Chtělo by to gesto

Nikdo nepochybuje o tom, že za propadem Miloše Zemana v souboji o cestu na Pražský hrad je hluboká roztržka v sociální demokracii. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, svár mezi socialisty působí negativně na celou zemi.

Chtělo by to gesto

Miloš Zeman na odchodu z Hradu po neúspěšné účasti 2. volby prezidenta, Foto: ČTK

Nad sebevraždou, kterou před očima užaslé veřejnosti páchají sociální demokraté, zůstává rozum stát. Při volbě prezidenta se jejich strana předvedla jako nevypočitatelná a nezodpovědná parta sólistů, kteří si navzájem podrážejí nohy. Z lidského pohledu se stranický šéf a premiér Vladimír Špidla možná zachoval čestně a odvážně, když bez ohledu na následky odmítl dát své osobní posvěcení kandidatuře Miloše Zemana. Ano, tak by se v duchu rychlošípáckých ideálů zachoval Mirek Dušín. Z politického pohledu to ale byl debakl.

Popularita expremiéra nejen ve straně, ale i mezi dosti širokým okruhem voličů sociální demokracie má hlubší kořeny. Jeden krach na Hradě, i když velmi tvrdý, ho nepošle do zapomnění. Přinejmenším může hodně sociálnědemokratických voličů považovat za ostudně nevděčné chování současného vedení strany vůči muži, který sociální demokracii vytáhl z politického suterénu a dovedl ji k vládě. Navíc když Zeman všem členům současného vedení sám poskytl výtah k moci a Vladimíra Špidlu usadil do předsednického křesla takřka vlastníma rukama.

Běžný volič, kterému vůbec nic neříká politická strategie a taktika, a který neví, že v politice se vděčnost nepěstuje, bude hodnotit jednání špiček sociální demokracie jako mrzkou zradu. A nic na tom nezmění ani antizemanovská kampaň ve většině médií. Mnohé voliče naopak škodolibá radost komentátorů ze Zemanova sešupu utvrdí v názoru, že se mu stala křivda. Přitom by se zaručeně bývaly našly cestičky, jak zatarasit nepohodlnému jezevci z Vysočiny cestu na Hrad a zároveň zachovat dekórum tak, aby ješitnost expremiéra byla uspokojena a on se mohl před svými stoupenci cítit jako "morální" vítěz, který nadřadil vyšší zájmy nad osobní ambice.

Vladimír Špidla na zasedání předsednictva ČSSD 27.1. v Praze, Foto: ČTK

Naříkat nad tím, že celou sociální demokracii vmanévroval do vzniklé situace sám Zeman je dětinské. Jednak to zavání alibismem, jednak jako by tím současné vedení sociální demokracie potvrzovalo, že expremiér měl pravdu, když sociálnědemokratickým špičkám během podzimní vládní krize ironicky vzkázal, že vládnout se musí umět. Svým diletantským postupem si Špidla a spol. zadělali naopak na pěkný rozkol ve straně. Nemluvě už o možné ztrátě přízně dvaceti, padesáti či více procent voličů.

Ani ostatní občané ale nemohou mávnout rukou a myslet si, že sociální demokraté se mohou klidně ve své straně umlátit čepicemi. Vnitřně rozpolcená nejsilnější vládní strana má devastující vliv nejen na český politický život, ale i na fungování státu. Řešením by v dané situaci mohly být mimořádné volby. Ty si ale dnes kromě občanských demokratů žádná parlamentní strana nepřeje. Riziko volebních ztrát je příliš veliké. Nelze ani propadat iluzi, že se rozhádaní socialisté usmíří na svém březnovém sjezdu. Jedno řešení se ovšem nabízí, i když je málo pravděpodobné. Asi by ovzduší řádně pročistilo, kdyby teď chlapácké gesto učinil sám Zeman a povznesl se nad diletantismus dnešních vládců Lidového domu.