Nasazení českých vojáků v Bosně skončilo

Vojenský újezd Boletice, foto: Jitka Erbenová, CC BY 3.0 Unported

Po šesti letech skončilo minulý měsíc nasazení českých vojáků v Bosně. Během té doby se jich v onom prostoru vystřídalo několik tisíc. Bylo to dosud nejdelší působení armády v zahraničí. Vojenští odborníci, především ale zahraniční, se shodují v názoru, že Češi odvedli perfektní práci. Svědčí o tom rovněž respekt, který si získali u všech znepřátelených stran. Pomohli k návratu části vyhnaných obyvatel do jejich původních domovů, chránili osamocené osady, staré lidi, pomáhali obnovovat silnice, školy, dávali k dispozici své lékaře místnímu obyvatelstvu, na rozdíl od jiných zahraničních vojenských misí neměli Češi jazykové problémy, a tak často dokázali vyjednáváním odvracet spory, které jinde končívaly v krvi. Pokračuje Zdeněk Vališ.

Už před bosenskou misí působili čeští vojáci v Chorvatsku a od června 1999 jsou nasazeni v Kosovu. A právě tam budou příští měsíc výrazně posíleni. Nebudou však v nové operaci nazvané Joint Guardien sami. Tentokrát s nimi totiž pojedou i Slováci. Na základě mezivládního ujednání vznikla společná česko-slovenská jednotka 400 českých a 100 slovenských vojáků. Ta se už od podzimu intenzivně připravuje ve Výcvikové základně mírových sil v Českém Krumlově. K poslednímu společnému vystoupení českých a slovenských vojáků došlo před deseti lety v Chorvatsku v rámci akce Unprofor. Mluvčím československé jednotky byl tehdy major Miroslav Minár, dnes plukovník slovenské armády. Také on se přijel podívat do vojenského prostoru Boletice na Šumavě, kde česko-slovenská jednotka dokončuje svou přípravu.

Vojenský újezd Boletice, foto: Jitka Erbenová, CC BY 3.0 Unported
"Pocit je samozrejme vynikajúci, pretože to, čo sa skončilo pred desiatimi rokmi, sa opäť začíná. To znamená spoločná účasť Čechov a Slovákov v spoločnej jednotke, a tak ako pred desiatimi rokmi opäť na Balkáne. Verím, že tak ako ta jednotka, ktorá odchádzala odtial`to v apríli roku 1992, bude rovnako úspešná aj táto. Po desiatich rokoch opäť na mieste činu, ako sa hovorí. Došlo k tomu samozrejme v trošku iných podmienkach. Česká republika je členom Severoatlantickej aliancie, Slovensko klope na dvere. Verím, že táto jednotka a pomoc českej armády, Českej republiky Slovensku prispeje k tomu, aby v novembri, keď bude v Prahe summit alincie boli tie dvere Slovensku otvorené."

V podstatě stejný názor vyjadřuje i velitel česko-slovenského kontingentu český podplukovník Lubomír Frk.

"Je to samozřejmě taková symbolika. Je otázka, jestli v té politické sféře půjdeme na sjednocení našich dvou států. Ale je to takový de facto vstřícný krok české strany před nebo zvýraznění zájmu slovenské strany o vstup do NATO. Je to jejich první kontakt s operací pod velením NATO za naší součinnosti."

Boletice, foto: Výcviková základna mírových sil, Český Krumlov
Velitel kontingentu nebude mít na starosti přímé operativní řízení jednotky - to bude náležet veliteli praporu. Podplukovník Frk má v Kosovu vlastně zastupovat zájmy České a Slovenské republiky a být v kontaktu s velením britské divize, v jejímž rámci bude jednotka působit. Ani se příliš nebrání titulu "místodržící v Kosovu".

"Já bych to taky tak chápal. A přiznám se, že já jsem také národností Slovák."

Výstavbou české části praporu byla pověřena 7.mechanizovaná brigáda z Kroměříže. Je to pro ní už třetí jednotka, na jejímž formování pro mise na Balkáne se podílí. Slovenskou část tvoří příslušníci Praporu okamžité reakce z Martina. Co si pomyslel ve chvíli, kdy se dozvěděl, že bude sloužit ve společné jednotce třeba jeden z mladých vojáků, kteří zrovna nacvičovali součinnost při prohlídce podezřelého vozidla?

"Pocit som mal normálný, jako keby sme boli iba samostatná jednotka."

A jak se vám tady v Boleticích cvičí?

"Cvičí sa mi tak isto ako aj u nás. Je to to isté, hory, príroda, všetko."

Zástupce velitele praporu major Ivan Kováč ale vytvoření jednotky vítá a těší se na to, že bude spolupracovat s bývalým spolužákem.

"Potěšilo ma to, pretože to bude pre mňa ďalšia vel`ká zkúsenosť a návrat do práce s českými kolegami, kedy vlastne velitel praporu je môj rovestník a spolu sme skončili školu vo Vyškove."

Takže vy jste působil už v bývalé československé armádě?

"Ano, pôsobil som, slúžil som v Jindřichovom Hradci."

Velitele praporu podplukovníka Jiřího Dragana nevyvedla z míry dosti poťouchlá otázka, v jakém stavu je vojenská technika, kterou prapor poveze do Kosova, a zda se nebude opakovat ostuda s obrněnými transportéry, které jely chránit budovu Radia Svobodná Evropa v Praze.

"Jsem přesvědčen, že ne, protože i velení armády věnovalo dostatečnou pozornost této otázce. Všechna technika, kterou budeme vyvážet v únoru, prošla všemi opravami, od generálních po odborné."

Jak budete mluvit se svým zástupcem, česky, slovensky?

"Budeme mluvit česky a slovensky a možná i československy, protože tak, jako se stalo vám před chvilkou, i nám se stává, že někdy použijeme české či slovenské slůvko v rodném jazyce."

Ani major Ivan Kováč si nemyslí, že by v jednotce vznikly nějaké jazykové problémy. Slováci jsou ale připraveni na všechny případy.

"Keby áno, tak som zo slovenskej strany dostal vojenský česko-slovenský slovník, takže to preložíme. A keby ani toto nestačilo, tak začneme hovoriť anglicky."

Poslední slova ale doprovodil major Kováč pobaveným úsměvem. Česko- slovenská jednotka se v Kosovu převezme v Kosovu stejné úkoly, jaké dosud plnili průzkumníci z Prostějova, tedy ostrahu a kontrolu příhraničního území se Srbskem. Celková rozloha střeženého území ale bude mnohem větší - 435 čtverečních kilometrů. Také délka střežené hranice se prodlouží z dosavadních 45 kilometrů na 90. Česko-slovenská jednotka bude totiž muset převzít i úseky, které dosud střežili Britové. Ti byli staženi v souvislosti s plněním úkolů v Afghánistánu. Koncem ledna se s jednotkou přijedou rozloučit do Českého Krumlova prezidenti obou zemí Václav Havel a Michal Kováč.