Loučíme se s Miroslavem Horníčkem, nikoli s jeho herectvím
Bohužel si v této rubrice v posledních měsících častěji připomínáme úmrtí českých umělců a nikoli výrazné počiny a mladé talenty. Dnešní rubrikou se chceme rozloučit s Miroslavem Horníčkem, hercem, režisérem, spisovatelem a výtvarníkem v jedné osobě. Vilém Faltýnek připravil zajímavé a málo známé nahrávky z rozhlasového archivu.
Říká se, že talent dá vědět o svých možnostech do třicátého roku života. Miroslav Horníček se narodil v Plzni v roce 1918 a měli bychom se tedy podívat na jeho životopis do roku 1948.
Horníčkovo herectví bylo vždycky trochu jiné, dramatické postavy podle Stanislavského mu nebyly vlastní. Profesionálně začal sice v tradiční plzeňské činohře, ale už krátce po osvobození odešel do Prahy, kde zažil na vlastní kůži poetiku avantgardního Větrníku. Po zániku tohoto divadélka se ocitl ve vznikajícím Divadle satiry. Kvůli satirickým hrám Bohuslava Blažka Král nerad hovězí a Kde je Kuťák bylo divadlo brzy zrušeno.
Podařilo se nám v archivu Českého rozhlasu identifikovat nepopsaný záznam z roku 1948, kde nacházíme patrně nejstarší nahrávku Horníčkova hlasu. V povídce Vratislava Blažka Jakou kliku měl Kotalík kromě Horníčka účinkovali další herci Divadla satiry: Ivo Gübel, Ivan Glanz a Stella Zázvorková. Trafikant Kotalík se snaží sehnat náhradu za zlomenou kliku k mandlu:
Divadelní kritička Alena Urbanová v monografii o Horníčkovi napsala: "Od prvních kroků je Horníčkovým cílem 'dělat divadlo' daleko spíš než 'hrát'. Tento rozdíl, který v pojmech vypadá nepatrně, se ve skutečnosti nedá zanedbat. Přinejmenším znamená, že jeho zájmy jsou od počátku širší, a jeho pohled na divadlo komplexnější, takříkajíc od narození celistvější než bývá u jiných adeptů. A především to znamená, že účast tak či onak autorskou považuje za součást tohoto 'dělání divadla'. Byl by si těžko vybral příslušnou katedru, kdyby chtěl jít na AMU. Jeho vlastní činnost se dá nejlépe vyjádřit slovem méně obvyklým, které neoznačuje profesi, ale vlastnost: je iniciátorem. Prostě - má především nápady," ... napsala Alena Urbanová.
Horníčkův talent dozrával do nejvýraznějších poloh i po třicetinách. Naprosto základní roli sehrála spolupráce s Janem Werichem, kdy Horníček v improvizaci zastupoval emigrovavšího Jiřího Voskovce. To byla druhá polovina 50. let. Díky zmíněné schopnosti být inspirátorem se Horníček v této době pohyboval také v prostředí malých scén. Podle pamětníků má zásluhu na seznámení Suchého se Šlitrem. V kavárně Vltava, kde vystupoval i Suchý, provozoval Horníček Pondělky s tetou. Tady začal se svými pohotovými a vtipně inteligentními odpověďmi na nejabsurdnější dotazy. Kavárnu Vltava si opět můžeme připomenout záznamem...
Tuto svoji schopnost přímé komunikace s diváky později Horníček zúročil v Semaforu v Hovorech přes rampu či v legendárních televizních Hovorech H. Inteligentní autorské herectví, kdy Horníček vždy zůstával Horníčkem, nikoli postavou, našlo v této linii jeho práce plné rozvinutí.
V příspěvku použité fotografie Miroslava Horníčka pocházejí z publikace "Miroslav Horníček" od Aleny Urbanové, nakladatelství ORBIS, edice PROMĚNY, Praha 1966.
