Příznivci díla Jaroslava Haška si připomněli 120. výročí spisovatelova narození
Od narození jednoho z největších českých spisovatelů Jaroslava Haška uplynulo 30. dubna 120 let. V Lipnici nad Sázavou proběhlo v těchto dnech setkání znalců jeho díla. Debatovali v hostinci U České koruny. Právě tady Jaroslav Hašek v letech 1921 a 1922 napsal podstatnou část Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války. Na konferenci natáčel Vilém Faltýnek.
Moje přítomnost na dnešním jednání je důkazem, že se řadím do skupiny vděčných čtenářů Jaroslava Haška, neboť vím, že dobrý smích a humor jsou dary nejvzácnější. Už Haškův současník Christian Morgenstern napsal, že smích je brána, kterou se dá do člověka propašovat mnoho dobrého. A indický myslitel Osho pravil, že smích vrací člověku energii. Každičké vlákno lidského bytí prý smích znovu oživuje a všechny lidské buňky začnou při smíchu tančit. K takovému oživení a tanci jsme Jaroslavem Haškem zváni na každém řádku jeho díla," prohlásil Schwarz ve výčepu lipnické hospody. Literární vědec Milan Jankovič rozebral některé Haškovy epické postupy a básník a mystifikátor Eugen Brikcius poukázal plamennou řečí na různé druhy mystifikace jako cesty k odhalení pravdy.
"Román o geniálním idiotovi však nemá s mystifikací co dělat. Proto ani mezi těmi nejvydařenějšími povídkami nemůžeme podle obvyklého literárnězpytného mustru hledat embryonálního Švejka. Švejk je prostě odjinud. Nebo ještě lépe: neexistuje, jak odvážně ale zřejmě správně celé desítky let tvrdí herec Pavel Landovský. Podle něj Švejk není osoba, ale sbor, chórus v tom nejvlastnějším antickém smyslu,"řekl Brikcius.
K akci se z českých politických představitelů přihlásil osobní návštěvou v Lipnici pouze předseda Senátu Petr Pithart. Přiznal, že jeho vztah ke Švejkovi nebyl láskou na první pohled:
"Je mnoho lidí, kteří Haška a Švejka prostě nemůžou snést. Jeví se jim jako křivé zrcadlo, které o nás nevypovídá pravdu. Já jsem si dneska už jist, že to je zrcadlo, které by potřeboval každý národ. Vidět rub všeho hrdinství, všeho patosu. Zralý národ prostě musí tenhle deziluzivní pohled vydržet. A já už se Švejka nebojím. Ale kdysi jsem se ho taky bál."
Účastníci si mohli také popovídat stosedmiletým legionářem Aloisem Vocáskem, pravděpodobně posledním žijícím člověkem, který měl možnost Haška osobně poznat. Setkali se v roce 1918 v československých legiích.
