Neuspokojená dětská čtenářka napsala vlastní knihu
Iva Vyhnánková je bezpochyby nejmladší českou prozaičkou. Ve svých šestnácti letech, jako studentka střední umělecko-průmyslové školy, vydala knihu Froddy - přítel z pravěku. Vyhnánková od svých třinácti let tráví většinu volného času u počítače, na kterém píše, a knihu o mluvícím dinosaurovi dokončila, když jí bylo čtrnáct. V těchto dnech dorazil napínavý příběh pro mládež s prvky fantasy na knihkupecké pulty.
Šéfredaktor nakladatelství Portál, které knihu vydalo, Zdeněk Jančařík
V čem spočívá hlavní kvalita té knihy? Čím vás ta autorka zaujala?
"Ona nám nejdřív poslala ukázku těch závěrečných kapitol, tam je taková honička s gangstery..."
Možná můžeme nejdřív přiblížit ten příběh.
"Ano. Jde o příběh z holčičího světa, několik dívek ke svými kamarády objeví na palubě jachty svého strýčka malého dinosaura. Začnou se o něho starat (on už umí mluvit) a dostanou se s ním do světa lidí. Samozrejme s dinosaurem mezi lidmi to není jen tak, takže se s ním skrývají, tak dlouho, dokud jednu kamarádku nenapadne ho nafilmovat a ten film prodat novinářům. Jakmile se to dozvědí novináři, přijedou s kamerami, dinosaurus se objeví v televizi a začne kolem něho mediální kolotoč. Načež ho ukradnou takoví zloduchové a odjedou s ním na neznámé místo. Děti se ho vydají hledat a celý příběh končí závěrečnou honičkou, kdy děti lupiče dostihnou. A právě ten závěr nám autorka poslala jako ukázku, poslala to nejlepší, co tam bylo."
V čem je to tedy podle vás tak dobré?
"Autorka umí velice dobře formulovat, umí napsat příběh, který, abych tak řekl, má tah na branku, má expozici, zápletku, završení a doznění, tedy všechny klasické atributy dobrého příběhu, který neskončí ve slepé uličce. A potom, je úžasně zdatná gramaticky. Tam nebylo téměř co opravovat, a když jsem jí třeba v přímých řečech opravil bychom na bysme, aby to bylo bližší mluvené řeči, tak ona to zase vrátila, s takovým holčičím argumentem, že by to možná kazilo jazyk mládeže."
"Ona je z Berounska, narodila se ve Dvoře Králové, a na škole v Berouně sbírala materiál na tuhle knížku. Čili je to prostá dívka z prostého středočeského venkova a nedávno se dostala do Prahy na Hollarovu výtvarnou školu, kde se učí malovat. A ta knížka je taky doprovozená jejími obrázky. Takže je to taková řekněme dvojí zárodečná umělkyně."
Do jaké míry podle vás může autor v tomhle věku, ve 14 letech, být svůj, originální, původní a do jaké míry jsou v tom třeba bezděky přejaté vzory, zkušenosti s filmem atd.?
"Řekl bych, že je to velice silně propojené. Iva sama přiznává, že moc do kina nechodí, že moc nečte, ale řekl bych, že u ní opravdu některé ty vlivy, jako třeba E. T. Mimozemšťan nebo ta vlna dinosarismu, která se objevuje v kinematografii nebo literatuře, že to u ní určitě hraje silnou roli. Druhá věc je, že ona sama se mi přiznávala, že Spielbergovy filmy nezná. Nebo že některé věci, o kterých říkali kolegové v redakci, že je to vlastně plagiát, tak ona nezná. Takže opravdu je to u ní spíš podvědomé, než vědomé napodobování vzorů."
Dovědl byste předpovědět, jakým směrem se bude autorka vyvíjet? Ona je teď ve věku, kdy se určitě velmi proměňuje i jako člověk, a tudíž jistě i jako autorka.
"Byl bych rád, kdyby jako člověk poznala víc život. Kdyby její věci třeba trošku míň šustily papírem. zatím je to pokus, který se povedl, ale ona musí teď vyzrát lidsky, měla by třeba poznat nějakého přítele, měla by poznat běžný život studentky, aby se příliš neuzavřela v literatuře. Ona je zatím hodně uzavřená do svého světa literatury, svého psaní, a jakmile by se to uzavřelo příliš, bylo by to monotématické."
Autorka Iva Vyhnánková (*1989)
Proč se ten hlavní hrdina, nebo ten brontosaurus... Je to brontosaurus?
"Hypsilophodon Foxi se jmenuje."
Proč se jmenuje Froddy?
"To právě souvisí s tím latinským názvem, protože kdysi, když mě poprvé napadlo, že to bude dinosaurus, tak jsem přemýšlela, který by to mohl být. Znala jsem brontosaury, stegosaury atd., a tak jsem si otevřela encyklopedii, tam jsem našla hypsilophodona a nějak jsem to blbě opsala, takže z toho vzniknul hypsilofrodon, a z toho vlastně ta zkratka Froddy."
Jak si vás našel nakladatel?
"To bylo docela složité, protože já jsem dřív už zkoušela vydat jiné příběhy tak, že jsem většinou poslala nabídku do nějakého nakladatelství, jestli by to nechtěli. Někdy si vyžádali i CD s rukopisem, ale nečetli to a pak mi to po půlroce vrátili. A pak jsem dopsala Froddyho a zkusila jsem to znovu, snad do všech nakladatelství, co jsem našla na internetu, jsem poslala e-mail, jestli by to nehctěli vydat. Portál se vyjádřil hned, asi po týdnu. To bylo rychlé."
Máte už něco dalšího napsaného?
"No, pár románů ano. Pokračování Froddyho taky, ale pan nakladatel říkal, že až za rok se zmonitoruje, kolik se toho prodalo, a podle toho se bude vydávat další díl."
Vy jen tak od boku řeknete "pár románů". Za tím je ale spousta času?
"Docela jo, po večerech. Asi od třinácti, když jsem vyškemrala počítač, tak jsem u něj seděla o prázdninách a o víkendu celý den a po škole vždycky večer."
Chcete být spisovatelkou? - Už vlastně jste, ale myslím, jestli chcete být spisovatelka v dospělosti, profesionálně.
"Nemyslím, že by se tím dalo uživit, takže radši bych si našla nějaké stálé zaměstnání. Ale příležitostně bych ráda psala."
Nemáte třeba chuť napsat něco o svých vrstevnících, o sobě?
"No o tom je i ten Froddy, dobrodružství těch mých vrstevníků. Chtěla jsem to právě napsat jejich pohledem, protože dřív, když jsem četla knížky z knihovny, tak mě tam hodně zaráželo, že ty děti přemýšlely jinak, než bych asi přemýšlela já. A mí vrstevníci asi taky. Tak jsem chtěla napsat takovou knížku, kterou jsem si přála přečíst. A... tak jsem ji napsala."
