Kongres v Plzni
V Plzni až do konce týdne probíhá světový kongres Československé společnosti pro vědy a umění. Bližší informace o jeho průběhu přináší Milena Štráfeldová.
Setkání jedné z nejvýznamnějších krajanských organizací, která sdružuje především krajany žijící ve Spojených státech a v Kanadě, pokračovalo i ve čtvrtek řadou přednášek a panelů. Jednalo se při nich například o dějinách českých krajanských komunit v Americe. Historické prameny ukazují, že jen v Baltimore žilo ke konci 19. století na patnáct tisíc Čechů, vycházely tu české noviny a za 1. světové války zdejší krajané poskytli desítky tisíc dolarů Tomáši Garrique Masarykovi na podporu naší státní samostatnosti. V dalším panelu se představili významní čeští exiloví vědci, jako například sociolog Jan Tříska, profesor na Stanfordu, nebo Karel Velan, průmyslník, o jehož nové teorii vzniku vesmíru uspořádala konferenci univerzita v Oxfordu. Kongres SVU je ale i příležitostí k osobním setkáním. Dlouholetou členkou SVU je například Dagmar White, dcera českého generála, který s celou rodinou emigroval do Spojených států krátce po únoru 1948. Začátky v Americe pro ně nebyly nijak lehké:
"Když jsme opustili vlast, tak jsme měli dva sety prádla na sobě, a to bylo všecko. Ale Amerika je země "oportunity". Tam když pracujete, tak se můžete vypracovat. Já jsem získala stipendium na univerzitu, ale pracovala jsem jako číšnice, žehlila jsem košile, jako každý. A všichni jsme dostudovali. Já jsem graduantka z Julliard School of Music z Columbia University."
Exulanti z roku 1948 se prakticky hned po příchodu do Spojených států zapojili do činnosti krajanských spolků.
"Byla jsem zpěvačka a my jsme od začátku pracovali, jak se říká, na národa roli dědičné. Byl tu Sokol, Československá národní rada, Společnost pro vědy a umění. A já jako umělkyně jsem věčně šířila českou hudbu. V koncertech jsem pořád dávala český repertoár."
Při svých koncertech se Dagmar White často dostávala i mezi Čechy, kteří hlavně na americkém Středozápadě žili už několik generací:
"Já jsem dostala stipendium na univerzitu do Kansasu. Bydlela jsem v stipendijní koleji a přišla tam za mnou jedna dívka a řekla: hezká holka, dej mi hubičku! A já se koukám, kdo mi to tu bude takovou věc povídat? A ona byla z osady v Kansasu na hranicích Oklahomy. Měli tam Sokol Hall a já jsem jim tam jednou dávala koncert. A tam na hlavní ulici seděli chlapi, měli naražené kovbojské klobouky a mluvilo se tam česky. Když jste si vzala telefonní seznam, tak tam nebylo jediné anglosaské jméno. Tam je spousta takových komunit, po celé Americe."
