Relativní spravedlnost
Zatím není jasné, jak získá státní pokladna prostředky na úhradu povodňových škod. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, heslo o spravedlivém rozložení nákladů povodní na celou společnost už začíná vyvolávat rozpaky.
Přímo nespokojenost pak začne probublávat ve chvíli, kdy určitá sociální skupina nabude dojmu, že na úhradě škod se podílí mnohem víc, než je v kraji zvykem. Vláda třeba uvažuje o tom, že by zvýšila nejnižší sazba daně z přidané hodnoty z pěti na sedm procent. Tím by ovšem došlo ke zdražení základních potravin a služeb, protože zvýšení by určitě neplatili obchodníci ze svého zisku. Natolik je zase solidarita netíží. Přitom je zřejmé, že takový krok by nejvíce dopadl na skupinu obyvatel s nejnižšími příjmy. Jich se vyšší ceny základních potravin a služeb vždy dotknou mnohem víc než bohatých domácností.
Ve hře jsou ale i další daňové změny. Téměř už je jisté, že hlouběji do svých kapes sáhnou kuřáci a pijáci. K nim zřejmě časem přibudou i motoristé. Neřesti ve formě cigarety a alkoholu se samozřejmě zdražují nejsnadněji. Je těžké proti takovému kroku hledat námitky. Naštěstí pro státní kasu se také zcela míjí účinkem kampaně zdravotníků proti kouření a chlastu. Koneckonců k velkému zvýšení cen obou komodit by po vstupu Česka do Evropské unie došlo tak jako tak. Případné zdražení benzínu se ovšem opět dotkne spíše těch méně majetných, vyšší náklady si výrobci prostě započítají do cen svých výrobků. Takže kvůli benzínu podraží třeba i onen pověstný rohlík.
Možná proto, aby tento fakt tolik netloukl do očí, objevuje se v nápadech na zaplacení povodňových škod také tzv. milionářská daň. Dnes je nejvyšší sazba daně z příjmu 32 procent. Spekuluje se o jejím dočasném nárůstu o pět procent. I tak by prý tato daň byla ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi nízká. Třeba ano, jenže na druhé straně jde zřejmě o nejpitomější nápad, který se mohl zrodit v hlavách některých politiků a ministerských úředníků. Daň by se nedotkla nejbohatších lidí. Pouze těch, kteří mají daňový základ vyšší než jeden milión korun. Postiženi by tak byli především manažéři velkých a úspěšných firem, kteří svého postavení dosáhli díky svým schopnostem a pracovitosti. Zavádět povodňovou daň pro úzkou skupinku zaměstnanců je nespravedlivé a nemravné. Nejbohatší lidé by se přitom mohli jen uculovat. Vždyť například různí podnikatelé si na rozdíl od zaměstnanců mohou svůj daňový výnos snížit i o několik řádů, přiznávat příjem ve výši platu řidiče tramvaje, popřípadě neplatit vůbec žádné daně.
Leccos se už ale také proslýchá o škrtech v rozpočtových výdajích. Ty by měli, mimo jiné, pocítit všichni lidé, kteří pracují pro stát, tedy nejen úředníci či policisté, ale také učitelé, lékaři a vědci. O slibovaném 13procentním zvýšení platů v příštím roce si lidé s nejvyšším vzděláním mohou nechat jenom zdát. I na státních zaměstnancích se stejně jako na kuřácích a pijácích dá nejsnáze vydělat. Docent na Univerzitě Karlově si zkrátka dál vydělá méně než pouliční prodavač párků.
