Generál se vrací domů

Po dlouhých desetiletích se do vlasti vracejí ostatky legendárního československého generála Františka Moravce, který byl strůjcem atentátu na Heydricha.

Bojoval ještě před bitvou u Zborova

Bývalá kasárna 35. pluku v Plzni|Zdroj: Wikimedia Commons, public domain

František Moravec se narodil 23. července 1895 v Čáslavi do rodiny úředníka okresního hejtmanství. Studia nadaného posluchače Karlovy univerzity zastavila v roce 1915 světová válka. Moravec, stejně jako další, musel přerušit studia a byl odveden na vojnu. Služba v rakouské armádě ho zavála na východní frontu v Haliči, kde bojoval u Krakova a Lvova. Ale už 13. ledna 1916 přešel s celou hlídkou do ruského zajetí. Nepobyl zde dlouho. Po pár měsících vstoupil jako dobrovolník do Srbské legie, v jejíchž řadách bojoval na rumunské frontě v Sedmihradsku, Dobrudži a nakonec až u řecké Soluně. Na straně Dohody proti Rakousku tak začal bojovat o více než rok dříve než první československé legie na ruské frontě v památné bitvě u Zborova v červenci 1917. Jeho vojenská dráha pokračovala na Západě. Moravec absolvoval pěchotní školu francouzské armády v Saint-Maixent a ještě v září 1918 byl znovu převelen k legiím v Itálii. Tím ale jeho válečné nasazení ještě neskončilo. Po návratu do nově vzniklého Československa byl Moravec se svým plukem obratem poslán na jižní Slovensko, kde legie sváděly těžké boje o hranice s Maďarskem. Domů se vrátil až v červnu roku 1919. V té době se už rozhodl pro dráhu vojáka z povolání. K 35. pluku v Plzni byl přidělen v hodnosti kapitána pěchoty.

Dráha zpravodajského důstojníka

Lev Prchala|Zdroj: Wikimedia Commons, public domain

Jako mladý a schopný důstojník s bohatými válečnými zkušenostmi, ověnčený řády, byl Moravec povolán ke studiu na Vysoké škole válečné, kde se připravoval na dráhu důstojníka pro Hlavní štáb. Po úspěšné službě u zpravodajců Zemského vojenského velitelství v Praze byl František Moravec 29. září 1934 převelen do Hlavního štábu Československé armády a jmenován velitelem pátrací sekce. V rámci zpravodajských útvarů pak úspěšně stoupal po žebříčku funkcí i hodností. Bouřlivé období před mnichovskou zradou prožíval už jako plukovník generálního štábu a faktický velitel vojenské rozvědky. Moravcův vzestup byl spojován s pověstmi o politické protekci, zejména ze strany pozdějšího ministra exilové vlády Sergeje Ingra. Moravec měl kolem sebe řadu nepřejících a závistivců. Kromě toho, že byl sebevědomý a nekompromisní, dokázal být také i ironický a uštěpačný. Nepomohlo mu ani to, když v roce 1935 obvinil z velezrady generála Lva Prchalu. Obvinění ze spolupráce s německou rozvědkou se nakonec ukázalo jako nepravdivé.

František Moravec|Foto: ČT24

Ale pokud šlo o organizaci řízení vlastní zpravodajské práce, byl Moravec velmi úspěšný. Po svém příchodu vtiskl pátrací skupině jasnou koncepci a jako hlavní cíl zpravodajské činnosti  určil nacistické Německo. Vyhledával schopné lidi, byl náročným a nekompromisním velitelem. Navíc dokázal získat více peněz na zpravodajskou činnost a podstatně rozšířil zpravodajskou síť proti Německu.

Špionáž proti Třetí říši

Setkání evropských politiků na konferenci v Mnichově v roce 1938|Foto: Heinrich Hoffmann, Bundesarchiv, snímek 146-1971-041-31, CC BY-SA 3.0

Plukovník Moravec se jako disciplinovaný voják podřídil mnichovskému diktátu, i když patřil k části důstojnického sboru s názorem, že se Československo mělo bránit, a to bez ohledu na následky. „O hranicích a svobodě se nediskutuje. Ty se musí bránit vždy a všemi prostředky…“

Vláda druhé republiky se snažila předcházet konfliktům s nacistickým Německem, a proto Moravcovi nařídila ukončit výzvědnou činnost proti Říši. Tento rozkaz Moravec ignoroval a v agenturní práci proti Německu pokračoval, ovšem v nejhlubší konspiraci. Od počátku března 1939 začal získávat zprávy o chystaném obsazení zbytku Československa v polovině měsíce. V poslední zprávě se přímo hovořilo o 15. březnu 1939 jako o datu okupace. V doprovodu náčelníka Hlavního štábu navštívil předsednictvo vlády, kde seznámil přítomné s aktuální situací a předpokládanou okupací. Kromě souhlasu generála Syrového se však setkal jenom s odmítáním a posměchem.

