O čem se mluví
V dnešní rubrice si připomeneme politický proces, při kterém byla k trestu smrti odsouzena i doktorka Milada Horáková. Od její popravy uplynulo právě padesát let. Slovo má Zdeňka Kuchyňová.
V té době potkala řadu zajímavých osobností - Alici Masarykovou, primátora Prahy doktora Zenkla či senátorku Františku Plamínkovou. Posléze vstoupila i do politického života za čsl. stranu národně sociální. Bylo to v době, kdy celá Evropa s obavami sledovala politický vzestup Alolfa Hitlera. Během druhé světové války neušli manželé Horákovi pozornosti gestapa. Byli zatčeni, uvězněni a Milada Horáková byla odsouzena k dlouholetému žaláři. Svobodně žila v poválečném Československu čtyři roky. Znovu byla zatčena koncem září 1949 - tentokrát orgány komunistického režimu. Počáteční protokoly z výslechů byly nepřesvědčivé, ke zvratu však došlo poté, co do procesu vstoupili dva sovětští poradci. Cílem bylo zrežírovat proces tak, aby všichni obžalovaní kajícně přiznávali svou vinu a aby nad nimi mohly být vyneseny předem určené rozsudky, jak ostatně dokládá záznam z procesu.
Dle přesného scénáře musela být dána na každou otázku prokurátora předem připravená odpověď, ze kterých byli obžalovaní zkoušeni po celou dobu přípravy procesu. Ten trval 9 dní. Budova soudu byla střežena, nad střechami létaly vrtulníky, na domech byly umístěny kulomety. Z továren, škol a jiných institucí přišlo přes 6000 rezolucí, žádajích pro zrádce trest smrti. Všeobecná stupňující se hysterie nedávala souzeným při procesu nejmenší naději, soudci je nenechali často ani domluvit.
8. června 1950 byly rozsudky vyneseny. Jaké budou, předznamenala závěrečná řeč prokurátora Josefa Urválka.
Doktorka Horáková byla popravena na nádvoří pankrácké věznice 27. června 1950 v 5:35 ráno, poslední v sérii čtyř justičních vražd. Stalo se tak přes protesty světové veřejnosti, mezi nimiž nechyběly hlasy Alberta Einsteina, Winstona Churchilla, a dalších.
Milada Horáková napsala v cele smrti několik dopisů na rozloučenou. Ve svém posledním přání žádala, aby dopisy byly rodině předány. Nestalo se tak, předseda soudu Trudák k tomu nedal souhlas. Dopisy se však neztratily, zachovaly se zásluhou několik lidí, takže v roce 1990 mohly být doručeny dceři Janě, žijící ve Spojených státech. Té bylo v době procesu 16 let. Z pochopitelných důvodů nechce ještě dnes o tragédii mluvit, přesto Radiu Praha odpověděla na otázku, zda je možné tento čin odpustit.
Při nedávném semináři k uctění památky Milady Horáková, vyjádřili jeho účastníci lítost nad tím, že se dosud nepodařilo odhalit konkrétní osoby, které se podílely na konstrukci jednoho z nejtragičtějších politických procesů.
