Národní památník II. světové války připomíná život a boje československých vojáků na východě

8.května si svět připomíná Den vítězství. Datum odkazuje k podepsání kapitulace Německem v roce 1945. II. světová válka pro mnohé oblasti neskončila 8. května, ale už dříve, a to i na tak malém území, jako je dnešní Česko.

Národní památník II. světové války v Hrabyni, fotoarchiv Slezského zemského muzea, CC BY-SA 3.0

Příkladem území, kde válka skončila o několik dní dříve, než na Den vítězství, je Ostravsko a Opavsko. Právě tam, v Hrabyni, stojí i Národní památník II. světové války. Kurátorem jeho sbírek je i historik Ondřej Kolář.

"Dá se říct, že v posledním týdnu války situace ve zdejším regionu procházela pozvolnou konsolidací. Ty nejtěžší boje tady proběhly během 2. poloviny dubna, takže v oblasti Ostravska a Opavsko už v tom 1. květnovém týdnu postupně docházelo k obnovování státních struktur a základní občanské vybavenosti a systém začíná zase fungovat. Dále do vnitrozemí byla situace horší. V oblasti střední Moravy ty boje pokračovaly až prakticky do uzavření mírových dohod, respektive příměří. Tam se boje přesunuly právě z Ostravska, postupovala tam vojska 4. ukrajinského frontu, která osvobozovala i tady tuto oblast."

Houfnice v Národním památníku II. světové války v Hrabyni, fotoarchiv Slezského zemského muzea, CC BY-SA 3.0

K připomenutí Ostravsko-opavské operace byl vystavěn památník s lipovou alejí i symbolickým hřbitovem. Základní kámen ke stavbě byl položen 29. dubna 1970 za účasti tehdejšího prezidenta Ludvíka Svobody a právě velitele 4. ukrajinského frontu, maršála Jeremenka. Památník nebyl původně zamýšlen jako muzeum, spíše jako pietní místo. Později se ale stal součástí Slezského zemského muzea a byla v něm otevřena řada expozic. Letos třeba výstava Věrni zůstaneme - Bojová cesta československé jednotky v SSSR. Vojáci na východě výrazně početně převyšovali své československé kolegy na západě nebo severu Afriky.

"Bylo to do velké míry dáno i tím, že postupně během války sovětské jednotky vstupovaly na území, kde žili československé menšiny. I na území předválečného Československa vstoupila dříve a v daleko větší míře, než jednotky ze západu. Ten původní československý polní prapor, který se postupně rozrostl v armádní sbor, bylo možné doplňovat o nové vojáky z řad volyňských Čechů, Rusínů atd. To je možnost, kterou ta západní armáda bojující až do konce války mimo předválečné Československo neměla."

Zájem o východní odboj po letech roste

Bedřich Opočenský, foto: Andrea Fajkusová

Výstava se zaměřuje nejen na boje, ale také třeba na národnostní skladbu vojáků, ženy v armádě nebo každodenní život. Připomíná také některé osobnosti.

"Zmínil bych především nedávno zesnulého válečného veterána generála Bedřicha Opočenského, který byl jedním z velitelů tanků, které 30.dubna 1945 osvobozovaly Ostravu. Byl jedním z přímých účastníků bojů u Sýkorova mostu v Ostravě. Muzeu se v nedávné době podařilo vejít do kontaktu s pozůstalými po generálu Opočenském, získat od nich zápůjčky osobních předmětů a poměrně zajímavé informace, které jsou potom prezentovány v rámci této výstavy."

Zájem o východní odboj po roce 1989 výrazně klesl. Šlo o reakci na dlouhá léta, kdy se naopak zase hovořilo prakticky jen o něm a činnost československých vojáků na západě byla vytěsňována a zamlčována. Dnes už je situace vyrovnanější a o československé jednotky na východní frontě mají zájem historikové i veřejnost.