Nejdůležitější událostí v české ekonomice byly v roce 2013 intervence
Česká ekonomika v roce 2013 zažila vzestupy i pády. Hlavním tématem roku pro vývozce i pro občany byly devizové intervence České národní banky. Ty se projeví v cenách zboží nejdříve v roce 2014. Dobrou zprávou bylo, že česká ekonomika se po dlouhém roce a půl na chvíli vymanila z recese. Ve druhém čtvrtletí rostla mezičtvrtletně o 6 desetin procenta, hrubý domácí produkt pak ale dále klesal. Ekonomické vyhlídky České republiky tak nejsou růžové, což přidává vrásky především českým exportérům.
"Loňský rok z hlediska české ekonomiky určitě patřil k těm poměrně špatným. Nicméně je také potřeba vidět, že se měnila situace v průběhu roku. První kvartál loňského roku byl špatný šokujícím způsobem, ale už někdy kolem poloviny roku jsme viděli pokud ne obrat k růstu, tak alespoň citelné známky stabilizace. Začněme tím, co bylo důvodem toho šokujícího poklesu české ekonomiky v prvním kvartálu. Byl to výpadek na zahraničních trzích, a to zejména výpadek poptávky po automobilech, na nichž je česká ekonomika velmi závislá. Po vyprázdnění skladů automobilů v Evropě se situace s poptávkou postupně stabilizovala a už někdy od poloviny roku byly vidět známky oživení v tomto sektoru. Souviselo to také s tím, že největší výrobce v Česku, to znamená Škoda Auto, obměňoval své modelové řady a právě k této obměně docházelo v polovině roku."
České banky v roce 2013 prošly opět zátěžovými testy a prokázaly, že jsou v dobré kondici. To je dobrou zprávou pro jejich klienty, kteří by se nemuseli bát o své peníze i v případě dlouhé a vleklé krize. Mezi případnými největšími riziky pro banky by mohl být propad hrubého domácího produktu, růst nezaměstnanosti a pokles mezd. Pavel Sobíšek k tomu řekl:
Pavel Sobíšek si myslí, že výhodou je i mnoho peněz v bankách, které si tam řada občanů spoří a neutrácí.
"Nemyslím si, že je problémem samotný fakt, že leží hodně peněz na běžných účtech. Spíše je výhodou českého finančního sektoru, ve srovnání s některými jinými, že máme velkou likvidní rezervu, nebo-li o mnoho vyšší objem vkladů než úvěrů v bankovním sektoru. banky jsou schopné s touto likviditou pracovat a nejsou závislé na půjčkách od centrální banky nebo centrálních bank. To, že leží hodně peněz na běžných účtech je přirozeným důsledkem politiky nulových úrokových sazeb ze strany České národní banky, která prostě neumožňuje bankám nabídnout nějaké lepší zhodnocení na termínovaných účtech."
Hlavní ekonomickou událostí roku 2013 ale byly devizové intervence. Pokud si stručně zopakujeme, co cílenému oslabení koruny předcházelo, musíme se vrátit do první polovinu roku 2013. Koruna se tehdy pohybovala v lehce oslabujícím trendu - z hodnot těsně nad 25,00 korun za euro na počátku roku se kurz postupně dostal k úrovni 26 korun. Za tímto oslabováním koruny stál trend snižující se inflace, který vedl centrální banku k verbálním intervencím proti české měně. Centrální banka na svém listopadovém zasedání nakonec schválila použití devizových intervencí.
"Pokud budeme mluvit o intervencích - to znamená jednorázovém oslabení koruny - tak to má nepochybně jednorázový vliv do ekonomiky. Jednak v tom, že exportéři, pokud nejsou stoprocentně zajištěni, vykážou jednorázové zvýšení svého zisku a potom druhý efekt, méně příjemný, je na spotřebitele - zvýší se inflace. Zvýšení inflace dosáhne zhruba 1,2 procentního bodu v průběhu zhruba 12 následujících měsíců včetně loňského prosince, zas který ještě nemáme data. To jsou ty jednorázové efekty intervencí, ale chtěl bych poukázat ještě na další skutečnost, která s tím souvisí: Česká národní banka se zavázala nepustit eurokorunu pod kurz 27. To víceméně znamená, že poměrně dlouhou dobu budeme moci počítat s velmi stabilním kurzem eurokoruny. To je svým způsobem nová věc a pro fungování podniků nepochybně pozitivní."
Devizovým intervencím se ve vysílání radia Praha věnoval i ekonom Conseq Investment Management Petr Zahradník.
A zazněl i názor bývalého viceguvernéra české centrální banky Luďka Niedermayera, nyní působícího ve společnosti Deloitte:
"Oslabení kurzu pomáhá vývozcům. Také pomáhá firmám, které prodávají na domácím trhu, protože zdražuje dovozy. Ovšem zároveň velká řada velkých vývozců si kurz dopředu zajišťuje a v případě, kdy příjmy z exportů má obrazně řečeno firma prodané bance, tak dopad toho opatření tam nebude. Začne se promítat až do nově uzavřených obchodů. Stejně tak dovozci, kteří si kurz zajistili, také nebudou muset zdražovat zboží, stejně tak jako nebudou zdražovat zboží, které už zaplatili nebo jehož cenu v korunách už stanovili. Takže ten náběh bude pomalý."
"Dosažení nižšího než plánovaného schodku ve státních financích je dobrou zprávou tak napůl. Dobrou zprávou je to proto, že velmi pravděpodobně Česko splní za loňský rok maastrichtské kritérium pokud jde o deficit veřejných financí. Ten by měl skončit pod třemi procenty hrubého domácího produktu. Moc velký úspěch ovšem není, že stát nebyl schopen utratit všechny naplánované prostředky na investice. Nedočerpání investičních peněz je tím hlavním důvodem nižšího než plánovaného schodku veřejných financí."