Bouřlivá léta v exilu

František Moravec a Edvard Beneš na snímku z dokumentu U Benešů na zahradě

11. března Moravec přijal nabídku britské zpravodajské služby Secret Intelligence Service na odchod i se svými kolegy do emigrace ve Spojeném království, kde by mohl pokračovat ve zpravodajské činnosti proti Německu. Nařídil likvidaci archivů, rozpuštění agenturních sítí a vybral 11 osob, které ho měly do Anglie následovat. Kritériem pro výběr se staly zkušenosti a vysoká profesionalita zpravodajců. 14. března 1939 skupina odletěla v letadle holandské KLM a unikla tak okupaci. Od tohoto okamžiku se datuje začátek organizovaného vojenského odboje v zahraničí. V prvních letech exilu byl Moravec pravidelným účastníkem konfliktů, ve kterých se bojovalo o vliv a koncepci řízení odboje. Z některých poznámek z té doby vyplývá, že řada lidí považovala jeho jednání za bezcharakterní. Do okruhu osobností, se kterými měl Moravec nepřátelské či dokonce napjaté vztahy patřil Jan Masaryk, nebo generál Heliodor Píka. Na druhou stranu byl jeho podíl na sjednocení odbojového zpravodajství kolem osoby prezidenta Beneše zásadní. Svým monopolem na informace z Protektorátu  a Německa si zajistil výlučné postavení. Moravec spoléhal na svou blízkost k Edvardu Benešovi a odmítal se podřídit svému nadřízenému generálu Ingrovi. V polovině roku 1941 se československé exilové vedení dostalo pod tlak britské a později i sovětské vlády. Spojenci žádali znásobení počtu sabotážních a diverzních akcí proti Němcům na území Československa. Moravec to vítal. Prosazoval, že Češi nemohou v boji proti nacismu zůstat stranou:

Reinhard Heydrich (uprostřed)|Reprofoto z knihy Protektorátní Praha

„U nás se už začíná žít v představě, že nám prostě spadne do klína nový 28. říjen…“

V té době vznikl plán na odstranění zastupujícího říšského protektora Heydricha. Za jeho autora je považován právě Moravec. Po atentátu na Heydricha a následné německé kruté odvetě proti obyvatelstvu a likvidaci agenturních sítí na území Protektorátu, Moravcův význam upadal. Postupně byl odstaven na vedlejší kolej a jenom na přímluvu prezidenta Beneše nemusel opustit armádu. Význam atentátu na Heydricha významně vzrostl až později. Ale toho, který ho vymyslel a připravoval, teď odstavil z vedení odboje.

Hořký konec

František Moravec|Zdroj: Knihovna Kongresu, Wikimedia Commons, public domain

Do osvobozeného Československa se generál Moravec vrátil 5. června 1945.

Čekalo na něj obvinění, že před válkou nezničil důležitý zpravodajský materiál. Řízení bylo nakonec zastaveno až dekretem prezidenta republiky. Vojenské zpravodajství po válce přestalo existovat. Vyšetřování se teď soustředilo na kádrové důstojníky, kteří houfně opouštěli armádu, pokud nebyli přímo odsouzeni. Moravec po převratu v únoru 1948 odešel do svého třetího exilu. Ještě do šedesátých pracoval pro britskou a americkou zpravodajskou službu. Domů se už nikdy nemohl vrátit. Zemřel 26. července 1966 ve Washingtonu.

Do rodné Čáslavi se urna s jeho popelem, jak si generál přál, vrací téměř 56 let po jeho smrti. Za vojenkých poct bude slavnostně uložena v kolumbáriu na místním hřbitově.

Městský hřbitov v Čáslavi|Foto: Anatol Svahilec, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0 DEED