V případě ještě větší povodně by bylo třeba Prahu řízeně zaplavovat

Jaká byla a jaká by měla být protipovodňová opatření v Praze? Mohly povodňové hráze lépe chránit hlavní město před zatopením? - takové otázky si dnes kladou památkáři, architekti i vodohospodáři. Ze setkání s nimi se vrátil Vilém Faltýnek.

Neexistuje absolutní ochrana, zdůrazňují vodohospodáři a památkáři společně. Regulace pro velké sídelní aglomerace určuje ochranu na stoletou vodu - vodohospodáři a projektanti pražských protipovodňových zátaras, které byly dokončeny před několika měsíci, prosadili navýšení ještě o padesát centimetrů a to zachránilo historické centrum Prahy přad zatopením vodou shora. Do přelití zbývalo průměrně dvacet centimetrů. V Povodí Vltavy totiž spadly v kritickém období "tři krychlové kilometry" srážek. Karla Bureše z Hydroprojektu, projektanta protipovodňových zátaras jsem se zeptal, co by se stalo, kdyby se hladina přiblížila až k okraji bariér. Nebo v případě další, ještě mohutnější povodně:

"Budeme už teď muset začít přemýšlet, jakým způsobem v případě že už bude hrozit přelití, tu bariéru řízeně otevřít a zahájit pomalé zaplavování v těch místech, kde by došlo k nejmenším škodám. Nic jiného není možné."

Proti zaplavování spodní vodou pak nelze podle J Čiháka z ČVUT v zásadě v Praze podnikat nic, protože není možné město s množstvím otevřených podzemních stok a šachet izolovat proti spodním vodám. Pouze v případě jednotlivých cenných památek lze injektáží zpevnit založení budov, aby nebyla ohrožena jejich statika a nové budovy stavět tak, aby kladly případné spodní vodě co nejmenší odpor a aby vztlak vody neporušil jejich konstrukci.