Nekonvenční medicína bojuje o existenci

r_2100x1400_radio_praha.png

V posledních měsících vzbudil velkou pozornost české veřejnosti spor o takzvanou devitalizaci, tedy netradiční způsob léčby nádorových onemocnění. Nejprve byla devitalizace povolena, poté jako neprověřená metoda zase de facto zakázána. Jaký je vůbec postavení netradičních lékařských metod v českém zdravotnictví? To zjišťoval Jaromír Marek.

Hned na úvod je třeba říci, že nekonvenční lékařské metody nemají nic společného s lidovým léčitelstvím. Jedná se o mnohdy prastaré obory jako je třeba akupunktura, ale patří sem i homeopatie nebo elektroakupunktura. Hlavní rozdíl oproti takzvanému lidovému léčitelství je ten, že všechny výkony provádí lékař a nikoli laik. To pro upřesnění. Nekonvenční nebo alternativní lékařské metody se začaly v České republice ve větší míře používat až po roce 1989 a záhy se mezi pacienty staly velmi oblíbené. Proč? To je otázka pro dr.Františka Páru, předsedu České lékařské akupunkturistické společnosti.

Dobré výsledky s jiným druhem nekonvenční medicíny, homeopatií má dětský neurolog Miroslav Černý.

"Dělám homeopatii každý den. Opustil jsem klasickou klinickou lékařskou praxi, ale vždy se k ní vracím, pokud není možné pacienta není možné léčit homeopaticky. Ověřuji efekt homeopatické léčby na každém pacientovi a musím mít dobrý výsledek, jinak by pacienti nepřišli."

Přesto musí nekonvenční medicína neustále svádět doslova boj o svoji existenci. Česká lékařská obec je velmi konzervativní a počet odpůrců alternativní medicíny i tlak na postavení jejích metod mimo zákon stoupá. Více František Pára, předseda České lékařské akupunkturistické společnosti.

"V posledních asi pěti letech se zostřil útok nejen proti homeopatii, který existoval už před tím, ale i proti akupunktuře. Stále platí, že 60-70 % pacientů žádá léčbu nekonveční medicínou, ale oficiální medicínské instituce by nás rádi zatlačily do pozadí."

A tak se do návrhu nového zákona o zdravotní péči dostala například nenápadná věta, že zdravotnická zařízení musí zajistit zdravotní péči v souladu se současnými poznatky lékařské vědy. Problém je v tom, že ačkoli je účinnost nekonvenčních lékařských metod prokázána, mechanismus jejich účinku nebyl zatím dopodrobna vědecky vysvětlen. Proto tedy hrozí, že by proto alternativní metody mohly být prohlášeny za nevědecké a jako takové zakázány. Petr Fiala z ministerstva zdravotnictví se však domnívá, že tyto obavy nejsou oprávněné.

"Je vůbec otázka, co je to vědecká metoda. On to vlastně ještě nikdo opravdu neřekl. Mám pocit, že ty nekonvenční metody jsou mnohdy házeny do jednoho pytle s metodami léčitelskými, o kterých mnohdy nevíme vůbec nic. Ministerstvo zdravotnictví se musí především zasazovat o práva pacientů, a to z obou stran. Nejen aby nebyli někým poškozeni, ale aby se jim zároveň dostalo maximální možné zdravotní pomoci. Řada těchto alternativních metod klinicky osvědčená je a jde o to, aby se tyto metody ověřily ještě na větších počtech pacientů."

tem ale je, že tažení proti nekonvenčním metodám pokračuje. V roce 1996 byla Českomoravská homeopatická společnost pro údajnou nevědeckost vyloučena z prestižní České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, na lékařských fakultách se přestává vyučovat akupunktura a před pěti lety byla tato metoda dokonce vyškrtnuta ze seznamu lékařských výkonů hrazených zdravotními pojišťovnami. Více František Pára, předseda České lékařské akupunkturistické společnosti.

"Od roku 1992 byla akupunktura proplácena pěti kódy v seznamu zdravotních výkonů, včetně elektroakupunktrury podle dr. Volla. Od dubna roku 1997 byla akupunktura ze seznamu výkonů hrazených pojišťovnami vyškrtnuta a pacienti si ji musí platit sami. Myslím si, že je nemorální, aby pacienti, kteří nejsou klasickou medicínou léčitelní nebo kteří jsou např. přemírou léků poškozováni, aby tito pacienti si museli hradit léčbu alternativní medicínou. Myslím si, že by ji měly pojišťovny rovněž platit."

"Faktem je, že v zemích EU se řada těchto metod aplikuje a takové postupy, jako je např.akupunktura jsou hrazeny ze všeobecného zdravotního pojištění a ani Česká republika se nemůže stavět proti těmto trendům ani proti konvencím, které vyplývají z Listiny základních práv a svobod. Myslíme si, že se najde cesta jak tyto netradiční metody verifikovat."

Říká Petr Fiala z ministerstva zdravotnictví. Zatím to tak však příliš nevypadá. V pozadí je nejen mimořádně konzervativní přístup většiny českých lékařů, ale vyloučeny nejsou ani tlaky farmaceutických loby. A tak dochází k některým skutečně paradoxním situacím. I když například homeopatikum je podle zákona lék, který si ovšem každý plně platí sám, jiný zákon (pro upřesnění zatím jeho vládní návrh) zase řadí homeopatika do stejné kategorie jako léky hrazené z veřejného pojištění a jako takové nesmí být předmětem reklamy.