Nelehké období Židů a jejich diskriminace na našem území sahá až do dob Kosmovy kroniky
Víte, že záznamy o diskriminaci Židů v českých zemích můžeme najít už v Kosmově kronice? Že až po roce 1848 došlo zrušením diskriminačních zákonů k uvolnění jejich nelehké situace? Odpovědi na tyto otázky se dozvíte v následující rubrice, kterou připravila Eva Petržílková.
Řekla mi úvodem našeho rozhovoru dr. Lenka Matušíková ze Státního ústředního archívu v Praze na Hradčanech. V současné době totiž spravuje sbírku židovských matrik. Vyhledává v ní potřebné údaje jak pro úřední účely tak pro genealogické rešerše. Ve správě má také všechna judaika - tedy veškeré fondy, které se týkají židovské populace v našich zemích do roku 1848 - u vedení sbírky matrik toto datum přesahuje až do roku 1949. Z těchto spisů se dovídáme o diskriminaci Židů v Čechách, ke které docházelo už v nejstarších dobách.
Byla města, kde se to i podařilo - např. v Českých Budějovicích. Zde byli Židé vyhnáni už na počátku 16.století - přesněji v roce 1506 po velkém pogromu a velké masové popravě části zajatých Židů. Až do roku 1848, kdy všechny diskriminační zákony vůči Židům usazeným v Rakousko-uherské monarchii padly, zde měla židovská populace přístup jen na určité trhy. Celá dlouhá léta se zde ale nemohla usadit...
Přestože Židé v Budějovicích nežili, bylo město nuceno s nimi obchodovat - především s těmi, kteří žili na jednotlivých panstvích pod ochranou šlechtických rodin. Postupně se tak ukazovalo, že diskriminační zákony měly negativní dopad na hospodářství celého města. A jaké byly důvody této diskriminace židovské populace? Podle dr.Matušíkové především náboženské - vztah křesťanů a Židů. Byly to ale např. i obavy z konkurence v obchodní sféře. Koncem 18.století bylo Židům zakázáno také provozování řady řemesel..
Počet usazených Židů se tak stále zvyšoval. Jejich neustálé vyhánění, stěhování a také různá úskalí, která jim soužití s křesťany přinášelo, vedlo pak k jejich větší soudržnosti. Židovské rodiny, které byly už trvale usazeny, přijímaly a chránily rodiny, které naopak odněkud prchaly...
Podle dr. Matušíkové bylo v celé habsburské monarchii postavení Židů stejné, řídilo se obdobnými přísnými diskriminačními předpisy. Ovšem pražská židovská obec měla až do poloviny 17.století zvláštní významné postavení ve střední Evropě. Byla totiž pod ochranou panovníka...
Až teprve s dobou vlády Josefa II. přišlo určité uvolnění. V roce 1848 diskriminační zákony konečně padly. Emancipace Židů začala postupně pronikat do všech oblastí lidské činnosti. Od konce 18.století už měli Židé možnost dostat se do škol a armády. Mohli také vlastnit půdu a hospodařit na ní. Řada Židů se začala stěhovat do měst a některé malé židovské obce tak zanikly a naopak velké městské vznikly - např. na Ostravsku. Stále silněji tak probíhal asimilační proces, kdy se řada židovských rodin snažila splynout se svým okolím a zařadit se do normálního občanského života.
K nelehkému období českých Židů se ještě s dr.Lenkou Matušíkovou vrátíme v jedné z příštích rubrik. Připomeneme vám některé významné židovské osobnosti té doby, ale také způsob vedení evidence židovského obyvytelstva, z níž se dodnes čerpá při mnohých bádáních.
