Nehazardovat se vztahy

Česká vláda se minulý týden rozhodla ignorovat poselství německé vlády ohledně Temelína. Postoj kabinetu byl mezi českými politiky přijat s uspokojením. Hněv Miloše Zemana za silná slova z Německa vůči elektrárně jde ale zřejmě tak daleko, že se v odvetě chystá okázale ignorovat hned dvojí přítomnost německého kancléře Gerharda Schrödera v Česku příští měsíc. Jak uvádí Zdeněk Vališ, by Zemanovo gesto bylo určitě škodlivé.

Diplomaté, ministři a hejtmani se už připravují na 21. a 24. srpen, kdy Schröder navštíví Cheb, Františkovy Lázně, Liberec a Mladou Boleslav. Má jít o neoficiální cesty, mimo jiné u příležitosti oslav desátého výročí vstupu Volkswagenu do mladoboleslavské škodovky, dnes chlouby českého průmyslu a příkladu úspěšné česko-německé hospodářské spolupráce. Údajně rovněž naplánované setkání obou premiérů prý ale padlo poté, co Praha obdržela text německého prohlášení k Temelínu. Někteří pozorovatelé soudí, že Miloš Zeman se naštval a hodlá to dát Berlínu ostře najevo. Způsobila to údajně poslední věta prohlášení, vyzývající k zastavení Temelína. Nejmenovaný ministr se nechal v deníku Právo slyšet, že Německo zašlo moc daleko.

V tomto ohledu ostatně kritizoval svou vládu i německý tisk. Například Frankfurter Allgemeine Zeitung napsal, že nikdo, komu něco říká svrchovanost, si nenechá předepisovat, jak má vypadat jeho energetická politika. Ostře reagoval rovněž generální ředitel Světového jaderného sdružení John Ritch, bývalý zástupce Spojených států v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii. Německá vláda by podle něj měla přestat vnucovat svou menšinovou ideologii jiným. Není možné, aby svět mlčky přihlížel poškozování svrchovaného a zodpovědného souseda Německa, uvádí Ritch. Různých vzrušených reakcí na prohlášení z Berlína bylo v posledních dnech víc než dost. Kabinet Gerharda Schrödra skutečně přestřelil. V podstatě tvrdí, že Češi jsou parta nezodpovědných primitivů, kteří klidně spustí něco, co ohrozí nejen jejich životy, ale i celou střední Evropu. Takový povýšenecký postoj ovšem dokáže naštvat i lidi, kteří jinak jadernou energii dvakrát nemilují. Stanovisko české vlády ignorovat prohlášení je tudíž zcela oprávněné.

Na druhé straně je zřejmé, že protijaderná hysterie je dnes v módě nejen v Rakousku, ale i u našeho většího souseda. A volby budou v Německu už za rok. Není nic jednoduššího než lovit hlasy na Temelín. Dokonce je pravděpodobné, že celé prohlášení bylo určeno spíše německým než českým uším. A ještě něco nelze přehlédnout. Tón německého prohlášení, i přes jeho určitou neomalenost, je mnohem zdvořilejší a kultivovanější než protesty přicházející z Rakouska. Chargé d`affaires německé ambasády v Praze také při předání stanoviska zdůraznil, že Německo přirozeně plně uznává právo české vlády rozhodnout o využití jaderné energie ve vlastní zemi k výrobě elektřiny. Berlín podle něj prosí vládu ČR zahájit s ní konzultace o otázkách předložených ve stanovisku a je současně názoru, že otázka Temelína nemůže být žádným způsobem spojována s probíhajícími jednáními o vstup do EU. Když z těchto slov odstraníme obvyklý nános diplomatické mluvy, nenajdeme v nich nic ultimativního. Pokud samozřejmě vyloučíme výklad, že prosba mocného souseda musí být jaksi automaticky považována za příkaz a neuposlechnutí prosby se neodpouští. První vlna nelibosti už v Praze jistě opadla a mělo by ji vystřídat racionální a státnické uvažování. Dnešní česko-německé vztahy jsou bezesporu nejlepší od vzniku Československa v roce 1918. A je to nesporně zásluha obou současných vlád. Uvažovat proto o nějakém demonstrativním gestu by nebyla ze strany Zemana jen klukovina, ale přímo nezodpovědný hazard. Je ještě v živé paměti, jak vypadaly vzájemné vztahy, když spolu nemluvili Václav Klaus a Helmut Kohl.