveře k tomu, že pokud se podaří v Poslanecké sněmovně vyjednat dostatečnou podporu smlouvě s Vatikánem, pak se tomu vládní koalice bránit v žádném případě nebude. Tady je kamenem úrazu pozice Občanské demokratické strany. Tady je ovšem zajímavý detail, že místopředseda ODS a nyní zároveň poslanec Evropského parlamentu Jan Zahradil spolupodepsal určitý dokument na úrovni frakce v Evropském parlamentu, do níž ODS nyní patří. V tomto dokumentu je jakýsi závazek, že ODS nebude bránit tomu, aby smlouva s Vatikánem podepsána a schválená byla. Jsou zde tedy určité zárodky budoucích možných změn postoje vůči této smlouvě, ale to je ještě dost složitá cesta k tomu, že potenciálně může být ta smlouva nakonec přijata,"

...soudí komentátor deníku Právo Alexandr Mitrofanov.