Německá inspirace pro českou divadelní praxi
V českém prostředí pozvolna zdomácněl festival divadla mluveného německy. Ze zahraničí již po osmé přijíždějí divadelní soubory na Pražský divadelní festival německého jazyka, aby představily nejlepší inscenace. Tentokrát se organizátoři zaměřili na klasické divadelní hry v pojetí mladých režisérů. Vilém Faltýnek s mikrofonem navštívil ředitelku festivalu Jitku Jílkovou.
"Je to německy mluvené divadlo, ale zásadně se překládá do češtiny, takže se orientujeme na diváky všech věkových kategorií a jazykových znalostí. Snažíme se vycházet vstříc hlavně mladšímu publiku. Pokud už máme provádět nějaký výběr, pak se orientujeme na odborné publikum, studenty divadelních škol všech oborů, na budoucí germanisty, střední školy, kde se vyučuje v němčině a pod."
Je něco, v čem může německé divadlo české divadelníky inspirovat?
"Možná že shlédnutí inscenací může být podnětem pro české divadelníky, aby toho chtěli víc. Aby chtěli lepší technické podmínky pro svou práci a taky aby si vybojovali i víc financí, protože na německém divadle je vidět, že v posledních desetiletích mělo větší svobodu a víc prostředků, než jsme zvyklí u nás."
"Musíme většinou najít divadlo, které by mělo hodně velké jeviště, ale zároveň které má hlediště velmi blízko jevišti, tzn. aby kontakt diváků s děním na jevišti byl pokud možno velmi bezprostřední, až intimní. A toho se v Praze nedá tak snadno dosáhnout. Když si promítnete všechna velká pražská divadla, tak si uvědomíte, že všechna mají mezi jevištěm a hledištěm hluboká orchetřiště."
Jak tento problém řešíte?
"Letos jsme se právě odhodlali k takovému husarskému kousku, že jsem takovou novou moderní scénu vybudovali ve velké dvoraně Veletržního paláce. No a zkusíme tam odehrát tři inscenace, pro které je právě rozhodující, aby byl kontakt jeviště s hledištěm co nejintimnější."
