Nelze obrušovat černocha, aby byl bílý, tvrdí Pavel Landovský
V dnešní rubrice Češi v zahraničí přinášíme rozhovor s hercem Pavlem Landovským, kterého totalitní režim donutil zůstat dlouhá léta v rakouském exilu. Dozvíte se také o chystaném kongresu Společnosti pro vědy a umění, který letos v červnu proběhne v Olomouci. Slovo má Milena Štráfeldová.
Svatba jako řemen, Penzion pro svobodné pány, Utrpení mladého Boháčka, Flirt se slečnou Stříbrnou - ve všech těchto filmech z přelomu 60. a 70. let, a samozřejmě v mnoha dalších filmových, televizních a divadelních rolích z té doby, exceloval herec Pavel Landovský. A v roce 1975 konec - zákaz vystupování. Buřič Landovský se nebyl ochoten podrobit, narozdíl od mnoha svých hereckých kolegů, tlaku "kulturních" normalizátorů. V roce 1977 podepsal jako jeden z prvních Chartu a o rok později emigroval do Vídně, kde se stal členem tamního Burgtheatru. Po listopadu 1989 se sice vracel do Česka, dnes tu tráví většinu roku, stále je ale tím buřičem, který zdejší poměry často kritizuje. S Pavlem Landovským jsem se minulý týden setkala v pražském Valdštejnském paláci, sídle českého Senátu, kde byla zahájena malá výstava o českém a slovenském exilu ve 20. století. Hodně se tu mluvilo o dluhu české společnosti vůči exilu. Zeptala jsem se proto i Pavla Landovského, zda se podle jeho názoru Češi už naučili exulanty a jejich zkušenosti přijímat:
"To se nedá nikdy strávit, protože tam chybí hlavní element, a to je zkušenost. Tohle neskončí nikdy, protože furt budete vy poučovat je o tom, co jste prožil, a oni vás, že to je nic proti tomu, co prožili oni tady.
Proč si myslíte, že jsou Češi tak xenofóbní?
Všichni lidi jsou tak trošku xenofóbní, v každé společnosti. Jenom ty vyšší špičky vědí, co to xenofóbie je, že to je vlastně určitá psychická úchylka. Na druhé straně ale zase přirozená obrana proti tomu, když někdo vyleze odněkud z roští. To máte strach. Jistě, protože ho neznáte, neumíte řeč. To má svoje opodstatnění, je to prostě tak a nemůže se žádat, aby to skončilo. Může se jedině stálým vzděláváním a dáváním příkladů, literaturou tříbit lidi k tomu, aby to nevadilo. Můžete obrušovat černocha, aby byl bílý, jenom proto, že jsou tady rasisti? To ne! Prostě jenom dokázat, aby jim nevadil člověk, který má jinou pleť.
Jak dlouho Vám trvalo, nežli jste se v Rakousku cítil alespoň trošku jako doma?
To netrvalo dlouho. Já jsem byl v prostředí, kde nebylo zvykem chovat se k někomu sprostě. A kdo se tak zachoval, tak já jsem to vyřídil hned, na místě. Já si pamatuju, že tam jeden dost známý herec po představení jenom zašprýmoval, řekl na můj účet Gastarbeiter - Gasarbeiter. To byla parafráze na plyn. A dostal ji během půl vteřiny takovou, že skončil pod stolem.
A zvykl jste si po návratu z exilu na české poměry?
Já jsem si nezvykl nikdy na žádné poměry, i když by byly mírné. Pořád jsem věčný šťoural, a dokud jsem živý, budu to všecko spíš hodnotit mozkem a pro dobro mého národa, který je v tomhle trošku pozadu.
Co Vám nejvíc vadí?
Že se to velmi těžko dostává na úroveň. Přijde určitý katalyzátor, když se vstoupí do unie a nastane konfrontace. Lidi si budou sami pomaloučku uvědomovat, že trváním na určitých věcech se bude oddalovat jejich možnost dosáhnout toho, po čem touží. Teď si lidi myslí, že to vědí líp. Líp než my, co jsme byli tam. No nevědí, nemůžou. Ale teď to přijde sem a oni si uvědomí určité věci, až třeba zjistí, že se pokuty musí platit.
A myslíte si, že náš vstup do unie přinese opravdu tak radikální změnu ze dne na den?
To jste mne snad přecenila! Co si myslím já, to není podstatné, ale přijde to. Ne ze dne na den, ale z týdne na týden nebo z měsíce na měsíc."
Vyvrcholením tohoto výstavního projektu by mělo být podle jeho organizátora Jana Kratochvila stálé Muzeum exilu v Brně. To by mělo vzniknout podle odhadu do roku 2010. Věří tomu i brněnský senátor a rektor tamní Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška:
Má tento projekt už nějaké pevnější obrysy?
Myslím, že projekt, jak ho společnost pana Kratochvila připravuje, je poměrně dobře koncipován. Je tam i jakási vyhlídka na konkrétní umístění a to hlavní, co se teď nedostává, jsou především finance, jako u všech takovýchto chvályhodných projektů. Tohle je ale věc natolik záslužná, že finance se nakonec najdou.
Vy jste zmínil, že máme vůči exilu dluh. Myslíte si, že si to běžní Češi skutečně uvědomují? Není to jenom určitá reflexe lidí, kteří přeci jen mají k emigraci blíž?
Předně si myslím, že to, jestli máme nebo nemáme dluh, nezávisí na tom, jestli si to česká veřejnost široce uvědomuje. Já za sebe pociťuji povinnost říci, že ten dluh máme, bez ohledu na to, že když si projdu ulici, tak to pravděpodobně nebude úplně rezonovat s pocity, které lidé obecně mají. Myslím si ale, že s tou českou xenofóbií nebo zahleděností do sebe to nebude tak zoufalé. Když se podívám, jaký ohlas tato výstava sklízí, jaké reakce jsem na ni viděl, tak to té obecné apatii vůči tomu, co se dělo za humny, ne úplně odpovídá."
Letošní, v pořadí už 22. světový kongres Společnosti pro vědy a umění proběhne na přelomu června a července v Olomouci. Setkání této nejvýznamnější organizace Čechů a Slováků žijících v Americe bude tentokrát hostit Univerzita Palackého. Zde také budou pro stovky účastníků připraveny přednášky a diskuse:
"Hlavním námětem kongresu je Morava z pohledu světového. To znamená významné osobnosti, které buď na Moravě působily, nebo se tam narodily a potom žily v cizině. A vůbec role, jakou hrála Morava v České republice a v historii Československa,"
upřesnil prezident SVU Míla Rechcígl. Přednášky budou probíhat jak v češtině, tak v angličtině, protože řada účastníků, potomků českých přistěhovalců do Ameriky ve třetí, čtvrté i páté generaci, dnes už česky nehovoří. Mezi mladými Američany českého původu však zájem o češtinu i zemi svých předků podle Míly Rechcígla stoupá.
"Mladí lidé jsou jedna z nejvyšších priorit. My se snažíme, abychom měli mezi naším členstvem co nejvíce mladých lidí, podporujeme mladé lidi, takže pokud můžeme, tak je i tlačíme do popředí. A doufám, že se tam objeví i mladí lidé z české strany."
Součástí olomouckého kongresu SVU bude i řada doprovodných programů, společenských setkání a výletů po moravských památkách. Bližší program najdete na internetové stránce SVU www.SVU2000.org.
