Armádní investice šly zejména na zahraniční mise, to se nyní změní

Foto: Ministerstvo obrany ČR

Česká republika nebude zkracovat výdaje na obranu. Premiér Nečas to řekl u příležitosti Parlamentního shromáždění NATO, které se začátkem listopadu konalo v Praze. Pozitivní zprávu ale musí doplnit fakt, že Česko v posledních letech výdaje na obranu spíše snižovalo. Poté, co v roce 2005 zavedlo profesionální armádu, se také finanční prostředky soustředily především do zahraničních misí. Ty klíčové ale postupně končí a armáda - jak se zdá - stojí před dalším obdobím změn.

Petr Nečas, foto: ČTK
"Obranné výdaje pro příští rok a další dva roky zůstanou nad jedním procentem HDP."

To prohlásil v Praze na zasedání NATO premiér Petr Nečas. V ČR se ale za posledních pět let obranné výdaje snížily o více než 20 procent. Úsporná opatření budou přitom dále pokračovat. Úplně se zruší dvě velká velitelství - Společných sil v Olomouci a Sil podpory ve Staré Boleslavi. Koho se škrty v armádě dotknou, vyjmenovává expert na otázky armády Lukáš Visingr.

"Dotkne se to svým způsobem všech, protože se změní organizační struktura a změní se velitelské linie. Svým způsobem to pocítí každý voják. Samozřejmě nejvíc se to dotkne jednak občanských zaměstnanců, kteří pracují na velitelstvím, a potom samozřejmě vysokých šarží."

Náčelník generálního štábu Petr Pavel také v České televizi řekl, že ideální poměr v armádě by byl asi 20 procent důstojníků, 30 procent praporčíků a 50 procent mužstva. Vojáků je v Česku nyní asi 23 tisíc, armádě jich už nyní chybí 5 000 na to, aby byla schopna bránit zemi a plnit spojenecké závazky. Změny se ale za minulých deset let české armádě nevyhýbaly. Minulá léta rekapituluje Lukáš Visingr.

Foto: Ministerstvo obrany ČR
"Výrazně oslabily těžší síly, například jsme mohli vidět výrazné oslabení dělostřelectva, tankové vojsko už je v podstatě jenom takovým torzem. Pochopitelně jsme přišli prakticky o pozemní protivzdušnou obranu státu. Oslabilo také letectvo a podle Bílé knihy víme, že nás čekají ještě další zrušení schopností. S největší pravděpodobností přijdeme o vojskové protiletadlové systémy krátkého dosahu, také o bitevní vrtulníky a dokonce hrozilo, že můžeme přijít o pásová bojová vozidla pěchoty. Občas se také objevují návrhy, že bychom mohli úplně zrušit tankové vojsko."

NATO také doporučuje svým členům, aby platy, důchody a sociální dávky v rámci armády spolkly nejvýše 50 procent obranného rozpočtu. V případě České republiky tyto výdaje loni dosáhly 52 procent, letos už 58 procent a čeká se další růst. Většinu výdajů tedy česká armáda tzv. projí místo toho, aby investovala do vybavení a výcviku. V rámci úspor začínají také společné projekty s ostatními zeměmi, například se Slovenskem, se kterým se bude budovat společný radiolokační systém. Společná výcviková vrtulníková jednotka vzniká ve spolupráci se Slovenskem a Chorvatskem. Podle analytika Lukáše Visingra ale ani po vlně úspor neexistuje přesná koncepční představa o tom, kam by měla armáda směřovat. Vzor pro českou armádu přitom vidí nedaleko za českými hranicemi.

"Zajímavé srovnání v našem regionu se nabízí s Polskem. To je jedna z mála zemí, která armádu nijak výrazně nezeštíhluje a velice důsledně a rozsáhle ji modernizuje. Jsem dlouhodobě zastáncem názoru, že právě Polsko by mělo být naším vzorem v budování armády, že bychom měli postupovat podle stejného modelu jako Poláci - pochopitelně úměrně zmenšeného vzhledem k velikostem obou států. Měli bychom dbát na to, na co dbají Poláci a sice mít jak ty těžké útvary pro teritoriální obranu, tak i lehké kapacity pro expediční zahraniční operace."

