Svět vážné hudby v groteskách o Stradovi a Variovi

Dnes si představíme společně s autorkou řadu knih pro děti. Zábavným způsobem přibližují malým dětem svět hudby a jejich hrdiny je komická dvojice: malé rozverné housličky Strado a jejich pán a přítel, starý houslista Varius. Při návštěvě v rodné Praze jsme zastihli výtvarnici Martinu Skalu.

V nakladatelství Brio vyšly v posledních letech 4 barevné knížky pro děti, jejichž společnými hrdiny jsou postavičky Strado a Varius. Vymyslela si je výtvarnice a spisovatelka českého původu, která žije a tvoří ve Spojených státech - Martina Skala:

"Já se jmenuji Martina Skálová, narodila jsem se na Malé Straně a když jsem odjela v roce 1984 do Paříže, tehdy jsem si mohla nechat jméno Skálová nebo jméno otce Skála. Nechala jsem si otcovo příjmení, protože mi připadalo, že je to to jediné, o co jsem se mohla v té době opřít. A samozřejmě v té administrativě ta čárka nepřežila a ztratila se, takže vznikla Skala. A mně se to jméno líbí, protože mi přijde, že je to jako když střelí. K tomu jménu Skala mám dneska větší vztah než k tomu křesnímu jménu Martina, protože mi tak přijde, že si ho život sám vytvořil. Úplně nejradši bych se jmenovala jenom Skala."

Těch knih je řada, společné mají hlavní postavy. Kdo jsou Strado a Varius?

"Strado a Varius je hříčka s pojmem Stradivarius, v Čechách to známe v podobě "stradivárky", což jsou velmi vzácné housle: Já jsem to pojala tak, že housle nemohou žít bez houslisty a houslista bez houslí. Takže Strado jsou malé housličky a Varius je houslista. Ty housličky jsou inspirace, kterou ten už životem unavený, opuštěný, starý houslista našel na ulici v Paříži. A takhle spolu žijí a vlastně ty housličky mají takový čerstvý, naivní pohled na svět, a ten Varius má ten pohled, co možná my všichni už známe, daný tím, že životem už dost prošel, a ty housličky mu vlastně vrátí radost ze života."

V první knize (vyšla česky v roce 2002 a sklidila několik knižních cen) se Strado s Variem potkají a seznámí. Následuje jejich výlet do Prahy, kde se oba muzikanti setkají s Mozartovým duchem a čeká je snový výlet časem do Mozartovy doby. Další kniha zavede hrdiny do Lipska za Johannem Sebastianem Bachem a zatím poslední, čtvrtá kniha, nazvaná Léčka Rudého abbé, vypráví o setkání s Vivaldim.

"Tak úplně poprvé existovala ta figurka Strada, nejdřív jsem si nakreslila housle, protože v Paříži jsem se hodně pohybovala v zákulisí pařížské Opery a moje výborná přítelkyně Češka tam byla operní zpěvačka, takže nějakým způsobem jsem v tom světě žila... tak jsem si nakreslila housličky. A pak jsem si je chtěla oživit nějakou akcí a začala jsem si k nim vymýšlet věty a situace. A pak jsem si vymyslela, že by se mohli setkávat s těmi hudebními skladateli a takovou zábavnou formou podat čtenáři nějaká základní fakta. Přiblížit klasickou hudbu jinak."

V současnosti zahajuje Martina Skala další knižní sérii. Tentokrát nejde o knihy autorské, ale o ilustrovaná hudební libreta určená dětem. Prvním z nich je Schikanederova a Mozartova Kouzelná flétna převyprávěná Vlastou Reitererovou. Martina Skala připomíná, že svým zadáním volně navazuje na příběhy Strada a Varia.

"Jedná se taky o sérii knížek, které mají vychovat děti jako budoucí posluchače klasické hudby. Toto je první knížka z té série, druhá, kterou připravujeme, je Pinoccio. To bude muziká a další knížka bude balet. Takže je to prostě série knížek pro děti ze světa hudby. A pokaždé vyjde s cédéčkem."

Můžeme zalistovat tou knihou, jak vypadá?

"Když je to pro malé děti, tak jsem si myslela, že nejlépe bude, když... aby se ty děti ztotožnily s těmi postavami opery, tak jsem to udělala tak, jako že si děti samy hrají divadlo. Místo abych kreslila Paminu a Tamina jako dospělé osoby, tak jsem to vyřešila tak, že si děti vezmou kostýmy po skříních, co tam najdou, navlečou na sebe, aby se prostě ztotožnily."

Zase převažují obrázky, často jsou to celostránkové ilustrace, na kterých jenom v určitých partiích je navíc text...

"Ten text souvisí s ilustrací, v tom je velice úzká spolupráce s Dášou Pošmournou, která byla grafičkou této knihy. Znova říkám, je to pro děti. To znamená, ony si přečtou ty tři věty, nebo jim to někdo přečte, a pak se podívají na ten obrázek. V zahraničí se tomu říká "picturebook", kde se s textem tu zachází téměř jako s ilustrací."

Knihy Martiny Skaly o Stradovi a Variovi dosud sklízely v Čechách nejrůznější oceněnění: Magnesie Litera 2002, Suk 2002, Bílá Vrána 2004 a další. Knihy vyšly také ve Francii, Německu, Španělsku, na Tchai-wanu. Podle autorky jsou úspěšnější v Evropě než v Americe.

"Já jsem si nikdy nemyslela, že by tato knížky musely oslovit davy lidí. Ve Francii úspěch měla, v Americe je to skutečně obtížné. Tam se dětská literatura textu bojí. A samozřejmě jsem se tam setkala taky s tím, že mi řekli, že průměrný dětský čtenář se neztotožní s houslemi. Já jsem na to měšla vždycky odpověď, že se nejedná jenom o housle, že se jedná o přátelství. A že to je taky akční záležitost, Vivaldi je víc dobrodružný, Mozart zase tajemný... jenomže ve Spojených státech má teď obrovský úspěch dětská knížka, která je založená na mycí houbě. Tu mycí houbu tam mají skutečně v domácnosti všichni. A do této kategorie nespadám. Ale já to nechci nijak kritizovat, protože místa je pro všechny. Já si skutečně myslím, že nejde o to zaujmout úplně všechny... protože to je skoro jako známka špatného vkusu!"