Unikátní záznam Františka Moravce, hlavního autora myšlenky atentátu na Heydricha
Historik Martin Nekola objevil v Archivu Čechů a Slováků v americkém Chicagu zvukový záznam besedy s Františkem Moravcem. Máme tak unikátní možnost slyšet jeho autentický hlas.
František Moravec - legionář, meziválečný vysoký štábní důstojník, a hlavně velitel československé vojenské rozvědky za druhé světové války, je považovaný za hlavního autora myšlenky atentátu na Reinharda Heydricha. Nedávno byly jeho ostatky převezené ze Spojených států do rodné Čáslavi. A Radio Prague International má teď díky historikovi a politologovi Martinu Nekolovi k dispozici unikátní nahrávku jeho vzpomínek.
Povídání Františka Moravce má něco přes 30 minut. Není úplně jasné, kdy přesně byla nahrávka pořízená. Martina Nekola ji našel na magnetofonovém pásku v Archivu Čechů a Slováků v americkém Chicagu. Ze záznamu vyplývá, že to byla nějaká beseda nebo setkání diskuzní skupiny. Pořízený byl pravděpodobně někdy koncem 50. začátkem 60. let minulého století, protože František Moravec zemřel náhle na infarkt v roce 1966. Veterán z obou světových válek v nahrávce nejprve srovnává, jak se československý exil v obou případech lišil:
„První emigrace byla 98 procent vojenská a byli to samí mladí lidé. Já si vzpomínám, že u našeho pluku byl chlapík, kterému bylo 28 let a tomu jsme říkali ‚Táta‘. My jsme byli všichni ročníky tak 1895, 1896 nebo 1897. A politické vedení bylo velmi jednoduché. To byl Masaryk se dvěma pomocníky Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem.“
V Londýně za druhé světové války už to vypadalo úplně jinak:
„To byla emigrace politická, emigrace vojenská, emigrace úřednická, emigrace rasová, emigrace hospodářská. A byly to skupiny, které ne vždy hrály dobře dohromady.“
Edvard Beneš se v Londýně utvořil exilový vládní tým, ve kterém mnozí ministři neměli co dělat:
„Měli jsme plno ministerstev, která vlastně neměla žádnou funkci. Měli jsme například ministerstvo financí a neměli jsme žádnou vlastní měnu nebo finance. Měli jsme ministerstvo vnitra a neměli jsme žádné území ani prostředky, se kterými by mohlo svou činnost provádět. Kromě toho jsme měli třeba ministerstvo sociální péče a já nevím jaká ještě jiná. A k tomu všemu jsme měli Státní radu, o které prostý lid říkal, že to je zaměstnání pro nezaměstnané politiky.“
Pro vysvětlení: Státní rada československá byla oficiálně hlavním poradním a kontrolním orgánem vlády. Měla nahrazovat parlament, a proto v ní od roku 1941 byli také někteří komunisté.
Až do roku 1942 se exilová vláda neměla před spojenci čímkoli pochlubit. Oficiálně sice byla československá, ale Slovenský štát byl spojencem nacistického Německa a po napadení Sovětského svazu poslal své vojáky bojovat proti Rudé armádě. Odboj na území protektorátu prakticky neexistoval. Postavení Edvarda Beneše jako představitele národa, který se snaží oficiálně bojovat proti Německu, se stávalo skoro neudržitelným:
„Britské ministerstvo války každý měsíc vydávalo oficiální listinu, ve které bylo pořadí okupovaných států podle toho, jak aktivně bojují proti Německu. V druhé polovině roku 1941 jsme se ocitli na zoufalém posledním místě za Dánskem a seděli jsme na něm řadu měsíců. To ovšem prezident Beneš nesl z politických důvodů velmi těžko a postupně se mu taková situace stávala nesnesitelnou. Často o tom mluvil a hledal se mnou způsob, jak takové zahanbující postavení řešit. Nějakou sabotážní akci, která by byla dostatečně zveřejněná, bylo těžko zorganizovat. Nakonec jsme tedy přišli na myšlenku politického atentátu.“
Vysvětluje František Moravec, jak exilová vláda dospěla k plánu podniknout útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. V audio nahrávce si můžete poslechnout přímo Františka Moravce, jak popisuje přípravu akce, výběr kandidátů na její provedení a jejich setkání s prezidentem Edvardem Benešem. A také jak význam atentátu bývalý šéf československé vojenské rozvědky hodnotil s odstupem asi dvou desítek let.
