Návrh státního rozpočtu je v tuto chvíli nereálný

r_2100x1400_radio_praha.png

Vládě se podařilo nakonec prosadit v prvním čtení návrh státního rozpočtu na příští rok. Základní parametry rozpočtu ale odhlasovali poslanci jen nejtěsnější většinou. V tuto chvíli tedy není zcela jasné, zda se nejdůležitější zákon roku podaří v prosinci definitivně schválit. Více k tomu Zdeněk Vališ.

Zatím je naplánováno, že stát by měl v příštím roce hospodařit s deficitem ve výši asi 38 miliard korun. To je skoro dvakrát menší schodek, než jaký byl schválen na letošní rok. Navržený deficit je tedy na úrovni 1,6 procenta hrubého domácího produktu. Připomeňme si, že tzv. maastrichtská kriteria pro přijetí eura vyžadují dodržování tříprocentní hranice. S dodržením tohoto pravidla mají přitom problém některé státy eurozóny, třeba Francie nebo Itálie. Vraťme se ale k návrhu domácího rozpočtu. Ten samozřejmě vychází s určitými odhady vývoje ekonomiky v příštím roce. Jenže tentokrát byla vláda v mnohem obtížnější situaci než v jiných letech, protože je větší míra nejistoty v odhadech vývoje. Například analytik ČSOB Petr Dufek říká, že žijeme v tak nejisté době, jako už tady hodně dlouho nepamatujeme. Ministr financí Miroslav Kalousek připustil, že čísla, ze kterých je sestaven rozpočet, byla vypočítávána začátkem roku, kdy situace byla poněkud jiná. Jinými slovy řečeno, čísla jsou to příliš optimistická. Stínový ministr financí ČSSD Bohuslav Sobotka proto odůvodňuje nesouhlas své strany s rozpočtem tím, že je nereálný.

Bohuslav Sobotka
„Do poslední chvíle jsme se snažili dát vládě možnost, aby rozpočet mohla přepracovat. Tam nehrozilo žádné rozpočtové provizórium. Vláda by měla 21 dní na to, aby rozpočet znovu doručila do Sněmovny a mohlo pokračovat jeho projednávání. A měli bychom na stole skutečný návrh rozpočtu a ne jen om cár papíru, který nemá vůbec žádnou vypovídající hodnotu, protože počítá s nereálnými fakty.“

Vláda nevylučuje, že čísla rozpočtu bude asi nutné později upravit. V tuto chvíli je ale pro vládu důležitější pocit stability. To ostatně potvrdil po hlasování premiér Mirek Topolánek.

„Řekl bych, že pro základní stabilitu České republiky jsme v tuto chvíli udělali minimálně to, že jsme schválili rozpočet v prvním čtení, což znamená, že byly schváleny základní parametry. To, že rozpočet je v tuto chvíli úsporný a může se měnit možná v lednu na základě vyhodnocení dopadů finanční krize, je dobrá zprávy nejenom pro občany České republiky, ale hlavně pro finanční trhy.“

Bez schváleného rozpočtu by vláda musela začátek příštího roku zahájit s rozpočtovým provizóriem. A to by bylo nepříjemné. Tentokrát možná víc než za jiných okolností. Hlavní ekonom Raiffeisenbank a někdejší ministr financí Pavel Mertlík si nemyslí, že rozpočtové provizórium by znamenalo nějaký výrazný problém z pohledu vnímání České republiky jako stabilní země, ani by nemělo nějaký dopad na české finanční trhy a aktiva denominovaná v českých korunách. Mertlík vidí v případném provizóriu spíše praktický problém pro vládu.

„Hospodaření v novém roce se vždycky děje ne podle návrhu neschváleného rozpočtu, ale podle loňského rozpočtu. A ten loňský například nepočítal s řadou položek, které se týkají výdajů typu české předsednictví v Evropské unii. Čili by to bylo do jisté míry obtížné, ale na druhé straně věřím, že ministerstvo financí ve spolupráci s dalšími institucemi by dokázalo nějaká řešení najít. Rozpočtové provizórium by podle všeho netrvalo dlouho, několik týdnů nejvýš, takže to není nic neřešitelného.“

Vše bude samozřejmě záviset na vývoji hrubého domácího produktu v příštím roce. A odhadovat dnes výši ekonomického růstu je věštění z křišťálové koule. Návrh rozpočtu vychází z téměř pětiprocentního růstu. Jenže to už všichni považují za zcela nereálné. Logicky nižší než plánované budou tedy příjmy rozpočtu, a proto i celkový deficit by měl být mnohem vyšší než vláda v návrhu naplánovala. Pokud by samozřejmě v zájmu zachování plánovaného deficitu dramaticky nesnížila výdaje rozpočtu. Podle Pavla Mertlíka by deficit mohl překročit dvě procenta hrubého domácího produktu. Spolu s deficity zbytku veřejných financí, tedy hlavně s deficity rozpočtů obcí a měst a některých fondů, by to mohlo být ještě víc. Připomeňme si, že vláda počítá s deficitem 1,6 procenta HDP. Jedno procento sem, jedno procento tam, to na první pohled nevypadá dramaticky. Pavel Mertlík nás ale vyvádí z omylu.

„To procento HDP bude v příštím roce něco přes 40 miliard, tak ten deficit státního rozpočtu by byl někde k 80 miliardám a vedle toho, řekněme, dalších 20 miliard můžeme počítat na zbytek veřejných financí.“

Zazněla i připomínka, že trvat na navrhovaném deficitu 38 miliard je v době finanční krize zbytečné dogma. Maastrichtská kritéria bychom splňovali i při vyšším schodku.

„V této situaci je to opravdu jenom cifra na papíře, která je postavena takříkajíc na vodě. Diskutovat o této částce tedy nemá smysl. Je to jen jakési zbožné přání.“

Odborníci poukazují na to, že šetřit se mělo v předchozích letech v době konjunktury a vysokého růstu. V tomto ohledu má máslo na hlavě nejen sociální demokracie, ale i ostatní parlamentní strany. Vzpomeňme jen na poslanecké běsnění v parlamentu před volbami v roce 2006, jakkoliv před dodatečnými výdaji tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka ostře protestoval. Velkou díru tak do rozpočtu udělal například lidovecký návrh, kterým se zvýšil rodičovský příspěvek na dvojnásobek. Dnešní ministr financí Miroslav Kalousek zatím nechce od naplánovaného deficitu 38 miliard ustoupit. To by ovšem znamenalo, že výdajovou stránku rozpočtu bude nutné v příštím roce výrazně seškrtat. V tom je ale problém. Pokud nebudou mimořádné volby do Sněmovny, bude příští rok rokem předvolebním. A to je doba, kdy žádná vláda nemá chuť k nějakým dramatickým škrtům.