Vlčnov - Jízda králů
V dnešní krajanské rubrice navážeme na náš volný cyklus folklorních pořadů Radia Praha. Tentokrát Vás pozvu na moravské Slovácko, na tradiční Jízdu králů ve Vlčnově.
Tak takhle vyvolávají legrúti, tedy osmnáctiletí čerství odvedenci, na vlčnovské Jízdě králů prý už po staletí. Její sto devadesátý třetí ročník proběhl právě minulý týden, na poslední květnovou neděli. Slavnost, na kterou se do Vlčnova sjíždějí tisíce lidí z celé republiky i ze zahraničí, má podle vlčnovského starosty Jana Pijáčka prastarou tradici:
"Kořeny Jízdy králů sahají bych řekl až do pohanských dob. Je to iniciační obřad, který se jezdil dřív vlastně na mnoha místech České republiky. Jezdil se i jinde v Evropě pod jinými názvy. U nás to třeba bylo "Honění krále", "Hra na krále". V současné době je to tak, že Jízda králů je vlastně poslední místo, kde se v té nezměněné podobě jezdí každoročně, a to je tedy ve Vlčnově."
Jízdou králů se mladí chlapci poprvé zařazují mezi dospělé.
"Dřív to fungovalo tak, že do té doby neměli právo se zúčastňovat zábav a být mezi dospělými. Vázalo se to na odvody, na vojnu. Oni po odvodech se stávali legrúty. Celý rok měli právo pořádat zábavy, stavět máje, měli takové výjimečné postavení ve vesnici, a taky jezdili Jízdu králů."
Říká o vlčnovské tradici ředitelka pořádajícího Klubu sportu a kultury Zdena Brandýsová. Zdejší Jízda králů má ale jednu zvláštnost: mladí legrúti po celý den mezi sebou střeží a chrání menšího chlapce, aby jim ho přespolní neunesli. Malý král, převlečený do slavnostního dívčího kroje, nesmí dlouhé hodiny promluvit, aby se neprozradil. Zdena Brandýsová tento zvyk vysvětluje dávnou pověstí:
"Podle pověstí, které prý jsou někdy z 18. nebo 19. století, je to převlečený někdy Matyáš Korvín, někdy syn Matyáše Korvína, někdy syn Jiříka z Poděbrad, který utíká po prohrané bitvě z Uher. A aby nebyl poznán a ti protivníci ho neodhalili, tak se převlékl do dívčího kroje a do úst mu vložili růži."
Za letošního krále si vlčnovští legrúti vybrali desetiletého Martina. Zastihla jsem ho ve chvíli, kdy jeho družina teprve slavnostně strojila koně, a on tedy ještě promluvit směl:
"Já jsem Martin Janča, chodím do 4. A."
Z celého rozruchu kolem své osoby si Martin mnoho nedělal:
"Nejdřív k nám přišli kluci a zeptali se, jestli chci být nebo ne. A já jsem řekl, že jo."
Mít ve své rodině krále je ale pro Vlčnovské velká událost, to ostatně potvrzuje i Zdena Brandýsová:
"Jistě je to čest, určitá prestiž. Ono těch králů není mnoho, každý rok může být jenom jeden. Samozřejmě je to i hodně starostí, hodně práce a i peněz."
Do příprav, které s Jízdou králů souvisejí, se celá rodina, příbuzní a přátelé malého krále zapojují už dlouho předem. Martinova maminka paní Alena Jančová měla práce nad hlavu už několik měsíců:
Připravit Jízdu králů znamená "maličkost" Jančovi museli mimo jiné přichystat pohoštění pro desítky hostů, nabízely se tu dva tisíce moravských koláčků, zákusky, pečená kuřata. Vypilo se pět sudů piva, na 50 litrů vína, a nechyběla ani pravá domácí slivovice. A k tomu samozřejmě před domem letošního krále vyhrávala zdejší Vlčnovjanka:
Obřadu strojení koně a později i samotného krále přihlížely stovky lidí. Kůň byl po téměř dvou hodinách příprav nazdoben barevnými krepovými růžemi a krále musela jeho maminka nastrojit do třech naškrobených spodniček, vyšívaných zástěr s širokými mašlemi, slavnostních rukávců a krajkového okruží. Na hlavu Martin nakonec dostal bohatě zdobený ženský čepec, jehož stuhy mu zakrývaly obličej, a docela na závěr mu mezi zuby dali bílou krepovou růži. V té chvíli pro něj už také přijela skupina šestnácti letošních legrútů na naparáděných koních. Dva z legrútů byli sice také převlečeni do ženských krojů, malého krále ale chránili tasenými šavlemi. A průvod se mohl vydal na jízdu městečkem:
Jízdu králů tradičně doprovázejí folklorní slavnosti, na kterých vystupují soubory ze širokého okolí. V pásmu "Ej, ženy, ženy..." se například představily jen samé hudebnice a zpěvačky. Vlastní nedělní Jízda králů byla však letos do poslední chvíle ohrožena počasím. Ve Vlčnově od rána pršelo a pořadatelé dokonce uvažovali o tom, že ji budou muset odložit. Naposledy se tak stalo před šestatřiceti lety. Vlčnovský starosta Jan Pijáček k tomu však řekl:
"Ale na druhou stranu by se to vrátilo tam, kde to původně bylo. Ti chlapci původně to jezdili sami pro sebe. Jezdili to pro své rodiče, pro své kmotřenky. A v těch dávných dobách oni objeli celou vesnici, každou uličku, a v těch uličkách svým přátelům, děvčatům, galánkám vyvolali. A to by se teda stalo, pokud by byl náhradní termín."
Jízda králů se nakonec jela, jak se patří, doprovodil ji velký krojovaný průvod i závěrečná slavnost, kde vystoupily desítky lidových muzikantů a tanečníků. Lidová hudba zněla po celém Vlčnově.
A touto ukázkou z vystoupení mladých muzikantů z Brna se s letošní vlčnovskou Jízdou králů i dnešní krajanskou rubrikou rozloučíme.
