Názvy jídel

Česnečka, photo: Barbora Kmentová
0:00
/
0:00

V jednom z dopisů posluchačů je upozornění na Světový den kuchařů (20. října) žádost, aby i náš pořad k té příležitosti přispěl výkladem o názvech jídel. Dnes tedy probereme některé z četných jmen z našeho i cizího jídelníčku.

Česnečka, foto: Archiv ČRo 7 - Radia Praha
Recepty putují světem a s nimi i názvy pokrmů. Proto i jídla, která běžně jíme, nemívají jen názvy domácí. Vezmeme nejprve ty staročeské. Slovo polévka označovalo vlastně to, čím se jídlo na míse polévalo, stejně tak např. staročeský úkrop (česnečka) s "pokropením" souvisí. Také omáčka, na Moravě jen máčka smáčí suché pokrmy. Staročeši ji nazývali z němčiny přejatým, a původem latinským slovem šalše. Tuto šalši asi znáte z historické beletrie, a připomene v obchodech nabízenou salsu - španělskou a mexickou omáčku.

Nejčastějším pokrmem Slovanů bývala obilná kaše; to slovo ale původně označovalo krupici (naopak např. valašská krupica je kaše z ní uvařená). Maso se nevařilo, ale peklo a staročeský výraz vařenie označoval příkrm k masu.

Dodnes se česká kuchyně krajově liší, a to nejen recepty, ale pojmenováním jídel podobných. Množství jmen mají jídla z brambor, např. české škubánky mají na Chodsku název původně německý - šterc. Připomeneme přitom, že i typicky české jídlo - knedlík má jméno německé, které odmítal už Jan Hus a chtěl, aby se mu říkalo jen šiška jako dosud na Moravě.

Šunkafleky, foto: Archiv ČRo 7 - Radia Praha
Velkou míru zdomácnění cizích jmen z mezinárodní kuchyně dokazuje i jejich počeštěný pravopis jako u anglických slov džem, pudink, biftek, sendvič nebo toust nebo francouzských jako pyré, filé, ragú, šodó, bešamel, bujon nebo pomfrity.

Ze slovníku obecné češtiny mizí slova ze slovníku rakouské kuchyňské němčiny jako sulc, fašírka, presbuřt, pajšl, šunkaflekyči šunkenflekle, štrúdl, kremrole, zemlbába a také šnytlík i špargl.

Příkladem slov z jiných jazyků, která jsme ale přijali německým prostřednictvím, jsou třeba špagety. Vyslovujeme je proto se -š-, na rozdíl od původního italského spagetti. Původní význam je tu "provázky", což připomene slovo špagát.

Také slovo paštika (dříve jen paštyka) je podle němčiny (Pastete). Paštika je původně ale pečené jídlo z těsta (pasta) plněného masem.

Někdy je těžké rozhodnout odkud kam cesty přejetí vedly. Tak jako jsme nepochybně přejali z němčiny knedlíky i nudle, u buchet (německy Buchtel) a vdolků (Dalken) směr působení jasný není. Slovanský vyraz koláč však zazníval nejen u sousedů (Kolatschen), ale i u amerických Čechů.

Karbanátky, foto: Archiv ČRo 7 - Radia Praha
Místo původu označuje v jídelníčku často přívlastek, a tak známe např. linecké těsto, segedínský guláš, frankfurtskou pečeni, milánské nebo boloňské špagety nebo vídeňský řízek. Také z angličtiny přejaté slovo hamburger je vlastně přídavné jméno hamburský (řízek, karbanátek); je podobně utvořené jako anglický název párku frankfurter. Podle jména maďarského města je pojmenována čabajka a podle baleárského města Mahón byla nazvána omáčka mahonská - majonéza. Sousloví španělský ptáček užívala už D. Rettigová, ale recept byl jiný - byl to vlastně zelný závitek plněný vepřovým masem. V téže kuchařce najdeme i německé označení piškotu cvípoch. Jinak cvíboch - náležité Zweiback - tedy "dvakrát pečený". Stejného původu je ale i sám piškot - Piskotte - z italského biscotto, opět doslova "dvakrát pečený". (Připomeneme tu i název biskvit přejatý z francouzštiny).

Nakonec ještě pár příkladů osobních jmen tvůrců, která známe jen jako jména výrobků. Připomíná se např. často jméno Angličana - Earl of Sandwich, který je spojován s názvem obložených chlebů - sendvičů. Omáčka bešamel má jméno francouzského gurmána z doby Ludvíka XIV. a dorty - vídeňský sachr, či ruský malakof proslavily své tvůrce stejně, jako název pišingr dodnes připomíná původního rakouského výrobce.