Archiv Jazzové sekce se stěhuje do Brém
Jazzová sekce vznikla v roce 1971. Zprvu pořádala koncerty - nejznámější Pražské jazzové dny, filosofické a literární přednášky, pro členy vydávala knihy českých i zahraničních autorů, kteří nebyli přijímáni komunistickým režimem, a časopisy jako bulletin "Jazz", "Dveře", 43-10-88", "Dvanáctka", "Discorama", "Dokumenty".
Dále i výtvarné katalogy v edici "Situace", později magnetofonové kazety. V době, kdy na vše muselo být povolení, odmítala cenzuru a umožňovala hudebníkům bez takzvaných přehrávek vystupovat. Ve svém jednání se odvolávala na Helsinské dohody. Brzy byla kontrolovaná státní tajnou policií: knihy byly zabavovány, koncerty zakazovány a rozháněny. Členové byli sledováni, podrobováni výslechům, měli odposlechy, poštu pod kontrolou, nesměli být ve vyšších funkcích atd. Koncem 70. let byla Jazzová sekce úředně zakázána, ale odvolala se k soudu. Tyto kroky byly soustavně kritizovány západními intelektuály a politiky pro porušování lidských práv. Represe proti Jazzové sekci vrcholily v druhé polovině 80. let domovními prohlídkami, výpověďmi ze zaměstnání, odebráním cestovních pasů, konfiskací majetku a financí organizace - a nakonec uvězněním výboru Jazzové sekce. Proti Československé socialistické republice se zvedla na západě obrovská vlna protestů. Tato solidarita s uvězněnými trvala několik let - až do propuštění posledního, předsedy organizace Karla Srpa v roce 1988.
O tom všem vypovídá rozsáhlý archiv, který - vzhledem k tomu, že o něj neprojevila žádná z českých institucí zájem - bude umístěn ve Výzkumném ústavu pro východní Evropu při Univerzitě v Brémách, kde bude postupně zpracován. První část už byla v minulých dnech předána profesoru Wolfgangu Eichwedovi, řediteli ústavu. Slavnostního aktu - a jak jinak, než s doprovodem jazzové hudby - se zúčastnil velvyslanec Spolkové republiky Německo v České republice Michael Libal a za českou stranu místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Jan Kavan, který následně pak v rozhovoru pro Radio Praha řekl...
"Já si myslím, že to je nesmírně důležité, když už se nepodařilo najít významnou českou instituci, což se přiznám, že jsem doufal, že se najde, tak to druhé nejlepší řešení je, to právě věnovat tomuto institutu v rámci brémské univerzity, který dobře znám, protože jsem s ním spolupracoval 25, téměř 30 let. V době mého exilu jsem zajišťoval, aby dostávali pravidelné zásilky jak všech českých samizdatových periodik, tak samizdatové literatury známých spisovatelů, a dokonce i přepisy videových pořadů, které jsme tu dělali, a současně další materiály přicházely - dneska už to mohu říct - i prostřednictvím německého velvyslanectví tady. Čili je to jeden z nejlepších archívů, jedno z nejlepších středisek, kde se soustředily materiály, které zajišťují, nebo lépe řečeno dokazují kontinuitu české politiky, české kultury především od šedesátých let až do dneška. Archiv Jazzové sekce tam bude ve velmi dobré společnosti, a v rámci podobných materiálů z jiných zemí střední a východní Evropy. V postavě pana profesora Echwede jako ředitele institutu máme záruku, že se s našimi archivními dokumenty bude zacházet citlivě, a tak, jak si to zaslouží. Mimochodem ukázka jejich péče bude české veřejnosti předvedena 5. června v Národním muzeu, kde výstavu pořádá právě institut pana profesora Echwedeho, a předpokládám, že dokonce za přítomnosti prezidenta Spolkové republiky Německo." Řekl ministr zahraničí České republiky Jan Kavan a dodal, že velká výstava o východoevropském samizdatu se konala loni pod patronací německého prezidenta v Berlíně, a nad touto letošní v Praze o středoevropském, převzal záštitu český prezident Václav Havel.
Ale ještě zpět k archivu Jazzové sekce, jehož přestěhování do Brém vítá i sám předseda Karel Srp...
"Tady za 12 let se nenašla žádná organizace, která by měla zájem tento archiv uspořádat. My sami na to nemáme síly, a řeknu, že ani chuť po těch letech, poněvadž jsme to zažili a nechceme se k tomu znovu nějak vracet. Nicméně já jsem rád, že to do toho Ústavu pro východní Evropu jde, poněvadž my s těmito lidmi spolupracujeme zhruba 15 let. Tam jsou originály Solženicyna a dalších disidentů, to jsou stovky beden. Hlavně oni to zkatalogizují podle norem současného archivnictví, a navíc tato dokumentace se dostane do světového jazyka a bude tak přístupna mnohem víc než by byla v českém archivu."
A co konkrétně první svazek předávaný do Brém obsahuje..?
"Dokumentuje skvěle totalitu minulé moci. Toto jsou soudní a vyšetřovací spisy, kde žádné jméno a nic není začerněno. Tam jsou psychiatrické posudky mách kamarádů, tam je, kdo s kým měl poměr, tam jsou stavy kont, tam je moře jmen policistů, jejich funkce atd. atd. A hlavně tento svazek je uzavřen rokem 1988. Já jsem ho dlouhou dobu nemohl sehnat. Je to 1800 stránek. A když jsem ho sehnal a prolistoval, tak svazek o mně a naší organizaci, který byl uzavřen v tom roce 1988, náhle měl mezi sebou listy z roku 1993. To znamená, že já jsem doložil, že tady se s těmi věcmi neustále pracuje, že se tam věci přidávají, manipuluje se s nimi. Čili budu rád, když už budou pryč, protože do toho archivu, který bude v Německu, nikdo nic nepřidá ani neubere," je přesvědčen Karel Srp s tím, že teď už konečně si nikdo nebude vymýšlet historii, jaká by se mu hodila.
