Nejvýznamnější českou osobností je podle průzkumu Karel IV.

Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd se vybraného vzorku české populace již poněkolikáté ptalo na to, koho považují za nejvýznamnějšího Čecha, které období podle nich bylo pro český národ vrcholnou epochou, a jakou událost od 1. světové války považují za nejvýznamnější.

Nejvýznamnějšími Čechy jsou podle dotazovaných císař Karel IV., první prezident Tomáš Garrigue Masaryk nebo bývalá hlava státu Václav Havel. Lidé jmenovali také Jana Amose Komenského, Jana Husa, Boženu Němcovou či Karla Gotta a nemohl chybět Jára Cimrman. Podobné průzkumy jsou s určitými časovými odstupy prováděny od roku 2001. To, jestli nastává v názorech občanů nějaký posun, shrnula analytička Michaela Dimitrová, která výzkum zpracovávala. "Ta vyjádření ve srovnání s těmi výzkumy předchozími se nijak dramaticky nemění. Ať už z hlediska těch osobností nebo období. Tam u těch osobností si myslím, že se maximálně může projevit např. nějaký aktuální sportovní výkon, nicméně i tohleto jméno se spíš objeví v těch malých četnostech a opravdu ty čelní pozice tam zůstávají stejné."

Přesto však padla jména, která Michaelu Dimitrovou překvapila jako např. Marek Eben, tyto osobnosti ale byly zmíněny jen minimálně. Analytička také podotýká, že významná osobnost a epocha spolu většinou velmi často souvisejí. Pokud lidé jmenují Karla IV., je pro ně jeho vláda zároveň nejslavnějším obdobím a podobně. Výsledek průzkumu tomu také napovídá. Právě éru Karla IV. považuje nejvíce lidí za vrcholnou. Kladně bylo hodnoceno také období první republiky, národní obrození, husitství, doba Rudolfa II. nebo Velkomoravská říše.

Nejvýznamnější událostí od konce 1. světové války je podle dotazovaných většinou Sametová revoluce, vznik Československa, rozpad federace nebo únorový puč v roce 1948.

Vypovídá výsledek průzkumu něco o tom, jací Češi jsou a čeho si cení?

"Češi se v těhle věcech zaměřují na nějaké dlouhodobější hledisko. To znamená, nenechají se ohromit nějakými výkony nebo činy, které nemají dlouhodobější záměr. Takže do jisté míry je to určitý tradičnější přístup, lpění na nějakých dlouhodobějších hodnotách a tradicích."