Před 85 lety vyhlásili henleinovci tzv. karlovarský program. Otevřel cestu k Mnichovu a zničení Československa.
‚Žádat víc, než je možné splnit‘ – tak zněl plán Sudetoněmecké strany vedoucí k obsazení Sudet a jejich připojení k Třetí říši. Přijatý byl 24. dubna 1938.
V roce 1938 žilo v Československu přes tři miliony Němců, na území Čech a Moravy to byla skoro třetina obyvatel. Většina z nich obývala pohraničí, které bylo postižené hospodářskou krizí 30. let více než zbytek země. Ideální podhoubí pro nacionalismus Sudetoněmecké strany vedené Konradem Henleinem.
Instrukce z Berlína
Prvním razantním výstřelem v tehdejší „mediální“ válce byl seznam požadavků, které Konrad Henlein po poradě s Adolfem Hitlerem přednesl na sjezdu své strany 24. dubna v Karlových Varech. Za ohlušujícího potlesku představil osm bodů, na něž měl československý stát bezpodmínečně přistoupit. Prvním požadavkem bylo plné zrovnoprávnění sudetoněmecké národnostní skupiny s českým obyvatelstvem. Dále požadoval uznání sudetoněmecké národnostní skupiny ve státě, uznání sudetoněmeckého územního osídlení a vytvoření německé samosprávy v Sudetech. Program také požadoval odstranění křivd spáchaných na sudetských Němcích po roce 1918 a náhradu škod, které těmito křivdami vznikly. Veřejná správa v Sudetech měla být výhradně v rukou Němců. Posledním požadavkem pak byla plná svoboda přiznání se k německé národnosti a k německému světovému názoru.
Sjezd Sudetoněmecké strany se konal po Anšlusu, tedy po březnovém obsazení Rakouska a jeho připojení k Velkoněmecké říši. Pouhý den před začátkem sjezdu začala německá armáda připravovat realizaci plánu Fall Grün s cílem vojenského zničení Československa.
Zrada spojenců
Československá vláda nejprve většinu požadavků Sudetoněmecké strany rezolutně odmítla. Ale agresivita se stupňovala, národnostní napětí sílilo, docházelo k ozbrojeným konfliktům. Československo se navíc dostalo pod stále větší mezinárodní tlak zejména britské vlády konzervativního premiéra Nevilla Chamberlaina a v menší míře i francouzské vlády ministerského předsedy Edouarda Daladiera. Obě země v obavách z možného válečného konfliktu vyzvali Edvarda Beneše, aby přijal Henleinovi karlovarské požadavky a alespoň částečně uspokojil německé nároky. Vše pak vyvrcholilo Mnichovskou dohodou o odstoupení pohraničních území ČSR obývaných německou menšinou Německu. Ta byla podepsána 29. 9. 1938 na konferenci v Mnichově představiteli Německa (A. Hitler), Itálie (B. Mussolini), Velké Británie (N. Chamberlain) a Francie (E. Daladier). Zástupci československé vlády na konferenci pozváni nebyli; dohoda byla pro ČSR ultimátem, které pod nátlakem přijala. To byl počátek rozpadu Československé republiky na prahu II. světové války.
