Čeští floorbalisté na evropskou klubovou špičku nestačili
V dnešní sportovní rubrice budeme hovořit o sportu, který v Česku úspěšně zapouští kořeny - o floorbale, a o největším zimním fotbalovém přestupu do země, kde dnes již neznamená včera, alespoň pro české sportovce.
"Přípravu na Pohár jsme začali již v polovině listopadu takovým kondičním cyklem a vyvrcholilo to finálovým turnajem Českého poháru. Co se týká skupiny, tak podle našeho názoru máme tu těžší, bohužel jsme podle koeficientu dostali švédského i finského mistra, což jsou soupeři, kteří se dají porazit jen při velké souhře všech okolností, takže zřejmě rozhodující utkání celé skupiny bude s ruským mistrem Nižegorodcem, které bude rozhodovat o úspěchu či neúspěchu na Poháru a my pevně věříme, že to zvládneme a že v závěrečném utkání ve skupině s finským Espoon se pokusíme o překvapení a pokusíme se o postup do semifinále, ale naším hlavní cílem je obhajoba loňského pátého místa ze stejného turnaje."
Nejlepšího umístění dosáhl Tatran v letech 1994 a 99, kdy obsadil čtvrté místo. Případný úspěch by byl podle Skružného, jinak floorbalového trenéra roku 2002, úspěchem celého českého floorbalu:
"My si uvědomujeme, že to není jen o Tatranu, ale že to je i o českém floorbalu. Cítíme zodpovědnost a neradi bychom se prezentovali nějakým ostudným výkonem. Samozřejmě, postoupit mezi nejlepší čtyři, eventuálně mít medaili, je určitě snem všech hráčů, ale je třeba být realistický, protože konkurence a síla ostatních týmů je opravdu veliká."
A jak tipoval Zdeněk Skružný vítěze Poháru mistrů?
A jak si tedy vedli muži Tatranu? Nejdříve podlehli právě Pixbu Wallenstam 3:7, pak těsně porazili Nižegoroděc 4:3 a v posledním zápase skupiny B prohráli s Espoon Oilers 0:4. Tatran ve skupině skončil třetí a v zápase o páté místo porazil norského mistra Greaker IBK 5:0. Finále mužské části turnaje bylo švédské: mužstvo Haninge přehrálo oblíbence trenéra Skružného Pixbo 3:2 a obhájilo tak loňské vítězství.
Na šance libereckých "bláznivých děvčat" jsem zeptal jedné z našich nejlepších hráček, Diany Brennerové, která byla se situací v libereckém klubu důkladně seznámena.
"Mohu říci, že se bude Liberec v tomto Poháru řadit mezi favority. Mezi hlavní favority řadíme celek Balrog IK, což je švédský tým, potom finský tým SSV Helsinky a švýcarský tým Red Ants Rychenberg. Řekla bych, že je Liberec na tuto akci velmi dobře připraven, protože i v rámci spolupořadatelství tohoto turnaje neponechal nic náhodě a zaměřil se na přípravu již na začátku sezóny. Samozřejmě, že přišly i posily: sice na začátku sezóny, ale zapadly do týmu."
Jak konkrétně probíhala příprava libereckého družstva a jakého umístění by liberecká děvčata ráda dosáhla? Diana Brennerová:
"Liberec přes Vánoce absolvoval soustředění, které bylo zaměřené na dolaďování formy, absolvoval přípravná utkání proti ženské reprezentaci a mužům Liberce. V těchto utkáních potvrdil, že má na slušný výsledek a cílem Liberce je určitě získat některou z medailí. Myslím si, že tento cíl není nereálný. Klíčovým bude zápas proti Holmlii, proti norskému týmu."
Crazy Girls Liberec před bouřlivým domácím publikem nakonec optimistické prognózy nenaplnily: porazily sice německé mistryně z Halle vysoko 12:2, pak ale nestačily na ženy Balrogu, kterým podlehly 11:3 a o třetím místě ve skupině pro Liberec rozhodla porážka s Holmlií 0:4. Na rozdíl od mužů Tatranu Střešovice nezvládla "bláznivá děvčata" souboj o páté místo s ruskými mistryněmi z Nižního Novgorodu, se kterými prohrála 1:4. Vítězkami turnaje se staly švédské šampiónky z Balrogu, které ve dramatickém finále zdolaly 3:2 "Červené mravence" z Rychenbergu.
Čeští hokejisté, ale nově i fotbalisté se vydávají vydělávat do Ruska. V petrohradském Zenitu již působí pětičlenná enkláva Bohemians: trenéři Vlasitmil Petržela a Vladimír Borovička a hráči Pavel Mareš, Martin Horák a Radek Šírl. V Dynamu Moskva pak Marin Hyský s Erichem Brabcem. Dosud nejznámějšího českého hráče, sparťana Jiřího Jarošíka, však za bezmála 120 milionů korun získalo mužstvo CSKA, tedy Hlavní armádní sportovní klub.
Vlastimil Košťál ze Sparty byl s podmínkami Jarošíkova přestupu spokojen a dovozoval, že o ruském klubovém fotbalu bude v Evropě ještě slyšet:
"Je to vůbec nejdražší transfer v historii ruské ligy. Dosud nejdražší hráč byl za 2,5 milionu dolarů a tohle je částka takřka dvojnásobná. Svědčí to o tom, že ruské kluby v čele s moskevskou trojkou: CSKA, Spartakem a Lokomotivem mají evropské ambice a jsou za nimi lidé, kteří to chtějí dělat poctivě a chtějí do toho investovat peníze a já věřím tomu, že v následujících letech některý z těchto ruských klubů do evropského fotbalu zásadním způsobem zasáhne."