Ta nejdůležitější z nich přitom v roce 2014 skončí - angažmá v Afghánistánu. Češi tam provozují provinční rekonstrukční tým v Lógaru a také se zabývají školením policistů. Bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý si myslí, že peníze přesunuté z operací by se měly dát na lepší vybavení a domácí nasazení vojáků.

"V poslední době tak, jak se snižovaly rozpočty, tak se mnohem více věnovalo do investic, které byly spojené právě s nasazením našich vojáků v zahraničí. Víme, že do investic, které podporovaly nasazení v Afghánistánu šly skutečně velké peníze. A zaostávaly ty ostatní kapacity, které je potřeba posilovat i tady u nás v republice. To je například právě schopnost armády reagovat na různá nevojenská ohrožení, jako jsou živelné pohromy a podobně."

I díky zahraničním misím a jejich dobré pověsti chce armáda nalákat další vojáky do svých řad. Nyní je také čas na zúročení zkušeností, dodává Jiří Šedivý.

"Bude se muset všechny zkušenosti, které naši vojáci získali v Afghánistánu a v jiných misích, přetransformovat do vojenského vzdělávání, aby se zajistilo to takzvané know-how, které dneska naši velitelé a vojáci mají. To je například jiné vzdělávací programy v univerzitě obrany, ale i ve výcviku, například ve Vyškově a podobně."

Zkušeností z Afghánistánu si váží i stínový ministr obrany za ČSSD Jan Hamáček.

Anders Fogh Rasmussen, foto: ČTK
"Česká armáda za posledních deset let prošla naprosto zásadní změnou a ty rozdíly jsou jasně viditelné. Naši vojáci mají obrovské zkušenosti ze zahraničních misí, zejména z té poslední a největší, tedy z Afghánistánu. Je potřeba jejich zkušeností využít a zajistit, aby tito profesionálové z armády neodcházeli. Armáda samozřejmě bude muset reagovat na novou situaci, která vznikne ukončením této alianční mise. Bude se muset více zaměřit na výcvik, na spolupráci se svými partnery v rámci aliance, ale i v rámci EU. Možná jde uvažovat o zapojení do operací OSN."

Po skončení afghánské mise by Češi také mohli pomáhat s výcvikem somálské armády, případně se zapojit do operace namířené proti pirátům v oblasti Somálského rohu. Jako celek má česká armáda mezinárodně dobrou pověst. I podle generálního tajemníka NATO Anderse Fogha Rassmusena významně přispěla ke stabilitě Afghánistánu. Jeho pražské prohlášení v tomto duchu podle Lukáše Visingra nebylo jen prázdnou floskulí.

"Když se podíváme na počty našich vojáků v zahraničních misích v současnosti a nedávné minulosti, tak vlastně v poměru k velikosti naší armády a velikosti země posíláme do zahraničí vojáků velice mnoho a to třeba i více, než některé velmoci. To je řekněme ta kvantitativní stránka. Když se na to podívám kvalitativně, tak navzdory tomu, že jsme o řadu vševojskových kapacit přišli, tak je potřeba zdůraznit to pozitivní - a sice, že jsme se soustředili na některé specializované kapacity, jako jsou pasivní sledovací systémy, ochrana před zbraněmi hromadného ničení, nebo třeba ženisté a polní nemocnice a podobně. To jsou věci, ve kterých patříme bez nadsázky ke světové špičce. Tím můžeme tomu společnému úsilí Severoatlantické aliance opravdu zásadně přispívat."

A jaká je vize pro českou armádu do budoucna?

"Po tom období, které by se dalo nazvat zkratkovým slovem jako "akční", kdy všechno bylo ve znamení zahraničních misí, nejvíc samozřejmě Afghánistánu - a kromě toho i Irák a pochopitelně Balkán - teď nastává období klidu či rutiny, kdy ta armáda do těch zahraničních misí nějaké vojáky vysílat bude, ale rozhodně to nebude v takových působivých číslech jako doposud."