Náš host: Biologie přebírá žezlo po fyzice a chemii, říká Václav Pačes

Hostem červencového Kaleidoskopu je předseda Akademie věd České republiky profesor Václav Pačes. Je členem řady prestižních domácích i zahraničních institucí a společností, byl mimo jiné zvolen do Evropské akademie věd a umění a Evropské molekulárně biologické organizace. Přednáší molekulární genetiku a genové inženýrství. Působil na Yaleově univerzitě, na univerzitách v Chicagu, Seville a Bristolu. Jeho tým byl v roce 1986 jedním z prvních na světě, který přečetl úplnou dědičnou informaci bakteriálního viru.

Václav Pačes, foto: autor

Pane předsedo, letos poprvé udělila Akademie věd prestižní ocenění Premium Academiae spojené s významnou finanční podporou čtyřem vědcům. Dva z nich pracují v oblasti molekulární genetiky. Je to náhoda?

"Víte, já bych řekl, že v dnešní době je molekulární biologie a genetika takovou vědou, která se nejvíc rozpíná, která jde nejrychleji dopředu. To máte jako ve dvacátých letech minulého století, kdy to byla kvantová, částicová fyzika, podstata hmoty atd. Potom, řekl bych těsně po válce, to byla chemie, která šla tak dopředu, kdy se formovaly chemické zákonitosti na takovém exaktním teoretickém principu. A teď, myslím si, přebírá žezlo biologie, zejména na molekulární úrovni, ale dnes vázaná až na buněčnou a organismovou úroveň."

Já to pane předsedo hodně zjednoduším. Už před časem vědci zjistili, že k životu stačí zhruba 500 genů. A vy jste v jedné stati napsal, že život vlastně není tak složitý na to, abychom ho nedokázali pochopit. Myslíte si, že tedy jednou bude možné ve zkumavce vytvořit umělý život?

"To mě dáváte těžkou otázku. Já pouze říkám, že na základě analýzy genetické informace se ukazuje, že život z tohoto pohledu není tak složitý. I méně než 500 genů stačí pro kompletní definici nějakého života v nejjednodušší podobě. Co to ale nepostihuje, to jsou interakce mezi těmito geny, to, čemu se někdy říká síť sítí, síť genů a jejich vzájemného působení. A to je něco, co možná není dodnes vůbec odkryto a co teprve ukáže složitost života. Když tedy říkám, že k životu stačí méně než 500 genů, tak to ještě neznamená, že jejich interakce jsou jednoduché. Mohou být velmi složité a mohou být vlastně pro život velmi podstatné. Nevím, jestli se někdy podaří stvořit umělý život ve zkumavce. Čeho jsem si ale určitě vědom, a to už probíhá, je to, že se stále víc dovídáme o molekulární podstatě života. Věřím tomu, že jak se budeme dovídat stále víc a víc, tím méně záhad tady bude. I když se říká, že když se něco vyřeší, ještě víc otázek a problémů se vynoří. Myslím ale, že tady jsme už udělali takový pokrok v definici života a v definici toho, jak život funguje, že jak se budeme dál a dál prokousávat těmi mechanismy možná se skutečně dopátráme té samotné podstaty. Kdybyste ale na mě chtěl odpověď na otázku, kdy to bude nebo, zda to vůbec bude, to nejsme schopen říci."

Je ale vůbec možné redukovat život v podstatě jen na chemické procesy na molekulární úrovni?

"To je zase těžká otázka, o kterou se přou vědci i nevědci po mnohá desetiletí. Souvisí to s tím, na co jste se už ptal. Pokud by tomu tak bylo, pokud by bylo možné redukovat život pouze na chemické procesy, potom bych věřil tomu, že život lze skutečně jednou ve zkumavce vytvořit čistě chemicky. Já si tím jist nejsem a myslím si bez nějakého mysticismu, že ty interakce jsou možná tak složité a tak jemné, že bude velice obtížné je ve zkumavce realizovat. To bude tedy podle mého názoru ten hlavní problém. Proto také nejsem schopen odpovědět na otázku, jestli někdy budeme schopni ve zkumavce čistě chemicky vytvořit umělý život."

Jak jste se vlastně dostal ke genomice a ke genetice vůbec?

"Já jsem původem chemik. Specializoval jsme se na biochemii. Měl jsem velké štěstí, že jsem se po studiu dostal do v té době - podle mého názoru - jednoho z nejlepších československých ústavů, Ústavu organické chemie a biochemie. Tam pracoval v jedné laboratoři doktor Jiří Doskočil. A já, aniž bych to věděl, jsem se dostal k člověku, kterého dodnes považuji za jednoho z nejchytřejších vědců vůbec. Jeho jméno možná není tak úplně známé, protože on se nijak neprosazoval. V zahraničí je to ale velmi známé jméno. Hodně moc jsem se od něj naučil. Měl jsem tedy štěstí, že jsem se dostal takříkajíc do nejlepších rukou: do nejlepšího ústavu a v něm ještě - možná v oblasti biochemie - do nejlepší laboratoře. Jiří Doskočil potom odjel do Spojených států a já zůstal v jeho laboratoři sám. On pak přivezl model bakteriálních virů, který byl v té době vlastně základem molekulárně biologického studia. Na modelu bakteriálních virů byl vytvořen celý základ molekulární biologie a genetiky. Já se k tomu dostal vlastně jako vůbec jeden z prvních u nás v republice. Tím to začalo. Tím jsem se dostal na molekulární úroveň, do genetiky, až potom dál jsem se dostal ke genomice."

Nechybí vám teď tak trochu práce v laboratoři?

"Nechybí, protože jsem v tom stále aktivní. Jsem sice předsedou akademie věd, ale stále jsem zaměstnancem Ústavu molekulární genetiky, kde jsem byl až donedávna ředitelem a kde mám svou laboratoř. Už sice nejsem vedoucí skupiny, to jsem předal svému bývalému studentovi. Stále tam ale chodím a stále jsem s laboratoří ve styku. Doufám, že až ukončím svou funkci předsedy akademie věd, že se na plný úvazek zase vrátím k práci, která mě tak baví."

Půjdete ale do úplně nového krásného areálu, protože letos v dubnu byl slavnostně otevřen nový Ústav molekulární genetiky. To, že byl nový ústav vybudován, je vaše zásluha. Bojoval jste prý za nový ústav velmi urputně.

"Je to tak. Je to vlastně jeden z největších činů, kterých jsem v životě dosáhl, protože nebylo vůbec jednoduché sehnat na to peníze, přesvědčit vládu, přesvědčit v té době akademii věd, aby do toho šly. Hned na začátku jsem řekl, že buď se postaví ústav hodný 21. století nebo se nebude stavět nic. Rozhodně jsem nebyl ochoten přistoupit na to, aby se nějak omezily prostředky a stavěla se takříkajíc nějaká kůlna. Nakonec se mě podařilo dosáhnout zamýšleného záměru a ten ústav skutečně stojí. Dnes už je samozřejmě ředitelem někdo jiný. Já si ale skutečně přičítám zásluhy o to, že byl ústav nakonec postaven."