Společné jízdy společnosti Tolerance
Obecně prospěšná společnost (o.p.s.) Tolerance pořádá v těchto dnech další sérii tzv. Společných jízd. Jejich posádky se vyjíždějí mimo Prahu a po území celé republiky provádějí mezi mladými lidmi osvětové kurzy o vztahu majoritní společnosti k menšinám. Připravil Vilém Faltýnek.
Uvědomuje si běžný Čech, že se mu jeho země pomalu ale nezadržitelně mění v multikulturní společnost? Sotva. Cizinců kolem nás stále nežije tolik, abychom se s nimi setkávali každodenně a v nejběžnějších situacích. A přesto: když nikdo jiný, jsou tady Romové. A o nich už Čech ví svoje. Ve vztahu k nim si můžeme ověřovat míru svojí tolerance. Směřujeme k multikulturní společnosti. Jaké jsou ale nezbytné podmínky její existence?
Jsme v maturitním ročníku gymnázia v Hellichově ulici v Praze. Probíhá tu projekt Společná jízda. Mezi studenty přišli na jednu dvouhodinovou lekci čtyři mladí lidé ze sdružení Tolerance, kteří se studenty formou psychosociálních her pokoušejí otevřít diskusi na téma multikulturní společnosti. První hra umožnila gymnazistům ověřit si vlastní předsudky, které automaticky uplatňují vůči svým spoluobčanům. Dvěma lektorkám s tmavší barvou pleti měli přisoudit některé atributy, jako národnost, počet dětí, povolání a podobně. Jedna z nich byla Romka, druhá nikoli.
Zadání jedné z her je jasné: Sestavte podle důležitosti osm nezbytných podmínek existence multikulturní společnosti. Sedmnáctiletí gymnazisté diskutovali s chutí. Jsou ve věku, kdy si ještě vyjasňují svůj postoj ke světu, k etickým hodnotám, rádi mluví abstraktně, vzduchem létají obecné pojmy. Přemýšlejí každý po svém. Jedním z lektorů společné jízdy je i Gilbert Houndjo. Společné jízdy se letos na podzim konají po třetí. Lektoří se setkají s třemi tisíci středoškolských studentů ve velkých českých městech, v Praze, Brně, Ostravě, Pardubicích a jinde. Cílem asi nemůže být dovést někoho k toleranci vůči jiným kulturám a národnostem, vůči menšinám. Hlavním efektem je, že se daří přimět mladé lidi k přemýšlení na toto téma.
