Nejmladší generace v sobě nese ideály Listopadu, soudí Havel

Pád komunistického režimu v bývalém Československu v roce 1989 odstartovala demonstrace na Národní třídě v Praze. Její průběh a vše, co následovalo, generální stávka, vznik Občanského fóra, výměna komunistické vlády, volba Havla prezidentem mizí pomalu a nenápadně v hlubině zapomnění. Mladá generace pod 20 let už má jen mlhavé povědomí, co se vlastně v listopadu před 13 lety dělo. Na pietním aktu na Národní třídě natočil Vilém Faltýnek vzpomínku bývalého studentského vůdce Martina Mejstříka. Jak probíhal 17. listopad 1989 jednoho z organizátorů studentské demonstrace?

Nejmladší generace v sobě nese ideály Listopadu, soudí Havel

Praha 1989

"V momentě, kdy čelo průvodu neprodyšně uzavřeli a nešlo z toho kotle utéct, tak mi bylo jasné, že je zle. Snažil jsem se odvrátit ten blížící se konflikt, najít velitele těch jednotek. Díky tomu mě pustili ven za štíty a červené barety, kde se měli ti velitelé pohybovat, a pak už mě nepustili dovnitř, takže já jsem se pak na to už díval zvnějšku, z Máje, už jsem viděl jen, jak ty transportéry s radlicemi najížděly. A pak se pustili i do nás, tak jsem utíkal někam na Staré Město. S lidmi, se kterými jsme se pak našli, jsme šli na Národní. Viděli jsme zbytky, co tu po nás zůstaly: ty svršky, boty, kalhotky... do dneška nechápu co se tu dělo! To spodní prádlo jsem na vlastní oči viděl! No a před Slávií jsme se potkali s pár lidmi a řekli jsme si, že jdeme do stávky. A tam to vlastně začalo," vzpomíná Martin Mejstřík.

Když se novináři nedávno zeptali dětí ze základní školy, co je to Listopad 1989, dozvídali se například, že "to bylo v tom průjezdu, co se tam zapalují svíčičky," nebo že " dřív tady byl komunismus a kdyby nebyl listopad, byl by tady pořád, a možná by taky byl Sovětský svaz." Prezident Václav Havel, který přišel v neděli položit květiny k pomníku na Národní třídu, vidí v tomto zapomnění spíše výhodu mladších generací. Dorůstající generace je podle něj vychovaná svobodnými poměry a nese si v sobě občanské sebevědomí: "Moc je možná nezajímá, co jsme prožili my, nebo sametová revoluce, ale důležité je, že některé hodnoty a ideály, o které tehdy šlo, si v sobě nějak samozřejmě nesou."

Praha 1989

Martin Mejstřík je v zásadě spokojen s porevolučním vývojem. Za největší problémy označuje špatnou vymahatelnost práva a neschopnost české společnosti vypořádat se s komunismem: "Já myslím, že jsme naprosto nezvládli vyrovnání s komunismem. Většina národa čekala, že lidé, kteří mají na svědomí těch čtyřicet let komunismu a totality, budou potrestáni, ale oni se naopak, byť jinými cestami, dostali k moci. Pořád tam jsou."

Neděle byla ale také vzpomínkou na studenty, kteří vyjadřovali svůj odpor proti nacismu v třicátém devátém roce. Rok 1989 se obešel bez mrtvých, Martin Šmíd byl jen domnělou obětí policejního zásahu. O padesát let dříve ovšem v boji za svobodu skutečně zemřelo 9 studentů. Tyto oběti si v neděli připomínali politici i pamětníci na mnoha místech Prahy.